Rotaviry - problém i ve vyspělých zemích
Symposium zahájil prezident výročního kongresu českých pediatrů prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc. Uvedl, že rotavirové infekce jsou často prezentovány jako problém třetího světa. To však podle něj není správné. "Jde o aktuální a dalo by se říci o akutní téma i pro vyspělé země včetně České republiky," řekl.
Podobně jako například u pneumokokových infekcí i tady je možné zátěž onemocnění znázornit symbolickou pyramidou. Její vrchol tvoří úmrtí. Podle často citovaných epidemiologických studií dle Montse Soriano-Gabarró z let 2006 a 2008 zemře v důsledku rotavirových infekcí průměrně každý rok v Evropské unii 230 dětí. V absolutním čísle se to nemusí zdát mnoho, je však podstatné, že vzhledem k preventabilitě tohoto onemocnění jde o úmrtí zbytečná. O patro níže se na tomto grafu nacházejí hospitalizace.
V Evropě jsou rotavirové infekce příčinou každé druhé hospitalizace dětí s gastroenteritidou, celkem se z tohoto důvodu ročně dostane do nemocnice průměrně 87 000 dětských pacientů. Rotaviry jsou pak velmi častou příčinou nosokomiálních nákaz. Následuje 700 000 ambulantních návštěv lékaře - ve svém součtu všechny tyto kontakty znamenají pro zdravotnické systémy značné výdaje. To vše však z hlediska četnosti ještě stále představuje pověstnou špičku ledovce - základ pyramidy tvoří ta onemocnění, která proběhla bez návštěvy lékaře - což nemusí nutně znamenat, že jejich průběh byl vždy banální.
Pokud by se závěry této studie extrapolovaly pouze na Českou republiku, tak jsou tu rotaviry zodpovědné (kromě sporadických úmrtí) za cca 3 700 hospitalizací, 29 700 ambulantních ošetření a 118 800 epizod gastroenteritidy, jež si vyžádaly domácí ošetřování. V zásadě platí, že rotaviry postihnou téměř každé dítě ve věku do pěti let - byť s různě závažným průběhem. "V reálném životě se ale potýkáme se značným podhodnocením tohoto onemocnění, což je dáno i jeho významnou podhlášeností," řekl profesor Mihál. Svědčí o tom i fakt, že podle zdrojů z Epidat figurují mezi příčinami akutních gastroenteritid u dětí do pěti let rotaviry až na třetím místě - po kampylobakteru a salmonele. "Z epidemiologických studií je přitom zřejmé, že pokud by byly vykazovány správně, musely by rotavirové infekce tomuto žebříčku jednoznačně vévodit," řekl profesor Mihál. Konkrétní příčina onemocnění je podle něj důležitá i z klinického hlediska. "Víme například, že riziko dehydratace je u rotavirového onemocnění vyšší než u gastroenteritid jiného původu," upozornil.
V závěru svého sdělení se zaměřil na mezinárodní srovnání poměrů, jaká část populace je proti rotavirům proočkována. V Česku jde pouze o 1 až 2 % nejmenších dětí. "To je žalostně málo. Měli bychom udělat vše, aby se tento poměr zvýšil, pouhé diskutování o zjevném významu tohoto očkování nestačí," řekl prof. Mihál. Na jeho sdělení navázal zahraniční host, finský pediatr a virolog profesor Timo Vesikari, jenž v tomto oboru představuje skutečnou mezinárodní autoritu. Podílel se na celé řadě studií a doporučení týkajících se prevence a dopadů rotavirových infekcí. Upozornil, že vakcinace je jediným skutečným nástrojem pro primární prevenci těchto onemocnění: "Takové patogeny, jako je salmonela nebo kampylobakter, lze udržet pod kontrolou důslednou hygienou, především rukou. U rotavirů představuje ochranu pouze vakcína." Uvedl, že podle doporučení relevantních odborných panelů, jako jsou ESPID (Evropská společnost pro infekční nemoci v pediatrii) a ESPGHAN (Evropská společnost pro pediatrickou gastroenterologii, hepatologii a nutrici), jsou stávající vakcíny účinné, bezpečné a mohou snížit obtíže spojené s rotaviry v Evropě.
K dispozici jsou nyní dvě vakcíny - Rotarix a RotaTeq. Celosvětově již bylo aplikováno více než sto milionů dávek obou očkovacích látek a zvyšuje se počet zemí, kde jsou zařazeny do plošného očkování hrazeného z veřejných zdrojů. Přibývá tak důkazů o jejich účinnosti na celopopulační úrovni. "V zemích, kde bylo plošné očkování proti rotavirům zavedeno, klesla hospitalizace z důvodu rotavirové gastroenteritidy o 90 až 95 %," shrnul prof. Vesikari.
Rotavirová infekce ochromí provoz oddělení
Dalším řečníkem byl MUDr. Pavol Šimurka, primář Pediatrické kliniky ve FN v Trenčíně. Jak uvedl, děti s akutní gastroenteritidou představují na jeho pracovišti přibližně čtvrtinu hospitalizovaných pacientů, rotaviry se jako infekční agens potvrdí u necelé poloviny z nich (přesněji u 44 %). Pro nemocničního pediatra tedy toto onemocnění představuje "denní chleba". "Je zrádné především svou nepředvídatelností - nedokážeme určit, u kterého pacienta bude mít závažný průběh s komplikacemi." Rotaviry představují nejčastější původce nosokomiálních průjmů na pediatrických odděleních.
"Taková infekce se pak šíří velmi rychle, může ochromit celou ošetřovací jednotku, na chirurgických pracovištích může být program paralyzován na dva, tři týdny." V primární prevenci je Slovensko ve srovnání s Českou republikou vepředu - proočkováno je tam přibližně 15 % kojenců. "Vidíme velké regionální rozdíly v závislosti na socioekonomických charakteristikách dané oblasti, ještě důležitější je však osobní iniciativa lékaře, jeho vlastní zapálení pro preventivní přístup," řekl primář Šimurka. Své tvrzení demonstroval na příkladu lékařky, která má v poslední době proti rotavirovým infekcím naočkováno přes devadesát procent kojenců.
V závěru se na zcela praktické aspekty vakcinace proti rotavirům zaměřil MUDr. Dalibor Pastucha, Ph.D., primář Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc, který však působí také jako praktický lékař pro děti a dorost. Uvedl, že v jeho praxi se osvědčilo, když jsou rodiče o možnosti tohoto očkování informováni již v nemocnici. "Není naším úkolem je přesvědčovat, ale podat jim dostatek informací ve srozumitelné formě, což je to důležité i z forenzního hlediska," řekl.
Na komunikaci o tomto očkování v ordinaci skutečně příliš prostor není - musí být ukončeno do 24. týdne věku dítěte (u vakcíny Rotarix), respektive do 26. týdne (vakcína RotaTeq). Pokud jde o strategii očkování, jsou mezi vakcínami určité rozdíly. Obě jsou považovány za účinné a bezpečné, schéma u očkovací látky RotaTeq je však třídávkové, u vakcíny Rotarix pouze dvoudávkové. Podle SPC je u vakcíny RotaTeq nutno první dávku podat do 12. týdne, u vakcíny Rotarix je okno poněkud širší - maximální věk pro první dávku není stanoven, doporučuje se však vakcinaci zahájit do šestnáctého týdne. Mezi dávkami pak musí být rozestup alespoň čtyři týdny.
Podle prim. Pastuchy je příkladem výhodné strategie podání první dávky vakcíny Rotarix v devátém týdnu a druhé pak v týdnu třináctém, spolu se zahájením očkování hexavakcínou a první dávkou vakcinace proti pneumokoku. "Pokud chce lékař jednotlivé vakcinace rozdělit, například kvůli obavě rodičů, je možné podat druhou dávku rotavirové vakcíny za další dva týdny po hexavakcíně a pneumokoku."
Své sdělení MUDr. Pastucha zakončil slovy: "Rotavirové vakcíny by měly být zařazeny do očkovacího kalendáře českých dětí v souladu s doporučením Evropských odborných společností i WHO. Očkování v plošném schématu může významně snížit zátěž zdravotnického systému. Individuální komerční očkování nemůže mít v nejbližší době významný epidemiologický dopad, ale poskytne ochranu očkovanému jedinci."
Zdroj: Medical Tribune