Séroterapie se zrodila na Štědrý den

Až do 19. století nezbylo lékařům než jen se skřípěním zubů registrovat její oběti. V Croninově povídce z 20. let století dvacátého už naštěstí mohla terapie malého pacienta obsahovat OBĚ nezbytně nutné etapy: rychlá tracheotomie či intubace zabránila okamžitému zadušení, následná injekce protizáškrtového séra vpravila do těla protilátky potřebné ke zneškodnění difterického toxinu.

Rdousící mor hrdla

Záškrt se svojí až pětasedmdesátiprocentní smrtností sužoval lidstvo od nepaměti; existují o něm doklady ze starého Egypta, z antického Řecka i Říma (tam už dokonce znali tracheotomii), v novodobé Evropě pak od 14. století. Ještě koncem 19. století byl (vedle spály) hlavní příčinou úmrtí dětí. To se definitivně změnilo před sto lety, arci po úporném výzkumu. Ten trval s přestávkami zhruba také sto let. Přinesl nejen lék, ale i objev pasivní imunizace obecně.

...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 39/2006, strana 24

Zdroj: