Přeskočit na obsah

Schizofrenie – od krizového řízení k inkluzi

shutterstock_1931544803
Ilustrační fotografie. Všechny osoby jsou modelem. Zdroj: shutterStock

Na řízení změn národní politiky v péči o pacienty se schizofrenií se zaměřilo další online setkání pořádané serverem Politico s podporou společnosti Teva. U příležitosti Světového dne duševního zdraví se na této virtuální akci setkali politici, pacienti, zdravotničtí pracovníci, pečující a další zúčastněné strany, aby diskutovali o aktuálních tématech [1].

Virtuální setkání bylo zaměřeno na následující otázky:

  • Měly by národní plány duševního zdraví zahrnovat strategii pro zmírňování stigmatu schizofrenie s měřitelnými cíli – a jak ji můžeme realizovat?
  • Jak mohou systémy zdravotní péče poskytovat okamžitou a nepřetržitou podporu při diagnóze, aby byla řešena sebestigmatizace a redukoval se její dlouhodobý dopad na výsledky léčby?
  • Jaká politická opatření by mohla posílit integrovanou, multidisciplinární péči o pacienty se schizofrenií? Mělo by být zmírňování stigmatu součástí plánů péče o nemocné?
  • Jaké struktury mohou nabídnout systematickou podporu pečovatelům s ohledem na emocionální, sociální a ekonomickou zátěž, kterou nesou?

Schizofrenie je dosud spojována s výrazným stigmatem. Za touto diagnózou stojí lidé, kteří čelí nejistotě, izolaci a strachu, často za nedostatečné podpory okolí a institucí. Zdravotní systémy se stále zaměřují převážně na zvládání symptomů a krizí, přičemž emocionální, psychologické a sociální potřeby nejsou dostatečně řešeny. Podle recentního průzkumu 96 procent pacientů hlásilo recidivu onemocnění v posledních 12 měsících – průměrně tři epizody ročně [2]. Z toho vyplývá potřeba podpory dlouhodobého zotavení pacientů a kontinuální péče po stanovení diagnózy.

Diskuse, kterou moderoval žurnalista Seamus Kearney, se zúčastnili Dr. Pinar Kokturková, Medical Affairs ředitelka pro Evropu společnosti Teva, poslanec Evropského parlamentu a člen Meziskupiny pro duševní zdraví prof. Aurelijus Veryga (Litva), prezidentka organizace European Federation of Associations of Families of People with Mental Illness (EUFAMI) doc. Åsa Konradsson‑Geukenová (Švédsko), viceprezident organizace Global Alliance of Mental Illness Advocacy Network (GAMIAN) pro Evropu a zároveň pacient s diagnostikovanou schizofrenií Matthew Paris (Malta) a ředitel zdravotních služeb Vigo Health Area prof. José Manuel Olivares Diez (Španělsko).

„Cesta pacienta se schizofrenií často ovlivňuje jeho sebevědomí, vztahy, vzdělání, zaměstnání, nezávislost a také rodinný život. Lidé žijící se schizofrenií jsou stále nezřídka definováni svojí diagnózou místo toho, aby byli vnímáni jako jedinci s určitými schopnostmi a také s právem cítit se plně integrováni do společnosti,“ uvedla diskusi Dr. Kokturková. Úkolem příslušných organizací a národních plánů je proto rovněž vytváření podmínek pro dlouhodobé zotavení pacientů, lepší kvalitu života, větší samostatnost, smysluplné zapojení do společnosti a vytváření příležitostí pro plné rozvinutí jejich potenciálu.

Podle průzkumu provedeného v roce 2025 mezi lidmi žijícími se schizofrenií a pečujícími (tzv. White Paper) [2] pociťuje v době stanovení diagnózy 70 procent osob silný strach a obavy, že už nikdy nebudou moci vést normální život. Celkem 81 procent respondentů uvedlo, že byli kvůli schizofrenii hospitalizováni. Téměř 80 procent pečovatelů odpovědělo, že povinnosti spojené s péčí o pacienta se schizofrenií ovlivnily jejich pracovní vyhlídky. Z uvedeného průzkumu vyplývají tři základní okruhy problémů – zajištění rovných příležitostí pro pacienty se schizofrenií, podpora pečujících a zavádění národních strategií v oblasti duševního zdraví do praxe.

Diskutující se shodli na pokroku v začlenění péče o duševní zdraví do zdravotního systému i ve vývoji nových léčebných postupů a léků. Problém spočívá v čase, kteří pacienti prožívají mimo nemocnici či mimo kontakt s psychologem nebo psychiatrem. „Směřujeme ke komunitní péči a realizujeme řadu opatření, avšak realita zůstává taková, že pacienti jsou na svou situaci stále sami. Platí to o to více nyní, kdy čelíme skutečné epidemii problémů v oblasti duševního zdraví. Máme sice k dispozici více psychiatrů, psychologů i sociálních pracovníků, ale denně se setkáváme s projevy psychopatologie v běžném životě, s úzkostnými a depresivními poruchami, zatímco pacienti se závažnými potížemi se v systému ztrácejí,“ uvedl zkušenosti ze Španělska prof. Olivares.

Prof. Veryga upozornil, že sám pochází ze země, která byla po desetiletí okupována Sovětským svazem, z prostředí, kde psychiatrie sloužila jako nástroj represe k zavírání lidí do psychiatrických léčeben. Schizofrenie představovala jednu z diagnóz, které se osobám připisovaly, aby mohli být umlčeni političtí odpůrci. Je tedy třeba si uvědomovat tento odlišný kontext a stigma, které to ve společnosti postkomunistických zemí zanechává. O to komplikovanější je přesvědčovat lidi, aby důvěřovali systému, odborníkům, léčbě atd. Podle diskutujícího by duševní zdraví nemělo být výhradně v kompetenci členských států, ale je třeba pracovat na společném evropském akčním plánu, který už funguje např. v oblasti onkologie nebo zdraví srdce.

Jak inkluzi ukotvit v politice a zmírnit stigma pacientů se schizofrenií?

Osvěta a povědomí o tom, co je duševní onemocnění, musejí mít v politice své místo. V tomto směru může být standard na národních úrovních základem pro změnu evropského chápání.

V oblasti inkluze je podle doc. Konradsson‑Geukenové třeba zajistit, aby lidé s vlastní zkušeností se schizofrenií, stejně jako jejich rodinní příslušníci, byli vnímáni jako odborníci. „Co vlastně znamená kvalita života v kontextu schizofrenie? Mnoho lidí ji spojuje s návratem do práce. To však nemusí být ideální řešení pro každého, kdo touto nemocí trpí. Skutečným zotavením je například návrat k běžné komunikaci s blízkými. Člověk se nikdy nerovná jen své diagnóze. Pokud budeme vnímat také pozitivní stránky života se schizofrenií, lépe pochopíme potřeby této skupiny lidí,“ vysvětlila diskutující, která má sama bezprostřední a dlouhodobou zkušenost s tímto onemocněním. Své pocity ve věku čtrnácti let, kdy byla jejímu staršímu bratrovi diagnostikována schizofrenie, popsala jako stav, kdy se život zastavil a nic najednou nebylo možné. Z tohoto důvodu je důležitý nejen hlas samotných pacientů a pacientských organizací, ale rovněž pečujících osob a rodin.

Z širšího pohledu je to otázka spolupráce sektoru sociálního, zdravotního, vzdělávacího a politiky. Klíčové je o všech aspektech tohoto onemocnění mluvit a destigmatizovat je. Organizace EUFAMI, založená v roce 1992, má v Evropě aktuálně přibližně 44 institucí ve 26 zemích, a zastupuje tak zhruba 25 milionů rodin zasažených nějakým duševním onemocněním. Pokud bude do této oblasti nasměrováno více finančních prostředků, lze to z dlouhodobého hlediska vnímat jako dobrou investici, jejímž výsledkem bude především lepší kvalita života pacientů i jejich rodin. Pro pečující je třeba nastavit odpovídající systém podpory, neboť tyto osoby přebírají v určitém smyslu roli služeb, které bychom jinak očekávali od státu.

Ve Španělsku nově diagnostikovaní pacienti se schizofrenií dostávají od státu určitou finanční podporu, která však není dostatečná pro samostatný život. Jestliže si nemocný najde práci, o tuto podporu navíc přichází. Je proto žádoucí tento systém změnit a nastavit cestu pacienta tak, aby měl přístup k tomu, co potřebuje. Tyto potřeby zahrnují mnohem víc než jen zdravotní služby, vysvětlil prof. Olivares. Rovněž je důležité si uvědomit, že v průběhu času potíže pacientů přecházejí do chronicity, finanční prostředky vynaložené na začátku diagnózy představují tedy optimální investici a úsporu v budoucnu. Je třeba mít k dispozici měřitelné výsledky péče o nemocné se schizofrenií, jak podotkl diskutující.

Na evropské úrovni je nutné zajistit vzájemné propojení, podporovat diskusi a společně vytvářet strategie. Měřitelné výsledky jsou potřebné k podpoře politických rozhodnutí, ale nesmíme zapomínat na samotné pacienty, kteří mohou mít na tato rozhodnutí velký vliv. „Čísla nejsou tak důležitá v případě, kdy konkrétní člověk přijde a vypráví svůj příběh,“ doplnil prof. Veryga.

Podpůrné systémy pro pacienty a život s diagnózou

U pacientů, kteří nemají podporu ve smyslu rodiny nebo přátel, mohou dobře fungovat tzv. peerové – lidé s osobní zkušeností s diagnózou duševního onemocnění. Představují dobrou strategii pro to, aby nemocnému ukázali, že i s uvedeným typem lze mít kvalitní život při správném dodržování domluveného léčebného postupu, včetně adherence k léčbě.

Také samotní zdravotníci mohou nově diagnostikované pacienty ujistit, že mohou žít nezávislý a důstojný život i s diagnózou schizofrenie. „Na základě svých zkušeností s prací v komunitě s chronickými pacienty mohu říci, že i zdravotničtí pracovníci mohou tuto podporu poskytnout, možná ne tak dobře jako peerové, ale je to důležité slyšet i z jejich strany. Pro některé pacienty se komunita stává něčím jako velkou rodinou. Zaplňování mezer v této oblasti bude vždycky velmi užitečné,“ sdělil Matthew Paris.

Podle prof. Verygy je třeba podpůrné struktury co nejvíce přiblížit pacientům. Zapojit by se měla také společnost, dobrovolníci a další lidé. „Klíčovou roli zde hraje způsob, jakým o věcech mluvíme a jaký příběh vyprávíme. Existuje totiž řada lidí, kteří by rádi věnovali svůj čas dobrovolnictví a pomoci druhým.“

Velkou otázkou pro zdravotnické orgány v Evropě je cenová dostupnost terapie a léků, neboť situace se v různých zemích liší. Prof. Olivares v této souvislosti upozornil, že např. ve Španělsku je mnohem větším problémem zajištění optimální kontinuity péče, aby pacient plně chápal, proč je důležité léčbu podstoupit, aby mu bylo možné poskytnout co nejlepší individuální terapii, a to jak z hlediska možných nežádoucích účinků a adherence k léčbě, tak z hlediska přístupu k lékům. Podstatné je, že schizofrenie je velmi heterogenní onemocnění s velmi odlišnými projevy u konkrétních pacientů.

Sdílení pacientských příběhů

V souvislosti s duševními onemocněními se často mluví o změně komunikačních metod, naslouchání, empatii, partnerství, zlepšení vztahu lékaře a pacienta. V závěru diskuse shrnul své zkušenosti z pohledu pacienta, který vypráví svůj příběh, Matthew Paris. „Konkrétní příběh působí podle mne mnohem silněji než pouhé statistiky. Osobně jsem zažil velmi dobrou komunikaci s lékaři či politiky, kteří mi skutečně naslouchali. Ale zažil jsem i situace, kdy mě někam pozvali a měl jsem celou dobu pocit, že jsem tam jen jako nějaký ‚symbolický prvek‘. Jsem ale stále hluboce přesvědčen, že cesta vpřed vede právě přes příběhy, jako je ten můj a příběhy mnoha dalších lidí, které jsem potkal – zejména prostřednictvím organizace GAMIAN. Důležitým aspektem této komunikace je autenticita, skutečné naslouchání, vcítění se do druhého a opravdový zájem.“

Diskuse pořádaná serverem Politico zdůraznila potřebu přejít v péči o pacienty se schizofrenií od řešení akutních krizí ke kontinuální, komplexní a individualizované podpoře zaměřené na dlouhodobé zotavení a začlenění do společnosti. Klíčovými prioritami jsou destigmatizace onemocnění, posílení komunitní a multidisciplinární péče, včasná intervence a systematická podpora rodinných pečujících i samotných pacientů. Účastníci zároveň vyzvali k větším investicím do péče o duševní zdraví, spolupráci na evropské úrovni a aktivnímu zapojení pacientů a jejich osobních zkušeností do tvorby zdravotních politik.

Zdroje

[1] From Crisis Management to Inclusion: Driving National Policy Change in Schizophrenia. Online Event. Dostupné na: https://www.politico.eu/event/from‑crisis‑management‑to‑inclusion‑driving‑national‑policy‑change‑in‑schizophrenia/
[2] Overcoming Barriers for People with Schizophrenia to Enable them to Connect, Contribute, and Thrive in an Open Society. Report. Dostupné na: https://www.tevapharm.com/globalassets/tevapharm‑vision‑files/teva‑white‑paper‑uncovering‑hidden‑drivers‑and‑impact‑stigma‑in‑schizophrenia.pdf

Více o akci naleznete na: From crisis management to inclusion: driving national policy change in schizophrenia

Sdílejte článek

Doporučené

Medicína za mřížemi boří předsudky

18. 11. 2026

Zdravotní péče o osoby ve výkonu trestu má svá specifika, která vyžadují odborné znalosti, zkušenosti i úzkou spolupráci s civilním zdravotnictvím.…