Rozvoj paliativní péče pokračuje. Klíčem ke kvalitě jsou data a spolupráce
Letošní 17. celostátní konference paliativní medicíny, která se konala 9.–10. října 2026 v Brně, představila aktuální výzvy oboru i nové možnosti jeho rozvoje. Vedle klinických témat se zaměřila na hodnocení kvality péče, digitalizaci, umělou inteligenci a implementaci Strategie rozvoje paliativní péče v České republice do roku 2035.
Paliativní péče se postupně stává přirozenou součástí českého zdravotnictví. Přibývá nemocničních paliativních týmů, rozšiřují se kapacity mobilní specializované paliativní péče a roste význam spolupráce zdravotnických profesí. Výzvou však zůstává nejen dostupnost služeb ve všech regionech, ale také schopnost vyhodnocovat jejich kvalitu a skutečný přínos pro pacienty a jejich blízké.
Odborný program vycházel ze tří vzájemně se doplňujících rovin. „První představují témata, ke kterým se potřebujeme pravidelně vracet – základní klinické dovednosti, symptomová léčba, komunikace a každodenní péče o pacienty i jejich blízké. Odbornost není jednou provždy získaná, ale vyžaduje průběžné rozvíjení a prohlubování. Druhou rovinou jsou nové a rozvíjející se koncepty, přístupy a technologie, které mohou naši práci posunout kupředu, včetně elektronizace, umělé inteligence a systematického hodnocení kvality péče. Třetí rovinu tvoří kontroverzní témata, etické otázky a koncepční rozhodnutí, u nichž nemusí existovat jednoznačná shoda a jejichž řešení se v čase proměňuje. Je proto důležité o nich otevřeně diskutovat, přesněji formulovat otázky a společně hledat další směřování,“ uvedla odborná garantka konference doc. MUDr. Kateřina Rusinová, Ph.D.
Data jako nástroj zlepšování péče
Význam systematického hodnocení kvality zdůraznil prof. Steve Pantilat z University of California v San Francisku, který se dlouhodobě věnuje ukazatelům kvality paliativní péče a využití klinických registrů. Data podle něj nemají sloužit pouze k administrativnímu vykazování, ale především ke zlepšování klinické praxe.
Měření má být přiměřené a účelné. Příliš malý rozsah sledovaných ukazatelů nemusí zachytit podstatné aspekty péče, zatímco nadměrné množství údajů může zdravotníky zatěžovat a odvádět jejich čas od pacientů. Rozhodující proto není shromažďovat co nejvíce dat, ale vybrat takové ukazatele, které mají jasný klinický význam a jejichž výsledky lze využít v praxi. Důležité je sledovat smysluplné ukazatele, například výsledky léčby bolesti, a poskytovat zdravotnickým týmům pravidelnou zpětnou vazbu. Možnost porovnávat vlastní výsledky s dalšími pracovišti pomáhá identifikovat nedostatky a sdílet dobrou praxi. Samotný sběr dat bez jejich vyhodnocení a využití však žádné zlepšení nepřinese.
Pro českou paliativní péči z toho vyplývá důležitý úkol: budovat systém, který propojí sběr relevantních údajů s jejich interpretací, srozumitelnou zpětnou vazbou a konkrétními kroky ke zlepšení. Bez tohoto propojení hrozí, že se z vykazování stane administrativní povinnost bez odpovídajícího přínosu pro pacienty.
Pozornost se stále více obrací také k dětské, novorozenecké a perinatální paliativní péči. Jak upozornil předseda České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP MUDr. Ondřej Kopecký, dosavadní rozvoj komplexní péče o pacienty s vysokou mírou potřeb, včetně seniorů s maligním onemocněním nebo mnohočetným orgánovým selháváním, ukázal význam koordinovaného přístupu. Podobně naléhavé potřeby však existují také u dětí, novorozenců a rodin, které čelí závažné diagnóze ještě před narozením dítěte. I v této oblasti zůstává značný prostor pro rozvoj služeb, vzdělávání a mezioborové spolupráce.
Technologie mají uvolnit prostor pro pacienta
Digitalizace, elektronizace a umělá inteligence stále výrazněji ovlivňují zdravotnictví, včetně paliativní medicíny. V oboru založeném na komunikaci, důvěře a respektu k individuálním potřebám pacientů vyvolávají nové technologie také otázky, zda nepovedou k odosobnění péče.
Digitalizace a umělá inteligence mohou usnadnit vedení dokumentace, předávání informací i koordinaci služeb. MUDr. Jiří Šedo, Ph.D., vedoucí Centra digitální medicíny Masarykova onkologického ústavu, zdůraznil, že správně využívané technologie mohou zdravotníkům umožnit věnovat více času pacientům a omezit administrativní zátěž. Představil také platformu Orbiso zaměřenou na edukaci pacientů, jejímž cílem je pomáhat nemocným orientovat se v informacích, vyhledávat důvěryhodné zdroje a porozumět jim v okamžiku, kdy je potřebují.
Význam digitalizace zasazuje do širšího kontextu demografických změn také konzultant NCEZ Michal Opatřil. Jak upozornil, rostoucí počet pacientů s chronickými onemocněními, křehkostí a závislostí na pomoci druhých zvyšuje nároky na systém, jehož personální kapacity zůstávají omezené. „Demografický vývoj znamená nejen více pacientů, ale zejména potřebu jiné trajektorie péče. Chronická nemoc, křehkost a závislost se potkávají se stejnou personální kapacitou. Data jasně říkají, že paliativní a dlouhodobá péče se musí stát řízenou sítí, ne krizovým improvizovaným systémem. Nemění se jen počítače, mění se způsob práce,“ zdůraznil.
Na přínos AI ve zdravotnictví se zaměřil nedávný národní průzkum ve zdravotnických zařízeních (105 respondentů), který mapoval využití AI v klinické praxi a administrativě. Podle jeho výsledků téměř 68 procent zařízení umělou inteligenci již využívá nebo testuje. Nejčastěji se uplatňuje v radiologii, kde její využití uvedlo 83 procent respondentů. Přínosy hodnotí zdravotníci převážně pozitivně: 46 procent dotázaných vnímá AI jako významný přínos a 80 procent hodnotí její dopad kladně, zejména s ohledem na možnou vyšší kvalitu péče, úsporu času a snížení chybovosti.
Výsledky průzkumu naznačují, že české zdravotnictví má pro zavádění AI určitý potenciál. Další rozvoj však vyžaduje systematickou strategii, vzdělávání zdravotníků a podporu pilotních projektů. Klíčovou otázkou tak není pouze to, zda umělou inteligenci využívat, ale především kde, za jakých podmínek, s jakými riziky a pod čí odpovědností.
Stále pevnější místo má v onkologii a paliativní péči také telemedicína. Neměla by nahrazovat osobní kontakt, ale vhodně jej doplňovat a zefektivňovat. Může umožnit dřívější zapojení paliativní péče, průběžné sledování potřeb pacienta a bezpečnější návaznost jednotlivých kroků péče. Technologie samy o sobě kvalitu paliativní péče nezaručí. Pokud jsou však zaváděny promyšleně a s ohledem na potřeby pacientů i zdravotníků, mohou zjednodušit organizační a administrativní procesy a podpořit to nejdůležitější – dostupnou, koordinovanou a lidskou péči.
Strategie do roku 2035: zásadní je i spolupráce MZ a MPSV
Strategie rozvoje paliativní péče v České republice do roku 2035, schválená vládou v červnu 2026, má podpořit dostupnost a kvalitu služeb, vzdělávání odborníků a propojení zdravotního a sociálního systému. Připravují se implementační plány pro dospělou a dětskou populaci, které mají převést strategické záměry do konkrétních opatření s určenými odpovědnostmi a mechanismy monitorování.
Ke strategickým prioritám patří podle slov MUDr. Kopeckého pět hlavních oblastí: dostupnost a kvalita služeb, podpora odborníků a jejich profesní odolnosti, respektování individuálních potřeb pacientů, podpora neformálně pečujících osob a zvyšování povědomí veřejnosti o paliativní péči. Zásadní podmínkou úspěchu je spolupráce Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí. Pacienti se závažným onemocněním často potřebují nejen zdravotní péči, ale také sociální podporu, pomoc v domácnosti a odlehčovací služby. Bez koordinace obou resortů hrozí, že jednotlivé služby nebudou navazovat a pacienti i jejich rodiny zůstanou bez potřebné podpory.
Společný postup musí proto zahrnovat také kraje, poskytovatele zdravotních a sociálních služeb a odborné společnosti. Důležitou roli přitom hraje jednotné vyhodnocování dostupnosti služeb, regionálních rozdílů a výsledků poskytované péče.
Právě zde se znovu ukazuje význam dat. Bez společně definovaných ukazatelů a pravidelného vyhodnocování nelze spolehlivě určit, kde jsou služby nedostupné, které skupiny pacientů zůstávají bez potřebné podpory a zda nové kapacity odpovídají skutečným potřebám obyvatel. Data mohou zároveň pomoci odhalit regionální nerovnosti a podpořit rozhodování o tom, kam směřovat omezené personální a finanční zdroje.
Nejde přitom o vytváření další administrativní zátěže. Smyslem je vybudovat takový systém sběru a sdílení informací, který poskytne užitečnou zpětnou vazbu poskytovatelům, podpoří řízení služeb a umožní oběma resortům společně posuzovat dopady přijatých opatření. Pro funkční systém je nezbytné, aby se informace nezastavily na úrovni vykazování. Musejí se vracet k těm, kteří péči poskytují, a současně poskytovat podklad pro rozhodování na úrovni krajů i státu. Jen tak lze propojit každodenní klinickou zkušenost s dlouhodobým plánováním a systémovým řízením.
Rozvoj paliativní péče vstupuje do etapy, v níž bude vedle budování nových služeb stále důležitější prokazovat jejich dostupnost, kvalitu a skutečný přínos pro pacienty. To vyžaduje propojení tří oblastí: kvalitní klinické práce, systematického sběru a vyhodnocování dat a účinné spolupráce zdravotního a sociálního systému.
Strategie do roku 2035 nabízí rámec pro dlouhodobé směřování oboru. Její úspěch však bude záviset na tom, zda se podaří strategické cíle převést do konkrétních opatření, zajistit jejich udržitelné financování a průběžně vyhodnocovat jejich výsledky. Důležitá bude také schopnost sdílet zkušenosti, rozvíjet vzdělávání a podporovat odborníky, kteří péči každodenně poskytují.
Jak se přítomní shodli, rozvoj paliativní péče proto vyžaduje nejen nové služby, ale také kvalitní data, pravidelnou zpětnou vazbu a koordinované řízení. Pouze tak lze ověřit, zda přijatá opatření skutečně zlepšují péči o pacienty a jejich blízké a nakolik se cíle Strategie do roku 2035 promítnou do každodenní praxe.