Tirzepatid může snížit náklady na zdravotní péči u obézních starších dospělých

Dlouhodobá léčba obezity tirzepatidem může vedle snížení tělesné hmotnosti přinášet také významné úspory zdravotnímu systému. První studie svého druhu ukazuje, že u osob starších 55 let léčených tirzepatidem (Zepbound) byly po roce měsíční náklady na zdravotní péči o 25–38 procent nižší než u srovnatelných neléčených osob. Rozdíl souvisel mimo jiné s nižším počtem hospitalizací a návštěv urgentních příjmů.

Obezita je chronické onemocnění spojené s řadou zdravotních komplikací, jejichž výskyt s věkem narůstá. Vedle dopadu na zdravotní stav pacientů proto znamená také významnou ekonomickou zátěž. S rozšiřováním farmakoterapie obezity pomocí agonistů receptoru GLP‑1 a duálních agonistů GIP/GLP‑1 se tak stále častěji diskutuje nejen jejich klinická účinnost, ale také otázka, zda vyšší náklady na léčbu mohou být alespoň částečně kompenzovány nižší spotřebou jiné zdravotní péče.

Na tuto otázku se zaměřila retrospektivní observační kohortová studie z reálné klinické praxe v USA. Autoři hodnotili náklady na zdravotní péči u pacientů starších 55 let, kteří zahájili léčbu tirzepatidem pro management tělesné hmotnosti, a porovnali je se srovnatelnými osobami bez farmakoterapie. Podle autorů jde o první studii tohoto druhu zaměřenou právě na tuto věkovou skupinu.

Téměř 16 000 pacientů léčených tirzepatidem

Analýza vycházela z anonymizovaných údajů o zdravotních nárocích z databáze Komodo Healthcare Map zahrnující více než 330 milionů osob pojištěných v USA. Do studie bylo zařazeno 15 843 pacientů starších 55 let (průměrný věk 64,5 roku) s obezitou (BMI ≥ 30 kg/m²) nebo nadváhou (BMI ≥ 27 kg/m²) a nejméně jednou komplikací související s obezitou. Léčba tirzepatidem byla zahájena v období od listopadu 2023 do září 2025.

Ke každému léčenému pacientovi byla v poměru 1 : 1 přiřazena kontrolní osoba splňující stejná kritéria, která však nezahájila léčbu žádným agonistou receptoru GLP‑1 ani GIP/GLP‑1. Párování zohledňovalo vstupní demografické a klinické charakteristiky, komplikace spojené s obezitou i předchozí využívání zdravotní péče.

Vzhledem k rozdílné délce sledování jednotlivých pacientů použili výzkumníci dvě analytické metody. Sekundární párová analýza přímo porovnávala náklady mezi spárovanými pacienty, zatímco primární analýza využila metodu IPCW (inverse probability of censoring weighting), která statisticky zohlednila rozdíly související s předčasným ukončením sledování. Obě metody přinesly konzistentní výsledky.

Jaké byly výsledky studie?

Obě analytické metody prokázaly nižší měsíční náklady na zdravotní péči při dlouhodobém užívání tirzepatidu ve srovnání s kontrolami bez léčby.

Rozdíl v nákladech mezi skupinami se postupně zvětšoval:

• Po 6 měsících vykázala párová analýza u pacientů léčených tirzepatidem o 15 procent nižší nárůst měsíčních nákladů, což odpovídalo rozdílu 181 dolarů na pacienta a měsíc. V primární IPCW analýze byl rozdíl 12 procent, respektive 145 dolarů měsíčně.
• Po 12 měsících byl rozdíl ještě výraznější. Párová analýza ukázala průměrné měsíční náklady nižší o 607 dolarů na pacienta, tedy o 38 procent, zatímco podle IPCW analýzy činil rozdíl 319 dolarů měsíčně, což odpovídalo snížení o 25 procent.

Výsledky tak naznačují, že ekonomický přínos může narůstat s délkou terapie. Důležitou roli přitom zřejmě hraje změna ve využívání zdravotních služeb. V primární analýze měli pacienti užívající tirzepatid ve všech sledovaných obdobích nižší četnost hospitalizací a návštěv urgentních příjmů. Naopak počet běžných ambulantních návštěv byl numericky vyšší, což může odrážet intenzivnější využívání běžné zdravotní péče.

Náklady na samotný lék studie nezahrnovala

Při interpretaci výsledků je však nezbytné zohlednit to, že uváděné náklady nezahrnovaly cenu samotného tirzepatidu. Databáze zdravotních nároků totiž neumožňovala stanovit skutečnou čistou cenu léčiva po započtení slev a dalších cenových mechanismů. Zjištěné rozdíly proto nelze interpretovat jako čistou úsporu spojenou s léčbou tirzepatidem, ale jako potenciální úspory v ostatní zdravotní péči, které mohou náklady na farmakoterapii částečně nebo zcela kompenzovat.

Tento aspekt je významný zejména v souvislosti s americkým programem Medicare GLP‑1 Bridge. Jeho měsíční náklady na léčbu činí 195 dolarů na pacienta. Již po šesti měsících se odhadované úspory v ostatní zdravotní péči této částce přibližovaly a od dvanáctého měsíce ji podle obou použitých analytických modelů překračovaly.

Autoři proto výsledky vnímají jako argument podporující ekonomickou hodnotu dlouhodobé léčby obezity, zejména u stárnoucí populace, u níž komplikace obezity představují významný zdroj zdravotních výdajů. Současně však observační charakter studie neumožňuje prokázat příčinnou souvislost mezi léčbou tirzepatidem a nižšími náklady.

Léčba obezity jako investice do prevence komplikací?

Tirzepatid, duální agonista receptorů GIP a GLP‑1, je v USA indikován v kombinaci s redukční dietou a zvýšenou fyzickou aktivitou k dlouhodobému snížení a udržení tělesné hmotnosti u dospělých s obezitou nebo u vybraných dospělých s nadváhou a přidruženým onemocněním souvisejícím s tělesnou hmotností. FDA jej schválila také k léčbě středně těžké až těžké obstrukční spánkové apnoe u dospělých s obezitou.

Nová data z reálné klinické praxe rozšiřují pohled na farmakoterapii obezity o zdravotně‑ekonomický rozměr. Naznačují, že při dlouhodobé léčbě nemusí být rozhodující pouze pořizovací cena léku, ale také možné snížení nákladů spojených s akutní a nemocniční péčí. Pro definitivní posouzení celkové nákladové efektivity tirzepatidu však bude nutné zohlednit skutečnou cenu léčby, delší dobu sledování a ověřit výsledky i v dalších populacích a zdravotních systémech.    

Zdroje: https://investor.lilly.com/news‑releases/news‑release‑details/zepbound‑linked‑lower‑healthcare‑costs‑adults‑over‑age‑55; https://www.healthcarefinancenews.com/news/eli‑lilly‑study‑finds‑zepbound‑lowers‑healthcare‑costs‑over‑time; https://www.biopharminternational.com/view/real‑world‑study‑links‑lilly‑s‑zepbound‑to‑lower‑healthcare‑costs‑in‑older‑adults‑with‑obesity