Domácí péče by byla schopná se postarat o devadesát procent pacientů z LDN

• Na konci srpna vstoupily charitní sestry z domácí péče do stávkové pohotovosti. Jaká je situace teď? Byly vaše požadavky vyslyšeny?

Ke stávkové pohotovosti odborů ve zdravotnictví se připojil celý segment Domácí zdravotní péče. Zatímco u sester v nemocnicích se situace zřejmě uklidnila, za segment domácí péče o požadavcích stále vyjednáváme. Další jednání společně se zástupci pojišťoven nás čekají v polovině prosince.

• V době vyhlášení stávkové pohotovosti ale už byla podepsána dohoda o úhradách. Proč jste s ní souhlasili, když jste věděli, že nenaplní potřebný nárůst financí?

Na poskytovatele byl při dohodovacím řízení činěn určitý nátlak, aby dohodu podepsali, s tím, že se jedná o minimum, co lze vyjednat. Bylo přislíbeno, že pokud dohodu podepíšeme, ministerstvo povede ještě další jednání. Naopak při nepodepsání se s námi už dál nikdo bavit nebude. Jenže po podpisu další ochota k jednání už nebyla. Kdybychom se důrazně neozvali, nedělo by se nic. Nyní vidíme jako velikou chybu, že jsme dohodu podepsali. Je to pro nás velké poučení do budoucna.

• Takže jste ze dne na den vyhlásili stávkovou pohotovost?

To v žádném případě, my byli připraveni na jednání! Už v květnu jsme jednali s ministrem Vojtěchem na ministerstvu zdravotnictví a vyvolali jsme i další jednání u kulatého stolu s ministrem zdravotnictví. To se uskutečnilo v červnu na půdě Charity Česká republika. Předkládali jsme jasné výpočty dokazující, že systém úhrad je nedostatečný a nastavené regulace jsou diskriminační. Avizovali jsme, že domácí péče je personálně ohrožena a je potřeba navýšit finance ještě pro tento rok, jinak některá střediska nepřežijí. Podle ministra Vojtěcha ale ministerstvo zdravotnictví finance do segmentu domácí péče nemá a ani ministerstvo financí nebude nakloněno uvolňovat další prostředky. Nicméně jsme očekávali nějaký posun. Celé prázdniny se nic nedělo, proto jsme se v posledním srpnovém týdnu přiklonili ke stávkové pohotovosti.

• A co se stalo potom?

Zatím nic, co by nás potěšilo a mohli jsme říci, že se situace vyřešila. Poradce ministra Ing. Šmehlík, který s námi původně jednal jako zástupce ministerstva zdravotnictví při dohodovacím řízení, kdy právě sliboval následné navýšení financí do segmentu, se mezitím stal náměstkem VZP. Po oslovení přislíbil, že dostojí svému slibu, a svolal všechny účastníky segmentu domácí péče k jednání s VZP. Vyslechl naše návrhy a žádal o trpělivost. Podle něj se problémy nahromadily, protože předchozí ministr Ludvík řešil přednostně nemocnice a na domácí péči se nedostalo. Jenže i pan náměstek směřuje dohody spíše do budoucnosti v souvislosti se zaměřením na kvalitu domácí péče. My ovšem potřebujeme nejdříve stabilizovat personální situaci a teprve poté můžeme řešit kvalitu. Stejný názor měl i další účastník jednání, odborná společnost Gratia Futurum 913, která hovoří za sestry v pobytových sociálních službách a rovněž se připojila ke stávkové pohotovosti.

• Jaký je výstup z tohoto jednání?

Předložili jsme další možnosti řešení. Chceme, aby byly navýšeny mzdové indexy u sester S2 (sestra bez odborného dohledu). Zvýšený příplatek za ztížené pracovní prostředí dostanou příští rok i sestry v pobytových sociálních službách a my bychom chtěli, aby se uplatnil i v domácí péči, a to už za rok 2018. Kdyby to ZP akceptovaly, odstoupili bychom od aktuálního požadavku stabilizační kompenzace za tvrdé regulace. Dále chceme záruku, že kvůli regulacím v konečném účtování neklesne cena bodu pod 1 Kč. Máme sice na příští rok dojednán bod za 1,10 Kč, ale když si spočítáme, co nám nakonec pojišťovna zaplatí, vychází někde bod i za 0,70–0, 80 Kč, což už je pod hranicí životaschopnosti služby, kterou pak musíme dotovat z jiných zdrojů.

Navrhujeme zrušení PURO (je to v podstatě dvojí regulace) nejpozději od roku 2020 (možnost nahradit návratem ke „korko“) – sledování objemu vykonané práce na počet přepočtených úvazků. Pokud regulace, tak až nad 110 procent objemu poskytnuté péče s tím, že budou vyjmuti pacienti pod signálním kódem. A do 100 unikátních RČ u ZP požadujeme platby bez regulací, tak jako je to nastaveno u praktických lékařů.

Pojišťovny nám slíbily, že nejpozději do 9. prosince nám zašlou nějaké návrhy. Jsme přístupni i jiným návrhům řešení, ale v každém případě chceme, aby se k nám tyto finance dostaly. Zatím tedy stávková pohotovost trvá.

• S čím se ještě v domácí péči potýkáte kromě financí?

Jsme rádi, že pan ministr domácí péči opakovaně přislíbil podporu. Na MZ je ustanovena pracovní skupina pro domácí péči. Řeší mimo jiné i praktickou sestru, která je nyní v zákoně jako S2, ale pojišťovny s tím mají problém a nechtějí její výkony proplácet. Zatím došlo k určitému posunu v sociálních službách. Bylo ujednáno, že praktická sestra bude u ZP akceptována pro výkon podávání léků per os v pobytových službách pod podmínkou, že služba bude mít registrováno 6,5 úvazku všeobecné sestry. Pro malá zařízení to ale nebude realizovatelné.

• Mají praktické sestry o práci v domácí péči zájem?

Mají, ale bohužel VZP je odmítá. Nedávno jsem řešila také případ, že dokonce ženskou sestru, která splňovala podmínky uznání kvalifikace, nechtěla VZP uznat jako sestru S2.

• Takže sestry by byly, ale vy je nemůžete přijmout…

Já si myslím, že to byl původní záměr, proč se praktická sestra vydefinovala, aby se zastavil odliv sester, aby nějaké sestry vůbec zbyly. Teď by mělo nastat období, kdy se budou praktické sestry zaměstnávat, a zařízení si samo vezme na zodpovědnost, že praktickou sestru zaměstnalo. Je krizová situace a je zapotřebí ji řešit. Zákon to umožňuje.

• Charita Česká republika zaměstnává kolem 700 sester domácí péče v 84 střediscích. Čím je ta práce specifická?

Sestry pracují i v noci, o víkendech, podle potřeb pacientů, u nemocných nestabilních vyjíždějí i na zavolání, což jim umožňuje „indikace lékaře ad hoc“. Stejně jako v nemocnici aplikují léky, injekce, infúze, dělají převazy. Práce se liší zejména tím, že sestry musejí být velmi samostatné, nemají nikoho za zády. Pracují ve vlastním prostředí pacienta, které není vždy přizpůsobeno poskytování ošetřovatelské péče. Tady přichází na řadu schopnost improvizace, i v takovém prostředí musí sestra provést sterilní převaz. Musí jednat s respektem k člověku – někdo třeba ani nechce, aby se jeho prostředí měnilo. Sestra může být i ombudsmankou pacientů, musí své pacienty umět hájit a hledat východiska. U sester v domácí péči, stejně jako například na záchrance, je jednou z nejvíce ceněných vlastností kreativita.

• Jak jsou sestry v domácí péči spokojeny s rozsahem svých kompetencí?

Momentálně přišel z královéhradeckého kraje požadavek, aby sestry vyjížděly na žádost záchranné služby i k pacientům např. kvůli výměně močového katetru i k pacientům, kteří nejsou klienty domácí péče. Zatím ovšem řešíme nedostatek sester pro plánovanou péči a přibírat v této situaci další kompetenci by bylo nezodpovědné. Kompetencemi se hodně zabývá Sekce domácí péče České asociace sester. Usiluje třeba o to, aby byla hrazena edukace pacienta či rodiny sestrou. Z mého pohledu by bylo dobře, kdyby sestry měly možnost preskripce inkontinenčních a zdravotních pomůcek. Zároveň je třeba říci, že tím by sestry na sebe vzaly další zodpovědnost. To je ovšem opět výhled do budoucnosti, který souvisí nejprve se změnou celé koncepce domácí zdravotní péče. Bude to určitě znamenat mnoho jednání s praktickými a odbornými lékaři, to už se na pracovní skupině ukázalo.

• Práce v domácí péči je opravdu náročná. Potýkáte se s fluktuací personálu?

S fluktuací ani ne, spíš s úbytkem. Aktuálně přijmeme každého, kdo splňuje odborné předpoklady – lepší nějaké ruce než žádné. Ale sestra, která nemá k domácí péči vztah, u nás o místo spíš nepožádá, nebo pak dlouho nevydrží. V domácí péči pracují sestry dlouho a své práci dokonale rozumějí. O to víc mě mrzí, když pak sestra, která v domácí zdravotní péči pracuje mnoho let, přijde a řekne: „Nezlobte se, já jsem samoživitelka, syn mi jde na studia, já to už finančně neutáhnu, odcházím do Lidlu.“ A řeší tu otázku třeba rok, než se rozhodne definitivně odejít.

• Musíte někde pacienty z kapacitních důvodů odmítat?

Nevím o tom, že by Charita odmítala, i když stát se to asi může. Statistiky nám ale ukazují, že počet sester klesá a počet výkonů, zejména časově náročných, stoupá, a stoupají i přesčasy sester. Sestra se stává otrokyní jen proto, že má vstřícnou duši a není schopná pacienty opustit. V tom já vidím aktuální problém, na který bohužel plátci neslyší.

• Vy pracujete v domácí péči už dlouho. Jak se za tu dobu domácí péče změnila?

V roce 1991 jsem se podílela na pilotním projektu MZ uvedení domácí péče do praxe, kterému předcházelo vzdělávání charitních sester. Od roku 1992 pracuji v domácí péči. Začínala jsem v Plzni, když doktorka Marie Svatošová iniciovala vznik charitních ošetřovatelských služeb. V domácí péči tenkrát pracovaly sestry a pracovnice vyškolené v kursu Svaté Zdislavy. V té době jsem měla jako vrchní sestra 6 sester a 80 dobrovolníků. S dobrovolníky je to nyní jiné, také se profesionalizovali a pracují pod hlavičkou agentury. Charita je zřízena Českou biskupskou konferencí a úplně na začátku bylo pro sestru vstupující do Charity nutné dobrozdání nějakého duchovního. Nyní se bere v potaz hlavně aspekt odbornosti. Sestra, která má rozměry vztahové, se může o člověka dobře postarat a nemusí být aktivně věřící. Vždyť otázka hledání Boha je celoživotním programem každého člověka. Důležitý je postoj úcty a ochrany života člověka od jeho početí až po přirozený konec.

• Jaká je podle vás ideální sestra v domácí péči?

Sestra v domácí péči musí mít „oko“. Přijde a vidí. Vidí třeba, že pacient má oschlé rty, tak mu v první řadě zajistí dostatečný příjem tekutin. Pak teprve může řešit další. Některá sestra to oko má, jiná ho nebude mít nikdy.

• A na závěr, co byste domácí péči popřála?

Aby se rozvíjela. Z mých zkušeností je domácí zdravotní péče schopná se postarat o 90 % pacientů, kteří leží v léčebnách dlouhodobé péče. Přála bych si, aby posílily terénní služby, aby byly propojeny s komunitním plánováním, aby lidé mohli i ve stáří či s hendikepem žít doma a stonat doma i umírat doma. Někdy stačí jen úprava bytu. Ale k tomu musí být vůle – mezilidská i úřední.

Zdroj: MT