Přeskočit na obsah

Systém revmatologické péče musí projít zásadní proměnou

18-X01 Ladislav Šenolt 2--c05729e4
Foto: archiv L. Šenolta

K hlavním cílům chystaného Národního akčního plánu revmatologie a muskuloskeletálního zdraví patří jasnější definice kompetencí praktických lékařů, ambulantních revmatologů a specializovaných center, rozvoj ambulancí časné diagnostiky, posílení mezioborové spolupráce a efektivnější využívání digitálních nástrojů. „Potřebujeme změnit celý způsob organizace revmatologické péče tak, aby se pacient dostal ve správný čas ke správnému odborníkovi,“ říká v rozhovoru pro Medical Tribune prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D., ředitel Revmatologického ústavu a předseda České revmatologické společnosti ČLS JEP.

  • Které hlavní změny v organizaci péče má Národní akční plán revmatologie a muskuloskeletálního zdraví přinést?

Především bych zdůraznil, že naším cílem není pouze zvýšit počet revmatologů, i když je to samozřejmě jedna z hlavních priorit. Potřebujeme změnit celý způsob organizace revmatologické péče tak, aby se pacient dostal ve správný čas ke správnému odborníkovi. Současný systém je do značné míry roztříštěný, mezi jednotlivými regiony existují významné rozdíly a pacienti s časným zánětlivým revmatickým onemocněním často čekají takříkajíc ve stejné frontě jako nemocní s dlouhodobými nezánětlivými obtížemi.

Připravovaný plán proto stojí na třech hlavních klinických pilířích. Prvním je včasná diagnostika a léčba zánětlivých revmatických onemocnění, druhým péče o závažná systémová autoimunitní onemocnění a vaskulitidy a třetím organizace péče o častá nezánětlivá muskuloskeletální onemocnění, například osteoartrózu nebo bolesti zad. Chceme jasněji definovat kompetence praktických lékařů, ambulantních revmatologů a specializovaných center, rozvíjet ambulance časné diagnostiky, posílit mezioborovou spolupráci a lépe využívat digitální nástroje.

  • Jak konkrétně bude plán zajišťovat včasné rozpoznání zánětlivých revmatických onemocnění a rychlé odeslání pacienta ke specialistovi?

Zásadní je rozpoznat zánětlivé revmatické onemocnění v době, kdy ještě nedošlo k nevratnému poškození kloubů nebo vnitřních orgánů. U revmatoidní artritidy například víme, že první týdny a měsíce představují důležité terapeutické okno, kdy můžeme včas zahájenou léčbou příznivě ovlivnit dlouhodobou prognózu. Chceme proto vytvořit jednotná a jednoduchá kritéria pro odesílání pacientů. Praktický lékař by měl vědět, že nově vzniklý otok kloubů, přetrvávající ranní ztuhlost nebo typické projevy zánětlivé bolesti zad jsou důvodem k časnému revmatologickému vyšetření. Současně je důležité, aby odeslání neoddalovalo čekání na nejrůznější laboratorní nebo zobrazovací vyšetření. Součástí navrhovaného systému by měla být elektronická žádanka s označením naléhavosti, která umožní rychleji rozlišit pacienty vyžadující urgentní nebo přednostní vyšetření. Naším cílem je co nejvíce zkrátit dobu od prvních příznaků přes stanovení diagnózy až po zahájení účinné léčby.

  • Počítá se i se vznikem ambulancí časné diagnostiky?

Ano, vytvoření regionálně dostupné sítě ambulancí časné revmatologické péče považujeme za jednu z nejdůležitějších věcí. Nemusí přitom vždy vznikat nová ambulance nebo nové pracoviště. V řadě případů půjde o vyhrazené termíny ve stávajících revmatologických ambulancích, které budou určeny pacientům s vysokým podezřením na nově vzniklé zánětlivé onemocnění. Představme si pacienta, kterému během několika týdnů otečou drobné klouby rukou. Pokud praktický lékař rozpozná podezření na artritidu, měl by mít možnost jej odeslat do takového režimu bez několikaměsíčního čekání. Pacienty by měli odesílat především praktičtí lékaři, ale také další odbornosti. Důležitá bude odborná ­triáž, aby se tyto kapacity skutečně využívaly pro pacienty, kteří je potřebují. Nesmí to být jen další ambulance s novým názvem a stejně dlouhou čekací dobou. Musí mít jasná vstupní kritéria, vyhrazenou kapacitu a odpovídající úhradové podmínky.

  • Má akční plán nastavit konkrétní kritéria pro přednostní vyšetření, případně cílové čekací lhůty?

Ano, a považuji to za jeden z nejdůležitějších konkrétních výstupů celého plánu. Nemůžeme totiž všechny pacienty objednávat podle stejného pravidla. Například u podezření na obrovskobuněčnou arteriitidu, kde hrozí oslepnutí, musí být zajištěno urgentní vyšetření ideálně ještě tentýž den. Podobně je to při podezření na závažná systémová onemocnění, kde hrozí orgánové postižení. U nově vzniklé artritidy bychom chtěli dosáhnout vyšetření do dvou až tří týdnů od odeslání, ideálně nejpozději do šesti týdnů od vzniku příznaků. Jsou to zatím navrhované cíle, jejichž realizace bude záviset na kapacitách a spolupráci jednotlivých poskytovatelů. Zároveň ale musíme měřit, zda se skutečně daří je naplňovat. Ve spolupráci s Ústavem zdravotnických informací a statistiky a zdravotními pojišťovnami chceme sledovat čekací doby, diagnostickou prodlevu i regionální rozdíly. Nestačí deklarovat, že chceme včasnou diagnostiku. Musíme také vědět, kolik pacientů se skutečně dostane k revmatologovi včas.

  • Jaký vliv bude akční plán mít na procesy schvalování léků a zrychlení přístupu pacientů k nejnovějším terapiím?

Foto: archiv L. ŠenoltaModerní biologická a cílená léčba zásadně změnila prognózu řady revmatických onemocnění. Dnes dokážeme u významné části pacientů dosáhnout remise nebo nízké aktivity onemocnění a zabránit strukturálnímu či orgánovému poškození, které dříve vedlo k invaliditě. Samotný národní akční plán samozřejmě nemůže změnit evropské registrační procesy nebo automaticky zrychlit rozhodování o úhradě nových léčiv. Může ale vytvořit prostor pro systematičtější spolupráci odborné společnosti, ministerstva zdravotnictví, SÚKL a zdravotních pojišťoven. Naší prioritou je, aby efektivní léčba byla dostupná bez zbytečných administrativních a organizačních překážek a aby její indikace odpovídala aktuálním odborným doporučením. Neméně důležité je financování specializovaných center. V současnosti vidíme, že tlak na úspory a složité úhradové mechanismy mohou paradoxně komplikovat dostupnost účinné léčby a fungování některých pracovišť. Nemůžeme na jedné straně požadovat včasnou a moderní léčbu a na straně druhé nastavit financování tak, že její poskytování bude pro zdravotnická zařízení ekonomicky problematické. Proto chceme otázku dostupnosti léčby řešit společně s organizací péče a její dlouhodobou finanční udržitelností.

  • Jak plán řeší nedostatek revmatologů a výrazné rozdíly v dostupnosti péče mezi regiony?

Nedostatek revmatologů patří k nejzávažnějším problémům našeho oboru. Není přitom rozhodující pouze celkový počet lékařů, ale především jejich skutečná klinická kapacita, tedy počet úvazků věnovaných péči o pacienty. Naše analýzy ukazují, že v některých regionech je dostupnost revmatologa výrazně horší než v jiných. Průměrná čekací doba na běžné vyšetření se pohybuje mezi dvěma až třemi měsíci, ale v praxi bývá i podstatně delší. Navíc významná část revmatologů je ve vyšším věku a musíme počítat s jejich postupným odchodem z praxe. Plán proto musí zahrnovat dlouhodobou personální strategii, rozšíření kapacit specializačního vzdělávání, podporu mladých lékařů a cílené motivační programy pro regiony s nedostatečnou dostupností péče. Stejně důležité je ale udržet stávající ambulantní revmatology a vytvořit jim takové pracovní a úhradové podmínky, aby mohli poskytovat kvalitní péči a přijímat nové pacienty. Současně potřebujeme lépe rozdělit kompetence. Specializovaná centra by se měla soustředit zejména na komplikované, závažné a léčebně obtížné případy, zatímco stabilizovaní pacienti by měli být podle možností sledováni v regionálních ambulancích. Pokud budeme pouze zvyšovat počty lékařů, ale nezměníme organizaci péče, problém tím zcela nevyřešíme.

  • Jakou roli v novém modelu péče mají mít praktičtí lékaři a jakou podporu či vzdělávání k tomu budou potřebovat?

Praktičtí lékaři jsou pro fungování celého systému naprosto zásadní. Jsou zpravidla prvním kontaktem pacienta se zdravotnictvím a právě oni mohou významně ovlivnit, jak rychle se podaří rozpoznat závažné revmatické onemocnění. Jejich hlavní úlohou by mělo být časné rozpoznání varovných příznaků, správné odeslání k revmatologovi a následná spolupráce při dlouhodobé péči. Současně vidíme prostor pro větší zapojení praktických lékařů do sledování některých stabilizovaných pacientů. U pacientů se zánětlivým revmatickým onemocněním, u nichž se podaří dosáhnout dlouhodobé remise nebo nízké aktivity, by mohl část pravidelné péče převzít praktický lékař podle jasně stanoveného plánu. To by umožnilo prodloužit intervaly kontrol u revmatologa z obvyklých tří měsíců například na šest až dvanáct měsíců, samozřejmě při zachování možnosti rychlého odborného vyšetření v případě relapsu nebo komplikací. Podobně by měla být v primární péči řešena značná část běžných nezánětlivých muskuloskeletálních obtíží nebo nekomplikované dny. To předpokládá systematické vzdělávání, jednoduché diagnostické algoritmy, elektronické konzultace a jasná pravidla spolupráce. Nechceme na praktické lékaře pouze přesouvat další povinnosti. Chceme vytvořit funkční model sdílené péče, ve kterém budou mít odpovídající kompetence, podporu specialistů a také adekvátní úhradu.

  • Které úkoly by mohly převzít revmatologické sestry a další zdravotníci, aby revmatologové měli více prostoru pro nové a složité případy?

Domnívám se, že právě zde máme poměrně značné rezervy. Revmatolog dnes často věnuje velkou část pracovní doby administrativním a rutinním činnostem, které by při odpovídajícím vzdělání a nastavení kompetencí mohli zajišťovat jiní zdravotničtí pracovníci. Vyškolené revmatologické sestry by se mohly mnohem více podílet na edukaci pacientů, nácviku a kontrole správné aplikace biologické léčby, sledování nežádoucích účinků, organizaci laboratorních kontrol nebo strukturovaném hodnocení aktivity onemocnění. Významnou roli mohou mít také při sběru pacientských dotazníků a koordinaci dlouhodobé péče. Problémem je však nedostatečné úhradové zajištění těchto činností, zejména časově náročné edukace pacientů, která dnes není v ambulantní revmatologii odpovídajícím způsobem samostatně hrazena zdravotními pojišťovnami. Pokud chceme rozšířit kompetence revmatologických sester a efektivněji využívat kapacity lékařů, musejí se také vytvořit podmínky pro náležité financování jejich práce. Fyzioterapeuti a ergoterapeuti by měli být systematicky zapojováni do péče o funkční schopnost, pohybovou aktivitu, prevenci disability a návrat pacientů do běžného i pracovního života. Nejde o nahrazování lékaře tam, kde je nezbytné jeho odborné rozhodnutí. Jde o to, aby každý člen týmu vykonával činnosti, pro které má odpovídající kvalifikaci, a aby se revmatolog mohl více věnovat diagnostice, rozhodování o léčbě a péči o komplikovanější pacienty. Takový model týmové péče je v řadě evropských zemí běžný. U nás bude vyžadovat další vzdělávání nelékařských pracovníků a také odpovídající úpravu organizace a financování péče.

  • Jak chce plán propojit revmatologii s rehabilitací, fyzioterapií a dalšími odbornostmi, které se podílejí na péči o pacienty s muskuloskeletálními potížemi?

Revmatologie dnes není pouze o předepisování léků. Naším cílem je nejen potlačit zánět, ale také zachovat pacientovu pohyblivost, soběstačnost, pracovní schopnost a kvalitu života. Pravidelný pohyb, cvičení a rehabilitace představují zásadní součást léčby řady revmatických onemocnění. Typickým příkladem je axiální spondyloartritida, kde pravidelné cvičení zůstává důležitou součástí léčby i v době moderních biologických přípravků. U osteoartrózy nebo chronických bolestí zad by naopak měla být aktivní pohybová léčba jedním ze základních pilířů péče, nikoli až poslední možností po farmakologické léčbě. Velmi důležitá je také spolupráce s dalšími odbornostmi. Pacienti se systémovou sklerodermií, myositidami, vaskulitidami nebo lupusem často potřebují současnou péči pneumologa, nefrologa, kardiologa či dalších specialistů. Chceme proto podporovat multidisciplinární týmy a jasně definované cesty mezi jednotlivými odbornostmi. Je třeba si také uvědomit, že ne každý pacient s bolestí pohybového aparátu potřebuje revmatologa. Každý pacient ale potřebuje správnou diagnózu a odpovídající léčbu. A právě to by měl nový systém umožnit.

  • Jaké ukazatele budou rozhodující pro vyhodnocení úspěchu připravovaného akčního plánu?

Pokud má být plán skutečně funkční, musíme od začátku definovat měřitelné cíle a pravidelně vyhodnocovat jejich plnění. Základními ukazateli budou dostupnost revmatologů v jednotlivých regionech, jejich skutečné úvazky, čekací doby na vyšetření a především doba od prvních příznaků ke stanovení diagnózy a zahájení účinné léčby. Důležité budou i klinické výsledky. Například kolik pacientů s revmatoidní artritidou dosahuje remise nebo nízké aktivity, jak často dochází k relapsům, zda se daří snižovat a vysadit glukokortikoidy nebo předcházet nevratnému orgánovému poškození. Musíme hodnotit také funkční schopnost, pracovní neschopnost a kvalitu života pacientů. Významnou roli zde budou hrát data ÚZIS, zdravotních pojišťoven a registru ATTRA. Ten nám již dnes poskytuje velmi cenné informace o účinnosti a bezpečnosti cílené léčby, ale samozřejmě nepokrývá celou populaci revmatologických pacientů. Důležité proto bude bezpečné propojení dostupných dat tak, aby zároveň nevznikala další administrativní zátěž pro lékaře. Vím, že to nebude jednoduché, ale úspěch plánu se musí měřit především tím, zda se pacienti dostanou rychleji k diagnóze a účinné léčbě a zda se zlepší jejich dlouhodobá prognóza.

  • Pokud se podíváme do budoucnosti, v čem by měl spočívat největší rozdíl pro běžného revmatologa v praxi za pět let? Samozřejmě za předpokladu, že národní akční plán bude plně implementován.

Představoval bych si především mnohem lépe organizovanou každodenní práci. Revmatolog by neměl být zahlcen velkým množstvím pacientů, kteří jeho specializovanou péči ve skutečnosti nepotřebují, zatímco nemocní s nově vzniklou artritidou nebo závažným systémovým onemocněním čekají měsíce na první vyšetření. Měl by mít funkční systém přednostního objednávání, možnost rychlé konzultace se specializovaným centrem, odpovídající podporu vyškolených sester a snadnější přístup k rehabilitačním i dalším odborným službám. Současně bych si přál, aby lékaři nemuseli opakovaně zadávat stejné údaje do různých informačních systémů a aby administrativní náročnost péče byla podstatně menší. Velmi důležitá je také předvídatelnost a stabilita financování. Revmatolog, stejně jako každý jiný specialista, musí mít podmínky pro poskytování péče podle aktuálních odborných doporučení, nikoli se přizpůsobovat měnícím se úhradovým omezením.

A konečně bych si přál, aby mladí lékaři vnímali revmatologii jako atraktivní obor s dobrou profesní perspektivou, možností odborného růstu a smysluplné práce. Uvědomuji si, že taková změna nebude jednoduchá ani rychlá. Bude vyžadovat dlouhodobou spolupráci odborné společnosti, ministerstva zdravotnictví, pojišťoven, poskytovatelů zdravotní péče a samozřejmě samotných revmatologů.

Sdílejte článek

Doporučené

Medicína za mřížemi boří předsudky

18. 11. 2026

Zdravotní péče o osoby ve výkonu trestu má svá specifika, která vyžadují odborné znalosti, zkušenosti i úzkou spolupráci s civilním zdravotnictvím.…