Tematická příloha: Léčba rány: Dekubitus není symptomem míšní léze

V naší republice fungují čtyři spinální jednotky. V roce 1992 vznikla první z nich v Brně, další v roce 2002 v Ostravě, o rok později v Liberci a poslední z nich byla otevřena v červnu 2004 ve FN v Motole. Hlavním úkolem spinálních jednotek je komplexní péče o pacienty s míšní lézí v subakutním stadiu, tedy přibližně v období mezi prvním týdnem a třetím měsícem po úrazu. Na spinální jednotky jsou překládáni pacienti po operacích ze spondylochirurgických a neurochirurgických oddělení. Většina nemocných odtud směřuje do rehabilitačních ústavů. Mezi další úkoly spinální jednotky patří hospitalizace chronických pacientů s paraplegií nebo tetraplegií, kteří mají nějaké komplikace – urologické, ortopedické či chirurgické. Jednou z nejčastějších komplikací vyskytujících se u lidí po poškození míchy jsou dekubity. Proleženiny byly dříve u těchto pacientů tak časté, že se považovaly přímo za symptom míšní léze. Se zkvalitněním léčebné a ošetřovatelské péče klesá počet těchto komplikací u pacientů v časné fázi po vzniku míšního poškození, ale stále se objevuje velký počet dekubitů u chroniků. Vzniku dekubitů přitom lze účinně bránit. Dokazuje to fakt, že za dva roky provozu spinální jednotky v Motole zde žádný nový dekubit nevznikl. Péče o pacienty s chronickými dekubity je velmi náročná a finančně nákladná. Rány jsou velké a hluboké, může být poškozena i kost. Pacienti jsou celkově ve špatném stavu (kachexie, sepse). Léčba proto musí být komplexní. Že se jedná o terapii dlouhodobou, názorně dokládá následující kasuistika:
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2006, strana 24

Zdroj: