Tematická příloha: Léčba ran: Omyly v léčbě bércových ulcerací

Hojení ran je komplexní odezvou organismu na porušení kontinuity tkáně. V poslední době došlo ke značnému nárůstu znalostí o biochemických principech hojení, což bylo podmíněno neobyčejnými pokroky v buněčné a molekulární medicíně. V terapii bércových ulcerací existuje v současné době rozmanitá škála léčebných prostředků, které lze dělit do dvou základních skupin: jednak jsou to klasická externa ve formě roztoků, mastí či past, jednak různé typy moderních obvazových materiálů. Cílem léčby bércové ulcerace je vyčištění defektů, navození granulačního procesu s následnou podporou epitelizace defektu. Chronické rány, tj. takové, které přetrvávají více než šest týdnů, jako jsou bércové vředy či dekubity, jsou nevyhnutelně kolonizovány směsí druhů mikroorganismů, z nichž např. Staphylococcus aureus a Pseudomonas aeruginosa jsou těmi nejběžnějšími. Přesto není místní aplikace antibiotik doporučována vzhledem k tomu, že může vést ke zvýšenému nárůstu rezistentních kmenů bakterií. Rovněž je třeba si uvědomit, že celá řada těchto látek má značný senzibilizační potenciál, a tak bývá častěji pozorován vznik kontaktních alergických reakcí, které léčbu komplikují. Koncentrované roztoky zvyšují tkáňovou toxicitu
Pokud jde o používání antiseptických roztoků při výplaších rány s cílem vyčistit ji, je potřeba si uvědomit, že styk antiseptického roztoku s ránou je obecně příliš krátký k tomu, aby se mohl antiseptický účinek uplatnit. Roztoky antiseptik jsou tedy koncentrované, aby bylo dosaženo požadovaného efektu, to však na druhé straně zvyšuje pravděpodobnost tkáňové toxicity a prodlouženého hojení. V praxi se k čištění vředů používá například Betadine roztok či mast, peroxid vodíku, fyziologický roztok, rivanol, hypermangan a jiné antiseptické látky. Celá řada běžně používaných prostředků pro čištění ran má však negativní účinky na metabolismus keratinocytů i fibroblastů, čímž dochází ke zpomalení procesu hojení. Ideální antiseptikum by mělo mít podle Morisona (1990) tyto atributy: široké spektrum účinku, nízký potenciál pro vznik rezistence a nemělo by vyvolávat iritaci ani senzibilizaci.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2006, strana 19

Zdroj: