Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Středa 12. prosinec 2018 | Svátek má Simona
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Infektolog by jako konziliář měl být dostupný v každé nemocnici

doktor odečítá teploměr

Infektolog by jako konziliář měl být dostupný v každé nemocnici

Medical Tribune 22/2018
12.11.2018 13:35
Zdroj: MT
Autor: nam
Infekční lékařství prochází změnou od izolačního oboru, který se věnuje především mezilidsky přenosným infekcím, k oboru zaměřenému více na interdisciplinární péči o rizikové pacienty. O jeho klíčové roli v současné medicíně jsme hovořili s MUDr. Milanem Trojánkem, Ph.D., z Katedry infekčního lékařství IPVZ.

  • Je současné infekční lékařství v něčem jiné, než bylo v předchozích dobách?

Ve vyspělých evropských zemích se změnilo celé paradigma oboru. Ještě na přelomu 19. a 20. století u nás na infekční nemoci umíralo zhruba 40 procent populace, přičemž často se jednalo o infekce, které byly snadno přenosné a mnohdy vyvolávaly epidemie. Tyto infekce mimo jiné vyžadovaly izolaci pacienta. Díky sociálnímu pokroku a vývoji medicíny ve 20. století, spolu s tím, jak se zlepšovala všeobecná hygienická úroveň a vyvíjely možnosti očkování či antiinfekční léčby, význam těchto interpersonálně přenosných infekcí klesá.

V současné medicíně se stále častěji setkáváme s pacienty vyššího věku, opakovaně či dlouhodobě hospitalizovanými, s nemocnými, kteří trpí řadou interních komorbidit nebo prodělali komplikované chirurgické výkony, či s pacienty na imunosupresivní terapii nebo jinak imunodeficientními. Právě infekční komplikace představují nejen významnou příčinu nemocnosti těchto pacientů, ale zároveň pro ně mnohdy představují i život ohrožující stavy. Proto se z pohledu současného infekčního lékařství zvyšuje význam infekčních komplikací nebo oportunních infekcí u sekundárně imunodeficientních pacientů, nozokomiálních nákaz a infekcí vyvolaných multirezistentními bakteriemi. Cílem současného infekčního lékařství je především rozšířit mezioborovou konziliární činnost a podchytit význam infekčních nemocí u této skupiny rizikových pacientů.

  • Laická představa infekčního lékařství je budova za plotem nemocnice. Jak vypadá současné pojetí oboru?

Samozřejmě i dnes máme izolační kapacity a izolační lůžka pro pacienty, kteří trpí přenosnou infekcí a vyžadují hospitalizaci, ale jejich význam je nižší, než byl dříve. V řadě nemocnic, kde není lůžkové infekční oddělení, jsou tito pacienti běžně ošetřováni za užití bariérových opatření na interních či jiných odděleních a infektolog se uplatní jako konziliář, který racionalizuje diagnostiku a léčbu těchto pacientů. Z vlastní zkušenosti mohu uvést, že se na nás stále častěji obracejí i lékaři z celé řady vysoce specializovaných center, abychom poradili s léčbou méně častých infekčních komplikací. Zároveň zaznamenáváme nárůst počtu ambulantních pacientů, kteří jsou odesíláni ke konzultaci od praktických lékařů. Důležitou problematiku pak představují infekce u specifických skupin pacientů, jako jsou nemocní, kteří pobývali v tropech či epidemiologicky rizikových oblastech, pacienti nakažení HIV nebo s chronickými virovými hepatitidami. Z toho, co jsem uvedl, vyplývá, že infekční lékařství představuje velmi pestrý obor, který však klade vysoké nároky na další vzdělávání lékařů, kteří se problematice infekčních nemocí věnují.

  • Infekční lékařství je tedy velmi různorodé. Musíte podle typu základní choroby řešit typy možných infekcí i jejich léčbu, liší se?

Určitě. Musím přiznat, že léčba jinak zdravého imunokompetentního jedince s běžnou komunitní infekcí se bude velmi lišit od terapie seniora s řadou interních komorbidit, který přichází překladem z lůžka následné péče a je osídlen multirezistentními bakteriemi, nebo pacienta na imunosupresivní terapii po transplantaci ledviny.


  • Patří do této koncepce také spolupráce s terénem, s praktickými lékaři, ambulantními specialisty? Využijí oni odborníka v infektologii?

Jednoznačně, neboť právě s lékaři primární péče v současné době často a úzce spolupracujeme. Jak jsem již uvedl, počet ambulantních pacientů na našich pracovištích spíše narůstá a nemocní jsou k nám odesíláni často z celé řady důvodů, příkladem lze uvést horečnaté stavy, průjmová či exantémová onemocnění, uzlinové syndromy, lymeskou boreliózu apod. Zároveň i naše přednášková činnost, které se mimo jiné věnujeme na naší katedře IPVZ, je často zaměřena na vzdělávání praktických lékařů, protože tato problematika je pro ně běžnou součástí každodenní práce.

  • Pokud jde o život ohrožující infekce, jako např. sepse, setkáte se s nimi asi v nemocnici…

Hodně to souvisí s tím, v jaké nemocnici lékař pracuje, resp. o jakém nemocničním prostředí se bavíme. Naším cílem je – a byli bychom velmi rádi –, aby infektolog byl jako ambulantní specialista a konziliární lékař nedílnou součástí každého většího lůžkového zařízení. Přestože velmi úzce spolupracujeme s lékaři řady oborů, od interních až po laboratorní, naše klinické zkušenosti a znalosti v problematice patofyziologických procesů infekčních stavů, jejich diferenciální diagnostiky či racionální terapie jsou unikátní a velmi dobře se s ostatními obory doplňují. Naše koncepce by se tedy ráda ubírala tím směrem, kdy infektolog by jako konziliář byl součástí každého většího lůžkového zařízení, což dnes bohužel mnohdy není.

  • Vraťme se k historii a jejímu vlivu na současnost…

Historická data ukazují, že celková úmrtnost na infekční nemoci koncem 19. století i v dnes vyspělých zemích dosahovala 40 až 60 procent. Na nákazy dnes dobře léčitelné, jako např. spálu či břišní tyfus, tehdy umírala až čtvrtina nakažených. Ve 20. století byly infekce vytěsněny kardiovaskulárními či onkologickými příčinami úmrtí. Dříve byl prototypem pacienta mladý zdravý jedinec, který onemocněl nákazou vyvolanou primárně patogenním agens, jako například virem spalniček či bakterií salmonelózy nebo úplavice, a skončil v izolaci. Ta doba je však pryč, možná i proto je koncepce „izolačního“ oboru již přežitá. Zjišťujeme, že máme stále více společného s ostatními obory medicíny a máme co nabídnout i lékařům jiných specializací. Současnost je jednoznačně v barvách stárnutí populace a nárůstu počtu polymorbidních a imunodeficientních pacientů. Stále častěji se stává, že díky rozvoji celé řady medicínských oborů se podaří zachránit pacienta s dříve neléčitelným základním onemocněním, který však podlehne komplikaci vyvolané oportunním infekčním agens, se kterým bychom se u jinak zdravého pacienta nesetkali. To je úplně jiné paradigma oboru, který se posouvá od diagnostiky a izolace pacientů se spalničkami či salmonelózou k léčbě nemocných s pneumocystovou pneumonií, cytomegalovirovou infekcí, aspergilózou apod. Samostatnou kapitolu pak představují nozokomiální infekce vyvolané multirezistentními bakteriemi, které někdy jsou pomocí dostupných antiinfektiv neléčitelné. To vše lze dokumentovat na příkladu USA, kde značnou část úmrtí na infekční příčiny představují nákazy vyvolané multirezistentními agens či nozokomiální infekce. Význam infekčních nemocí proto jednoznačně neklesá, pouze se změnilo jejich spektrum – a úkolem našeho oboru je na to včas a adekvátně reagovat.

Dále čtěte


Copyright © 2000-2018 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky