Přeskočit na obsah

Problémem je systém, který staví lékárníky do role obchodníků

Zdraví buď je, nebo není. A my lékárníci rozhodně nejsme obchodníci, ani hokynáři, jak se nám někteří politici snaží vnutit.

Kdybychom chtěli obchodovat, stačilo by si založit e-shop, jak je dnes moderní. Je to paradoxně mnohem snazší než si v dnešní době pořídit lékárnu. Když jsme šli studovat, mohli jsme si vybrat obchodní školy. My jsme však chtěli pomáhat lidem. Pomáhat jim zlepšit zdraví. A proto jsme se vydali studovat farmacii. Tato profese je překrásná. Když člověk dostane zpětnou vazbu, že jeho práce pomohla, ví, že to celé má smysl. I přes to, že doba nám lékárníkům bohužel moc nepřeje. Ale musíme věřit a doufat, že se to brzy zlepší. Já osobně vnímám několik hlavních problémů. Pokusím se Vám tedy přiblížit hlavní tři.

Prvním z nich je bezpochyby fakt, že lékárnu momentálně může vlastnit kdokoli. Nechci nikomu upírat možnost seberealizace. Ale problém je ten, že když vlastní lékárnu finančník, jde mu převážně o finance. Lékárníkovi jde o léčení. A to i přes to, že je moderní tvrdit v médiích opak. Vše začalo zákonem č.160 z roku 1992 O nestátních zdravotnických zařízeních. Hlas lékárníků tenkrát bohužel nebyl slyšet, a tak započala likvidace českého lékárenství. Dopady tohoto zákona jsou čím dál víc viditelné. A já už o nich nemohu, a ani nechci mlčet. Tento zákon totiž způsobuje většinu problémů současného lékárenství.

Poté, co silná finanční skupina založila několik lékáren, a začala cílit místo na zdraví na peníze, jde to s dostupností kvalitní lékárenské péče od desíti k pěti. Lékárníci sami s tím bohužel nesouhlasí, ale to je tak asi jediné, co jim zbývá. V současné situaci totiž nemají možnost si vlastní lékárnu pořídit. Ruka trhu je neúprosná. Pokud někde existuje zajímavá lékárna, a majitel ji neprodá, postaví vedle řetězcová konkurence jinou, sníží ceny na minimum, aby přetáhla pacienty a nechá původní lékárnu zkrachovat. Logicky, protože žijeme v kapitalistickém systému, pak nasadí ceny tak, aby se původní ztráty kompenzovaly.

Dalším nešvarem řetězcových lékáren bývá, že si nasmlouvají ceny s konkrétní firmou a při výdeji se preferují konkrétní přípravky. Odměňování pak závisí na ochotě každého lékárníka, zda chce něco takového dělat. To je snad nejhorší, co nás může potkat. Děsím se dne, kdy zkrachují soukromé veřejné lékárny, a já si budu muset vybrat, zda jít pracovat v tomto režimu, nebo změnit obor. Proto vás prosím kolegové, lékárníci i lékaři, podpořte změnu systému. Lékárny ani ordinace nemůže vlastnit nikdo jiný, než lékárníci a lékaři! Kam až to necháme zajít?! Snad je ještě čas na změnu. Obavám se, že důvod, proč taková situace vznikla, je ten, že politici nemají přehled o zdravotnictví. A proto snad jednají pod vlivem někoho, kdo jim "vysvětlí", jak to je. Bohužel často jsou to jen řeči pro osobní zájem některých lidí.

Dalším problémem, který vnímám jako zásadní, jsou nerovné doplatky na léky. Naprosto nechápu, jak je v dnešní době možné, že pacientům není rovnoměrně dostupná zdravotní péče! Jak je možné, že malé neřetězcové lékárny kupují léky draze a jsou pak nuceny podle státem nastavené ceny prodávat léky s vysokým doplatkem, zatímco velké nemocniční lékárny a řetězcové lékárny získají léky někdy až za směšnou cenu. Pacienti namísto toho, aby se léčili, jsou nuceni z ekonomických důvodů objíždět lékárny a zjišťovat, kde seženou lék levněji. Nebo zda ho vůbec seženou. Není totiž neobvyklé, že některé léky se do malých lékáren téměř nedostanou. Malé lékárny totiž nejsou dostatečně atraktivními obchodními partnery. Smutný stav.

Když jsme měli možnost diskutovat o situaci se zástupci zdravotních pojišťoven, bylo nám řečeno, že léky by se zdražily, a proto nejde nastavit rovné doplatky na léky. Cenu léku ale určuje stát. Pokud budou zavedeny pevné ceny a pevné doplatky na léky, situace se změní jak mávnutím kouzelného proutku. Česká lékárnická komora se usilovně snaží na tuto situaci upozorňovat. Bohužel není politická vůle. Přála bych nám všem, i našim pacientům, aby v dohledné době byla. Ve většině zemí Evropy je to běžné. Proč tedy v České republice necháme obchodníky obchodovat i s naším zdravím? Právě nerovné doplatky jsou jedním z důvodů, proč lékárny na malých městech zanikají. Malé lékárny nejsou konkurenceschopné v tak agresivním prostředí. A lékárníci jsou již unavení a frustrovaní z toho, jak neutěšená je současná situace. A z toho, že politici odmítají převzít odpovědnost a zastavit likvidaci malých veřejných lékáren. Zdá se, že je tu evidentní zájem prosazovat zájmy spíše finančních skupin. Holt peníze vládnou světu.

Třetí problém, momentálně hodně aktuální, je zavádění povinnosti elektronické preskripce od 1.1.2018. Všichni tu víme, že se jedná o nekvalitní produkt, který je nám pod pokutou vnucován. Systém není vyzkoušený. Prováděcí vyhláška se teprve tvoří, a to máme cca 50 dní do spuštění povinné ePreskripce. Mám reálnou obavu, že v lednu nastane chaos a že v některých specifických situacích nebude moci lékárník léky pacientovi vydat.

Hlavním smyslem elektronické preskripce byl záchyt duplicitní preskripce. Systém, jak je momentálně nastaven, nic takového neumožňuje, a tudíž hlavní smysl postrádá. Jediný rozdíl je ten, že na receptu nebudou vypsány názvy léků, ale čárové kódy. Výhoda je zřejmá především pro mladší populaci. Nepředpokládám, že bude mnoho lidí starších 70 let, kteří budou nadšeni z toho, že na receptu místo názvu léků budou mít čárový kód. Pravděpodobně si papírovou průvodku eReceptu budou vyzvedávat u lékařů jako dosud, a proto pro ně změna systému nepřináší žádné výhody. Opět rozhodli politici. A opět mám bohužel pocit, že o dané situaci mnoho nevědí. Spousta otázek a situací je nevyřešených. Paradoxně, přestože se zavádí systém elektronické preskripce povinně, nezaznamenala jsem žádné možnosti školení ani pro lékaře, ani pro lékárníky ze strany Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Jak tedy bude nově zaváděný systém fungovat? Vždyť neběžel ani ve zkušebním režimu! A kdo ponese odpovědnost v případě, že fungovat nebude? Přála bych nám všem, aby politici pochopili, že takhle už to dál nejde. A přála bych nám, abychom se konečně ozvali. Jednotně, jako odborníci, kteří vidí možná rizika pro naše pacienty a dopady na celé zdravotnictví.

Zdroj: MT

Doporučené