Podtlaková terapie Vivano a roztok Preventia – účinní pomocníci ve výzvách moderní ortopedie
Také v roce 2026 pokračoval cyklus kulatých stolů o hojení ran v ortopedii a traumatologii, pořádaný společností HARTMANN‑RICO. Níže přinášíme souhrn vybraných témat z odborného semináře, který se konal 7. a 8. října v hotelu Jezerka v Ústupkách u Seče. Přednášející se věnovali možnostem podtlakové terapie a antimikrobiálních výplachů, zkušenostem s antimikrobiálním roztokem Preventia i léčbě komplikovaných pacientů, která často vyžaduje opakované operační revize. Jedním z hlavních sdělení byla důležitost multidisciplinární spolupráce a komplexního přístupu k péči.
Dnešní endoprotetika čelí novým výzvám
MUDr. Jan Káňa, MBA, primář Ortopedicko‑traumatologického oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín, uvedl, že se endoprotetika během let stala z hlediska operační techniky rutinním oborem. Velmi dobrá je také znalost biomechaniky, operačních přístupů a portfolia implantátů. Současně však rostou nároky pacientů, a to jak na počet výkonů, tak na jejich výsledky.
„Pacienti nejsou jen spokojeni s tím, že je kloub nebude bolet a že si dojdou k lékaři nebo na nákup. Chtějí sportovat, chtějí žít aktivně a jsou bombardováni sociálními sítěmi s perfektními výsledky, kdy člověk za hrozně krátkou dobu dělá neuvěřitelné věci,“ doplnil. Podle něj tento tlak zároveň operatéry posouvá kupředu.
Moderní antisepse v prevenci komplikací
Cílem je minimalizovat komplikace. Podle primáře Káni je nejdůležitější prevence, která zahrnuje celý systém kroků. Žádný z nich přitom sám o sobě není „game changer“. Intraoperační irigace a výplachy ran jsou součástí chirurgie dlouhodobě. Prostor se však otevírá také antiseptickým roztokům.
Na pracovišti primáře Káni se používá roztok Preventia, a to hlavně k opakované irigaci před uzavřením rány, ale i v průběhu výkonu, a to jak v prevenci, tak při revizích infikovaných ran. „Nejde jenom o mechanický výplach, ale i o antisepsi,“ upřesnil. Podle zkušeností pracoviště vedlo zavedení roztoku Preventia ke snížení výskytu infekcí v místě chirurgického výkonu (SSI). Když byl v létě přípravek po dobu jednoho měsíce nedostupný, projevil se tento výpadek v interních datech nárůstem počtu infekcí. Jde však o zkušenost konkrétního pracoviště, nikoli o výsledek kontrolované studie.
Primář Káňa proto považuje výplachy za důležitou součást péče a dává přednost roztoku, jehož účinek je podložen daty. „Optimální kombinace použití fyziologického roztoku a antimikrobiálního roztoku Preventia se nám osvědčila. Dávám ji před uzavřením rány také do podkoží a do tkání,“ uzavřel.
Zkušenosti s používáním roztoku představil také MUDr. Martin Stuchlík z Ortopedicko‑traumatologického oddělení Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a. s. Na pracovišti začali Preventii plošně používat v roce 2025. Pro kulatý stůl připravil výsledky retrospektivního sledování, které původně vzniklo pro interní účely. Porovnával výsledky za posledních 12 měsíců, kdy byla Preventia používána, s předchozím dvanáctiměsíčním obdobím bez jejího použití.
Roztok na pracovišti využívají dvěma způsoby: k průběžnému oplachu operačního pole v průběhu celého výkonu a k výplachu operační rány po provedení débridementu a opracování kostních ploch.
V posledním sledovaném roce bylo provedeno 57 revizních operací, přičemž u 13 se vyskytl některý typ komplikace. V předchozím období bylo provedeno 54 revizních operací a komplikace rány bylo nutné řešit u 15 z nich. Podíl komplikací tedy činil 22,8 procenta oproti 27,8 procenta, což představuje relativní snížení výskytu komplikací o 17,9 procenta, a to při současném zvýšení počtu sledovaných pacientů.
„Můžeme tedy říct, že u nás na pracovišti v rámci revizních operací došlo ke snížení celkového počtu místních komplikací ve srovnatelných skupinách se zachováním operačních a pooperačních postupů. Co se týká validity výsledků, nejsou to úplně tvrdá data, která by byla publikovatelná. Nemělo to standardy studie, ale my z toho budeme vycházet dále. Na revizní operace roztok určitě ponecháme, a naopak přemýšlíme o zavedení při primoimplantacích,“ shrnul MUDr. Stuchlík.
Moderní antisepse a podtlak při léčbě komplikované pacientky
MUDr. Jan Nosek, rovněž z Ortopedicko‑traumatologického oddělení Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, navázal na předchozí prezentaci i na kazuistiku komplikované polymorbidní pacientky, kterou prezentoval v minulém roce. Léčba tehdy ještě nebyla ukončena, a proto letos představil její další průběh. „V zásadě se jedná o řešení komplikovaných pacientů s použitím podtlaku a roztoku Preventia,“ uvedl.
Kazuistika zdůraznila, že komplexní péče o ortopedické pacienty nespočívá pouze v kvalitně provedené operaci, použití moderních materiálů a zohlednění mikrobiologických výsledků. Stejně důležité je sledovat nutriční stav nemocného, koncentraci celkové bílkoviny a hemoglobinu. Pokud pacienta čeká operační revize, měly by být tyto hodnoty včas zkontrolovány ve spolupráci s praktickým lékařem. MUDr. Nosek vyzdvihl také význam spolupráce s nutričním terapeutem a internistou.
Pacientka měla výraznou hypoalbuminémii (43 g/l), která nepříznivě ovlivňovala hojení, a proto byla zahájena sippingová výživa. Na ortopedicko‑traumatologickém oddělení nyní vyžadují, aby pacienti měli před readmisí zkontrolovánu koncentraci celkové bílkoviny, ideálně týden nebo dva týdny po propuštění, ev. zahájen domácí sipping a kontrolu hemoglobinu.
Pozor na vzácné patogeny
MUDr. Štěpán Vlček z Kliniky ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí LF UK a FN Plzeň představil kazuistiku pacienta s chronickou anaerobní osteomyelitidou pravé tibie. Onemocnění způsobil velmi vzácný patogen Clostridium limosum, podle novější nomenklatury Hathewaya limosa.
Tato grampozitivní anaerobní tyčinkovitá bakterie vyvolává infekci u člověka jen velmi vzácně a může se vyskytovat jako zoonóza. V humánní medicíně jsou popsány pouze ojedinělé případy. Na kazuistice 49letého muže MUDr. Vlček ukázal, že eradikace klostridií je kvůli jejich schopnosti sporulace velmi obtížná.
Bakterie mohou ve tkáni dlouhodobě přetrvávat, léčba proto vyžaduje dlouhodobý, komplexní a multidisciplinární přístup. Přestože prognóza byla nejistá, léčba skončila úspěšně. V jejím průběhu bylo nutné opakovaně měnit antibiotickou terapii i další léčebné postupy a konzultovat případ s mikrobiology, infektology a odborníky z dalších pracovišť v České republice i v zahraničí.
Podtlak jako pomocník při léčbě periprotetických infekcí
Význam mezioborové spolupráce zdůraznil také MUDr. Ján Pertlíček z Ortopedického oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s. Jako spádové krajské zdravotnické zařízení přebírá komplikované případy z jihočeských nemocnic, včetně pacientů s píštělemi a dalšími závažnými ortopedickými komplikacemi.
Průměrné náklady na jednu hospitalizaci podle údajů prezentovaných přednášejícím dosahují 354 385 Kč, s rozmezím 56 995 až 1 181 175 Kč. Z toho náklady na materiál a léčivé přípravky činí v průměru 155 473 Kč, s rozmezím 13 359 až 537 774 Kč.
Za nezbytnou podmínku úspěšné léčby označil MUDr. Pertlíček úzkou mezioborovou spolupráci. Všichni ortopedičtí pacienti s infekcí jsou hospitalizováni na infekčním oddělení. Ortopedi řeší operativu a starají se o ránu. „Docházíme každý den, dvakrát do týdne tam máme vlastní vizity, chodíme na jejich hlášení a s infektology komunikujeme o pacientech,“ popsal.
Od r. 2025 se každý týden setkávají ortopedi, infektologové, mikrobiologové a řeší všechny ortopedické pacienty, kteří leží na infekčním oddělení. Nastavený systém se podle dr. Pertlíčka velice osvědčuje.
Léčba píštěle na jeho pracovišti zahrnuje evakuaci, débridement, pulsní laváž, extrakci materiálu, podávání cílených antibiotik (ATB) a následně dvě možnosti:
Jako podpora, hasič komplikací, pomoc u dekompenzovaných pacientů slouží podtlaková terapie (NPWT). Jak, to přednášející ukázal na třech příkladech z praxe.
Podtlak jako spása u pacienta‑rekordmana
381 dnů péče o nehojící se ránu, z toho 185 dnů podtlakové terapie u polymorbidního pacienta – tak lze krátce shrnout kazuistiku nazvanou Rekordman, kterou přiblížila Mgr. Radka Barvířová z Vojenské nemocnice Olomouc. Tento případ upozornil na účinnost systému Vivano a minisystému Viverex u polymorbidních pacientů. Jednalo se o muže po TEP levého kolenního kloubu, TEP pravého kyčelního kloubu a artroskopii obou kolen. Mezi jeho významné rizikové faktory patřil diabetes mellitus léčený kombinací perorálních antidiabetik (PAD) a inzulinoterapie, komplikovaný diabetickou polyneuropatií a nefropatií. Další přidruženou diagnózou byla ulcerózní kolitida. Pacient měl rovněž implantován kardiostimulátor.
Po implantaci TEP levého kolenního kloubu byla zahájena běžná pooperační péče a následná rehabilitace. Spustila se sekrece z rány, rozvinuly se otok, bolestivost, zimnice. Proběhla revize rány (v celkové anestezii) s proplachem a drenáží a bez průkazu nitrokloubní komunikace, ale sekrece pokračovala. Došlo k revizi celého levého kolene, nekrektomii, výměně polyetylenové vložky (PE insert) a provedení débridementu. Rána se však stále nehojila. Pokračovaly převazy (hydrogely), ATB terapie, rehabilitace na lůžku, kontrola glykémie, cévní vyšetření – ta neprokázala žádné uzávěry. Pacient následně, po dlouhé hospitalizaci, preferoval ambulantní postup. Podstoupil dezinfekci, nekrektomii, sondáž kapsy, proplach, oživení okrajů a nasazení systému Vivano. Teprve systém Vivano a následně Viverex přidané k dosavadní péči vedly ke zlepšování rány a jejímu postupnému uzavírání, později k možnosti provedení plastiky.
NPWT jako řešení v prevenci, terapii i paliaci
MUDr. Veronika Makajevová, Chirurgická klinika 1. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice, Praha, se ve svém vystoupení zaměřila na traumatologii. Ukázala tři případy pacientek s infikovanou osteosyntézou a použití podtlaku ve vlastní praxi – v prevenci, terapii a paliaci.
Mladá žena, matka dvou dětí, zdravá, musela být indikována k amputaci paže. Byla septická, na umělé plicní ventilaci, vysoké oběhové podpoře, amputace byla provedena v místě, kde se tkáně jevily vitální. Po čtyřech dnech stav naznačoval progresi ischémie dorzálně. Zvolen byl konzervativní postup – nekrektomie, čištění, mezi 4. a 12. dnem pacientka měla na končetině přechodně Vivano. „Dáváme podtlak už jen třeba proto, abychom zlepšili prokrvení,“ uvedla přednášející. Doplnila, že na jejím pracovišti dávají Vivano občas i na nekrózu před nekrektomií kvůli tomu, že negativní tlak vyvolá oxygenaci tkání a zlepší prokrvení. Nekrektomie proběhla 12. den po operaci. Pacientce zbývalo cca 5 cm tkání od ramenního kloubu a vzniklý obrovský defekt „nešel nijak uzavřít“. Plastický chirurg usoudil, že pacientka je v tak špatném stavu, že flap by se s největší pravděpodobností nepřihojil, a protetik upozornil, že kvůli esteticky uspokojivému výsledku je nutné jakýmkoli způsobem zkusit zachovat ramenní kloub. Rána tedy byla uzavřena, jak to bylo možné, a na defekt o velikosti zhruba 10 × 10 cm byl kvůli co nejlepšímu přihojení na MESH aplikován podtlak kvůli prevenci uplavání. MUDr. Makajevová upozornila, že MESH je potřeba překrýt, aby nedošlo k rychlému přegranulování. Rána se „relativně hezky zahojila“.
Následně popsala případ kompartment syndromu ruky u dvou pacientek v průběhu tří nebo čtyř let. Obě byly po cévní mozkové příhodě, přijely za dvě hodiny s nálezem cyanotických prstů. Byla provedena incize na dorzálním kompartmentu. Po evakuaci kontrastní látky se nález zlepšoval, ruku bylo možné natáhnout. Jelikož rána příliš nekrvácela, i zde byl použit podtlak, neboť slovy přednášející „vytáhne tekutinu z měkkých tkání, napomůže hojení a stáhne kůži“.
Třetí příklad představovala starší pacientka s velkým sarkomem v oblasti sakra, s nímž se v TN léčila deset let od r. 2014 (zemřela v r. 2024). V péči přednášející byla od r. 2021, v té době už po třech resekcích v sakrální oblasti. V r. 2022 byla provedena další resekce, tentokrát i sakra a lopaty kosti kyčelní, protože sarkom primárně měkkých tkání začal prorůstat i do okolních kostí. Podstupovala různé plastiky, ale nakonec vznikl na sakru až v sakrálně‑bederní oblasti obrovský a absolutně nezhojitelný defekt. Rána extrémně secernovala a velmi zapáchala, což pacientce způsobovalo vysokou psychickou zátěž. Při každé revizi se potvrdila recidiva sarkomu. Přednášející upozornila, že u podtlaku platí kontraindikace krvácení i aplikace v oblasti nádorového onemocnění, zde ale již jejími slovy „nebylo co ztratit“ a hlavním cílem bylo umožnit pacientce relativně normálně fungovat. Ve výsledku pacientka takto chodila na převazy ambulantně 2,5 roku. Podtlak jí zlepšil kvalitu života po fyzické i psychické stránce, neboť absorbuje pachy. Podle přednášející je těžké říci, zda postup nezhoršil progresi nádorového onemocnění, jisté ovšem je, že „aspoň dva roky žila relativně plný a kvalitní život i s takovýmto onemocněním“.