Přeskočit na obsah

Portréty žen s karcinomem prsu boří tabu veřejnosti i rutinu zdravotníků

 

  • Co vás přivedlo k tomu, že jste se jako fotograf věnoval právě tématu karcinomu?

Prvotním popudem byla vlastní zkušenost s nemocí. Onkologické onemocnění jsem prodělal v roce 2015, bylo to poměrně závažné, s recidivou a metastázami. Hodně mi při tom vadilo, že je to pro společnost tabu, že lidé, i hodně blízcí, neumějí o té nemoci mluvit, neumějí komunikovat s nemocným člověkem, kterého potkala. Mají z toho hrozný strach. To se týká i lékařů a zdravotnického personálu, a to mi vadilo. Já jsem potřeboval komunikovat. Hledal jsem, proč to přišlo a jak se z toho dostat. Když jsem na projektu začal pracovat, tak jsem zjistil, že velmi podobné zkušenosti mají i focené ženy.

 

  • A proč právě karcinom prsu?

Karcinom prsu jsem si vybral asi hlavně proto, že když jsem byl nemocný, tak kamarádka mé ženy byla takhle nemocná. Prožívali jsme to hodně spolu a hodně jsme o tom spolu mluvili. Bylo velmi úlevné, bavit se o tom normálně s někým, kdo prožívá něco podobného. To je nepřenosná zkušenost. Když přišly chemoterapie, kamarádka se nechala dohola ostříhat a nechala si vyfotit krásný portrét, který dala na facebook. Měla na to moc pěkné ohlasy. To byl asi jeden z prvních podnětů pro můj projekt.

 

  • Jak jste pojal pohled na pacientky, abyste divákům přiblížil i jejich osud?

Chtěl jsem, aby to byly velké blízké portréty, pohled do očí. Fotil jsem speciálním portrétním objektivem s velmi malou hloubkou ostrosti. To z portrétu dělá ještě něco jiného, pohled do očí je velmi intenzivní, silný, ostrost je jenom na očích a ústech a zbytek jakoby ustupuje do nicoty, do neostrosti. A chtěl jsem, aby tam byla také další rovina, aby to nebyl jenom samotný portrét. Chtěl jsem tam dostat další roviny příběhů. S grafickou designérkou Štěpánkou Bláhovcovou jsme došli k tomu, že pod každým portrétem bude skříňka s deníčkem, kde jsou suše uvedeny informace o diagnóze a léčbě. Na další stránce má každá modelka své motto, své vyjádření k nemoci a doplňkovou fotografii, která ji zasazuje do kontextu. Většinou je tam s někým blízkým, nebo je na místě, které pro ni bylo důležité při léčbě. Ta fotka je pozitivní, veselá. Další volné stránky jsou pro vyjádření a vzkazy. Pokud bude mít divák potřebu, může napsat modelce zprávu, vstoupit aktivně do děje. My jsme tam s manželkou psali první vzkazy, což byly postřehy z focení a ze setkání s modelkou.

 

  • Jak potom vše probíhalo, jak jste modelky pro projekt získával?

Příprava na focení byla poměrně náročná. Vždy mu předcházelo setkání, kde jsme s ženami řešili, proč to děláme. Nechtěl jsem nikoho do projektu tlačit násilím. Potkal jsem i ženy, které se fotit nechtěly. Někdo to bere jako rouhání, i když už má léčbu za sebou. U starších ročníků je hodně problém, že se nechtějí veřejně prezentovat a svěřovat s důvěrnými osobními informacemi. Nádorové onemocnění je agresivní vůči podstatě člověka samo o sobě a karcinom prsu speciálně atakuje ženství. Připraví ženy o vlasy, atakuje symbol ženství, ňadro. Mohou o ně zcela přijít nebo je mají poraněné jizvou. Často je tam doplňková, následná léčba, kdy přijdou preventivně o dělohu. Oslovil jsem Mamma HELP, protože jsem si myslel, že projekt by měla zastřešit organizace, která už roky pomáhá ženám s touto diagnózou. Také jsem si myslel, že budu mít problém sehnat modelky a že mi s tím v Mamma HELP pomohou. Ale zjistil jsem, že to až takový problém není – dvě modelky si nás dokonce našly samy. Napsaly ředitelce Mamma HELP a ona je se mnou kontaktovala. Obě jsou úžasné, jsem za ně moc rád. Přibližně polovina modelek byla z Mamma HELP, druhá polovina byly buď naše známé, nebo známé známých. Nemoc je hodně rozšířená, každý máme kolem sebe mnoho postižených, jenom o tom třeba nevíme. Mamma HELPky to většinou mají vyřešené a chtějí pomáhat, tam problém nebyl, neváhaly. A pro mě bylo důležité, aby do toho nešel někdo, kdo si není jistý. Chtěl jsem, aby se s projektem ztotožnily, abychom do toho šli spolu. A to se podařilo úplně maximálně. Chtěli jsme, aby tam byly zastoupené všechny věkové kategorie, začínáme rokem narození 1984 a nejstarší jsou ročník 1953, takže rozpětí je poměrně velké.

 

 

  • Co vám osobně účast na tomto projektu přinesla, co pro vás znamenalo setkání se ženami, které mají za sebou takovouto životní zkušenost?

Já jsem po léčbě měl pocit, že bych chtěl vrátit jakýsi imaginární dluh zpátky do systému jako uzdravený. A tenhle projekt byl pro mě ideální možností. Měl jsem jasnou představu o tom, co mají portréty vyjadřovat, a také o tom, co ty ženy prožily. Nemám tam žádnou modelku, která by mi nepřišla krásná, přijdou mi všechny úžasné, každá je jiná. A když jsem pak viděl hotové velké fotky vedle sebe, žasnul jsem, co z nich vyzařuje. Myslel jsem si, že to bude daleko snazší. Zpracovat deníčky dvanácti žen bylo hodně náročné, ale jsem za to šťastný. Když jsme instalovali první výstavu v Plzni, viděl jsem, jak krásně vypadají deníčky u fotek. Když si je lidé otevřou, hodně je to vtáhne, někteří u deníčku plakali, ale nebyli vyděšení. Myslím, že to sdělení dává velkou sílu zdravým lidem, lidem, kteří se s nemocí potýkají, a nakonec i těm, kteří své nemocné provázejí. Myslím, že výstava dává hodně pozitivní energie mnoha lidem. Z toho mám velikou radost, bylo to náročné. Focení trvalo rok průběžně, mezitím se zpracovávaly podklady, postprodukce fotek. Náročné byly také organizační věci, ale určitě mi to stálo za to. Na první vernisáži v Plzni se kromě jedné sešlo všech dvanáct modelek, což bylo neuvěřitelné pro modelky i návštěvníky. Mezi námi zúčastněnými vzniklo pouto přátelství, které obrovsky obohacuje. Plus další výborné vztahy máme s organizací Mamma HELP, s její úžasnou paní ředitelkou Janou Drexlerovou. Potkali jsme se ženou lidi, které bychom normálně nepotkali, a jsme za to moc vděční.

 

 

  • Jak projekt pokračuje dál?

Projekt žije už svým životem, my do toho nezasahujeme. Po republice poběží dvě stejné verze výstavy a my jenom žasneme, jaké máme reakce, zpětné vazby. Po první vernisáži v Plzni jsem dostával e‑maily také od modelek. Jedna, která nejprve váhala, zda do projektu jít, mi napsala, že je šťastná, že jsme z ní udělali modelku projektu, a že mi moc děkuje.

 

 

  • Naše noviny čtou lékaři a sestry, dívají se denně na pacientky s karcinomem. Může je pohled na tyto fotografie obohatit, třeba pomoci jim pochopit lépe jejich pacientky?

Na fotografiích jsou svébytné bytosti, v deníčcích jejich osudy. Každý jiný. Každý pohled, každé oči jsou úplně jiné, jedinečné. Ve zdravotnictví je problém, že se bere tabulkově diagnóza a není čas řešit něco kolem. Budeme to léčit tak a tak, zaměříme se na výsledek, potom budeme případně řešit následky. To je všechno. Výstava snad může pomoci lékařům a sestrám vidět v pacientkách konkrétní bytosti. Doktor Pecha, spoluzakladatel Mamma HELP, na slavnosti k 20. výročí říkal, že zjistil, že se pacientky baví před jeho ordinací. Tam si sdělují, na co v ordinaci nezbývá čas. Vnímavému personálu by výstava mohla přinést hodně, myslím, že by je to zajímalo. Je to jiný pohled, lidský pohled. Z očí se dá vyčíst hodně, a když si člověk otevře deníček, přečte doplňkové informace, je to silné. Pokud v reálu potkáte člověka, který vám řekne, že má karcinom, většinou tonete v rozpacích, těžko hledáte slova, nevíte, kam s očima. My umožňujeme divákovi výstavy, aby překročil komfortní zónu, přišel opravdu blízko a v klidu se podíval do vypovídajících očí. Je to velmi silné, myslím, že to fotky nádherně přenášejí.


MĚLI BYSTE VĚDĚT…
Výstava Tváří v tvář
  • Plzeň 1. 10.–3. 11. 2019 DEPO2015, Truhlárna
  • Praha 7. 10.–31. 12. 2019 Buřinka, Vinohradská
  • Jihlava 7. 1.–22. 3. 2020 Nemocnice Jihlava
  • Plzeň 20. 1.–27. 2. 2020 Dům hudby
  • Olomouc 1.–30. 4. 2020 Galerie Moritz
  • Hradec Králové duben–květen 2020 Galerie Artičok
  • Zlín 1. 7.–31. 7. 2020 Zlínský klub 204
  • Brno říjen 2021 Masarykův onkologický ústav www.vystavatvarivtvar.cz
 

 

 

 

 

 

Čtěte také

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…