Proč nám chybějí zdravotní sestry?
Na otázku, proč chybějí zdravotní sestry, odpovídá ministerstvo zdravotnictví všelijak, nechce však připustit hlavní důvod – nízké mzdy a platy!
Zdravotní sestra v pražské fakultní nemocnici má plat na úrovni průměrné mzdy v České republice. Sestry v jiných nemocnicích většinou berou méně. Zatímco nositelem průměrné mzdy jsou středoškoláci, zdravotní sestra, pokud chce pracovat samostatně, musí absolvovat vysokoškolské bakalářské studium.
Podíváme-li se do Německa, typickým příjemcem průměrné mzdy je řidič autobusu. Německá zdravotní sestra, které však doteď postačovalo pro nemocniční praxi střední odborné vzdělání, má odměnu na 1,3násobku průměrné mzdy, v případě zaměstnaného lékaře to je cca 2,3násobek.
Znamená to jednoznačně, že v ČR je práce sestry přes vysoké odborné nároky vyjádřené kvalifikačními požadavky odměňována stejně jako práce středoškoláka v jiných oborech. Přitom kromě o stupeň vyššího vzdělání je třeba připomenout práci v nepřetržitém provozu, často v prostředí hrozícím profesionální infekcí, s vysokou osobní odpovědností při permanentní komunikaci s pacienty a jejich blízkými.
Povolání zdravotní sestry je podle dokumentů Mezinárodní organizace práce a Světové zdravotnické organizace jedním z nejrizikovějších povolání z hlediska hrozby profesionální infekce a násilí na pracovišti.
Důvodem odchodu zdravotních sester je také přetížení, které je způsobeno nedostatkem zdravotních sester a nutností práci těch chybějících nahradit.
Našim zdravotním sestrám vadí i to, že jejich vysoké kvalifikaci neodpovídají jejich kompetence v samostatné ošetřovatelské práci, včetně řízení ošetřovatelského procesu.
Ministr Julínek ale raději hledá vysvětlení hlavně v nedostatcích systému vzdělávání. Je pravdou, že podpora nového systému regulovaných zdravotnických povolání, jak byl implementován do české legislativy v roce 2004, ze strany resortů školství i zdravotnictví chyběla. Přesto nelze jednoduše tvrdit, že zdržení ve výchově sester bakalářek způsobilo nedostatek sester v nemocnicích. Vždyť cca jedna třetina sester buď splňovala podmínky zákona na základě předchozího nadstavbového studia a praxe, nebo studovala bakalářské studium při zaměstnání.
Nedostatek sester v ČR se začal projevovat již před rokem 2004 a byl vyrovnáván přílivem zdravotních sester ze Slovenska. Ten se ale zastavil – využívají volného pohybu osob v EU a jdou raději dělat jinam. To už platí i o sestrách z České republiky.
Problémy sester si uvědomují například politici Středočeského kraje, vždyť pražské fakultní nemocnice v Praze nabízejí sestrám o několik tisíc korun více, než berou ve středočeských nemocnicích. Kraj rozhodl, že na odměnu zaměstnanců, především sester, dá také prostředky získané z výběru poplatků od občanů. Ani to ale nestačí. Zadlužovat nemocnice ani poskytovat dotace z krajského rozpočtu však kraj nechce. Porovnal úhrady zdravotní péče v pražských a středočeských nemocnicích a našel neodůvodněné rozdíly. Za stejnou péči dostanou středočeské nemocnice asi o 175 milionů korun méně než nemocnice fakultní. Navíc se objevily ceny individuálně hrazených ortopedických výkonů, jak je sjednala VZP s poskytovateli péče bez jasné korelace s kvalitou péče.
Otázkou je, co budou Středočeši dělat, když se nepodaří rozdíly ve veřejné zakázce vyrovnat. Možná budou muset sáhnout k alternativě, o které původně nechtěli uvažovat, tedy k dotaci z prostředků samosprávného kraje. Situace k takovému kroku donutila již zastupitelstvo Královéhradeckého kraje. Peníze půjdou ve prospěch sester, aby se alespoň ty stávající v práci udržely, když už stagnuje nábor sester nových.
Mezi odbory a aktivními krajskými samosprávami a zaměstnavateli panuje shoda v tom, že ze zdravotního pojištění by poskytovatelům měla být za stejně formulovanou veřejnou zakázku zdravotních pojišťoven poskytnuta stejná úhrada zdravotní péče. V tu chvíli je požadavek na navýšení plateb z pojištění naprosto legitimní.
Navíc „přebytek“ na účtech zdravotních pojišťoven opravňuje k debatě, zda alespoň jeho část nevyužít k navýšení plateb zdravotnickým zařízením za uplynulé období. Neměla by se rozpouštět celá částka, která nevstoupila do rezerv pojišťoven, protože bychom měli myslet i na budoucí léta. Na druhé straně je pravda, že zdravotní pojištění je systémem s průběžným financováním na principu vyrovnaného ročního hospodaření. Nyní je hospodaření nevyrovnané, s přebytkem na straně výnosů ze zdravotního pojištění. Dalo by se tedy očekávat rozhodnutí ve prospěch poskytnutí více péče nebo vyšší úhrady péče.
Zdroj: