Učíme se navzájem, řekl v rozhovoru pro MT v rámci 6. konference IVW v Praze profesor Pedro T. Ramirez, M.D., vedoucí Kliniky onkogynekologie, MD Anderson Cancer Center v texaském Houstonu. Prof. Ramirez je i ředitelem programu Enhanced Recovery After Surgery v onkogynekologii, publikoval přes 200 příspěvků v recenzovaných časopisech a 19 knižních kapitol a na této konferenci vystoupil se zásadními, obor měnícími daty.
Je to fantastické setkání a není překvapením, že má tak vysokou účast, protože je výbornou příležitostí pro chirurgy s onkogynekologickým zaměřením učit se od špiček v oboru. Je to skvělá příležitost jak pro běžné účastníky, tak i pro nás přednášející.
Určitě. Například u nás v Americe neděláme jako tady u vás v Evropě v takové míře rozsáhlé výkony pro recidivy nádorů v oblasti pánve. V této oblasti je za špičkového odborníka ve světě považován váš profesor Cibula. Velmi přínosná pro mne byla jeho přednáška s využitím vaskulárních bypassů před výkonem.
Proto jsou odborná setkání jako toto velmi důležitá. Rozdíly určitě existují, a právě zde máme možnost vidět, jaké jsou výsledky v dodržování určitých postupů a procedur, které třeba u nás v USA neuplatňujeme. Je to tedy určitě skvělá možnost porovnávat a učit se.
Ano, výsledky této studie byly poprvé prezentovány 26. března 2018 na výročním zasedání Americké onkogynekologické společnosti v New Orleans. Šlo o prospektivní randomizovanou studii, která měla zhodnotit a porovnat otevřenou chirurgii s minimálně invazivními chirurgickými postupy, laparoskopií nebo robotickou chirurgií, u pacientek s časným karcinomem děložního hrdla, které se typicky podrobují chirurgickému zákroku zvanému radikální hysterektomie. Chtěli jsme tedy zjistit, zda minimálně invazivní přístup může nabídnout nějaké výhody nebo je minimálně srovnatelný s velkými otevřenými operacemi. Dosud jsme předpokládali, že otevřené a minimálně invazivní zákroky jsou ekvivalentní. Této studie se zúčastnilo 631 žen s časným karcinomem děložního hrdla, které podstoupily otevřenou operaci (n = 312) nebo minimálně invazivní zákrok (n = 319). To, co jsme ve studii zjistili, bylo překvapující. Ukázalo se, že recidivy onemocnění a mortalita byly častější u pacientek, které podstoupily minimálně invazivní zákrok, tedy laparoskopii nebo robotickou operaci. Přitom všechny rizikové faktory byly u obou skupin srovnatelné. Jediné, co obě skupiny odlišovalo, byl chirurgický postup.
Nyní musíme přehodnotit, jaký bude náš postup do budoucna, a je to zcela určitě příležitost pro lékaře diskutovat s pacientkami, které jsou kandidátkami na radikální hysterektomii, výsledky studie a probrat s nimi, jaký chirurgický postup zvolí.
V naší situaci jsme již změnili náš přístup a veškeré procedury provádíme jako otevřené operace. Také si musíme uvědomit, že máme programy, jak urychlit zotavení po operaci a proces uzdravení. V současnosti odcházejí pacienti po otevřené operaci domů následující den po výkonu, zatímco v minulosti zůstávali v nemocnici tři až pět dní.
To bude vycházet z právě zmíněných výsledků studie LACC. Budeme se snažit prozkoumat, zda se stejný výsledek vztahuje i na ženy s časným karcinomem děložního hrdla, které mají zájem o zachování plodnosti. Dnes má většina těchto pacientek zájem o minimálně invazivní procedury. Co nás může zneklidňovat, je fakt, že tyto ženy jsou obvykle ve stejné populaci pacientek, možná v nižší rizikové skupině, na které se zaměřila právě zmíněná studie LACC. Budeme tedy muset shromáždit data z jednotlivých center, která vykonávají tento zákrok, minimálně z retrospektivního pohledu, a získat čísla, která nám budou schopna naznačit, jaký přístup bychom měli v tomto případě volit. Co se týče inovace u této skupiny pacientek, zjišťujeme, že např. u žen s nízkým rizikem bude možné snížit radikalitu chirurgického zákroku. Očekáváme výsledky studií, které jsou téměř před ukončením a které ověřují onkologickou bezpečnost méně agresivních chirurgických zákroků u nízkorizikových pacientek.
Pacientky s nádorovým onemocněním v pokročilém stupni neměly tradičně velmi dobrou prognózu, často byly léčeny jen standardní chemoterapií. Myslím, že nová éra léčby pro tyto pacientky se u těchto nemocných posouvá za klasickou standardní chemoterapii směrem k velmi inovativním přístupům ve smyslu zhodnocení karcinomů na molekulární úrovni a využití léčby cílené na specifickou oblast, která se stala deficitní v procesu normálního růstu buněk. V naší nemocnici nyní častěji užíváme imunoterapii pro léčbu pacientek s pokročilým ovariálním karcinomem nebo s rekurentním karcinomem děložního hrdla. Jde v podstatě o strategie, kde je užíván vlastní imunitní systém pacientek k boji proti nádorovým buňkám. Dosavadní data ukazují velmi slibné výsledku u celé řady karcinomů.
Asi bych zmínil téma, které bylo hodně diskutováno i na této konferenci. Jde o cílené operace u pacientek s karcinomem endometria a děložního hrdla s využitím sentinelové uzliny. Snahou je snížit výraznou morbiditu, která je důsledkem tradičních výkonů, spočívajících v odstranění všech lymfatických uzlin v dané oblasti. Využití sentinelových uzlin v onkogynekologii se rychle rozvíjí a stává se novým standardem péče.
Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.