Přeskočit na obsah

České zdravotnictví 2019: problémy existují, ale krize ne

První z nich se věnovala udržitelnosti financování nemocnic (Udržitelnost financování zdravotní péče, 1. pracovní konference/Financování nemocnic; první zkušenosti s implementaci DRG‑CZ a očekávání), druhá se věnovala stavu českého zdravotnictví z mnoha úhlů pohledu (Zdravotnictví 2020). Přes mnohé rozdíly se hlavní řečníci obou akcí shodli na tom, že české zdravotnictví má problémy, ale rozhodně není v krizi. Konferenci Zdravotnictví 2020 uvedl předseda vlády Andrej Babiš. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na ní představil vše, co se do poloviny volebního období současnému managementu podařilo a co ještě zbývá dořešit. Navíc zde byla představena studie Inovace pro život, která prokázala, že inovativní technologie neruinují zdravotní rozpočet, ale naopak přinášejí ekonomické benefity a v širokém kontextu zdravotnictví, sociální péče i z makroekonomického pohledu jsou přínosem pro HDP České republiky. Spoluřešitelem a garantem studie je prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., ředitel ÚZIS.



Konference, která se zaměřila na udržitelnost financování zdravotnictví, byla organizována Academy of Health Care Management. V jejím úvodu MUDr. Oldřich Šubrt, CSc., MBA, ředitel pořádající společnosti, zdůraznil, že tato konference představuje diskusní fórum bez účasti politiků, aby si její účastníci mohli vyjasnit a vytříbit názory na problémy současného zdravotnictví, na něž by následně chtěli politickou sféru a zástupce státu upozornit.



Absurdity českého zdravotnictví

  • Na prvním místě absurdit jmenoval dr. Šubrt různé hodnoty base rate v DRG, přičemž se hodnoty od sebe každým rokem vzdalují. Podivné je, že podíl financí směřující na hospitalizační péči stoupá, přestože by nárůst objemu péče měl patřit do ambulantního sektoru.
  • Přestože ministr zdravotnictví má ve svém rozpočtu řádově miliony korun a finance do zdravotnických zařízení proudí přes uzavřené dohodovací řízení se zdravotními pojišťovnami, které nakupují péči pro své pojištěnce, platové tabulky a pravidla odměňování jsou řízeny centrálně.
  • Nekoncepční, náhodná „restrukturalizace“ lůžkové péče, v níž není zohledněno budování páteřní sítě nemocnic, které poskytují zdravotní péči dostatečné kvality. Místo toho se snad očekává, že malé neprofitabilní nemocnice postupem času zaniknou?
  • Podle statistik je v současnosti o 40 procent více kapacit (lékařů a zdravotnických zařízení) v porovnání s lety 1992–1995. Z tohoto pohledu jsou těžko obhajitelné prodlužující se čekací doby na specializovaná vyšetření.
  • Úroveň financování jednotlivých segmentů zdravotní péče veřejnými zdravotními pojišťovnami nemůže být nástrojem populistické politiky v zájmu popularity jednotlivých politických stran.
  • Stále složitější a náročnější systém předatestační přípravy, jejíž kurikulum se stejně nedodržuje, vede také k tomu, že mladí lékaři se určitým typům nemocnic vyhýbají, protože v nich mají extrémně ztížený přístup k předatestační přípravě a následně k úspěšnému složení atestace.



Paradoxem je, že zdravotnictví přes všechny tyto absurdity docela dobře funguje. Managementy nemocnic mohou být podle dr. Šubrta hrdy na to, jak vedení a směřování zdravotnictví funguje, přestože od doby rozbití systému ústavů národního zdraví a od zavedení zdravotního pojištění a sazebníku se nic koncepčního neudálo. V 90. letech 20. století proto vzniklo 35 000 podnikatelských subjektů a platby za služby, komentoval dr. Šubrt. Po celou dobu tzv. transformace zdravotnictví nebyla vytčena ani jedna vize, každý subjekt se snaží „přežít“ podle svého umu bez ohledu na to, jaký dopad na systém bude jeho zisk mít.

V následujících prezentacích byly rozebírány problémy financování nemocnic z různých pohledů. Většina témat byla diskutována na obou výše zmíněných konferencích. Z nejdůležitějších témat vybíráme:



Rozdíly ve financování nemocnic a dopady na jejich řízení

Na jednotku produkce dostává fakultní nemocnice násobně více než nemocnice regionální, rozdíly v úhradách existují i mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami. Základním problémem provozu nemocnic jsou peníze a osobní náklady: index růstu osobních nákladů od roku 2014 převyšuje růst příjmu od zdravotních pojišťoven.

Není motivace k restrukturalizaci nemocnic, vedení nemocnic nic nepřináší kromě prodělků, protože na úrovni regiónů je omezení péče velkým problémem. Například náklady na následnou péči stále stoupají, ale úhrady tomu neodpovídají. Přesto je racionalizace sítě nemocnic a centralizace vysoce specializované péče i podle zdravotních pojišťoven nevyhnutelná. Za cílový stav bylo označeno efektivní využití lůžkového fondu (v současnosti se obložnost pohybuje kolem 60 procent), zlepšení prostupnosti péče (akutní, následná, dlouhodobá, ambulantní, zdravotně‑sociální), což by mělo vést k optimalizaci nákladové efektivity, a to i díky efektivnímu využití erudovaného zdravotního personálu. Výsledkem by byla lepší kvalita zdravotních služeb a vyšší bezpečí pacientů.



Dostupnost a regulace zdravotní péče

V současnosti je legislativní a politickou mantrou dostupnost zdravotní péče, ale není řešena kvalita poskytované péče, která je regionálně velice rozdílná. K celospolečenské diskusi je postupná racionalizace sítě kvalitních zdravotních služeb i za cenu delší doby dojezdu do kvalitního zdravotnického zařízení.

Management objemu poskytované péče ze strany ministerstva byl zajišťován tzv. risk koridorem, kdy v pásmu 95–105 procent vykázané péče v porovnání s referenčním obdobím nebyl nemocnicím hrazen nárůst poskytované péče a nad 105 procent pak byly služby hrazeny v regresní sazbě. To pak vedlo k demotivaci vedení nemocnic poskytovat více péče, protože čím více péče poskytnou, tím méně dostanou zaplaceno. V roce 2016 však došlo ke změně, podle níž jsou (kromě dalších úprav) z restrikcí vyjmuty některé výkony; například porody a léčba HIV jsou hrazeny v plné výši. V současnosti je trendem zdravotních pojišťoven nakupovat zdravotní péči tak, aby byla dostupná pro co nejvíce jejich klientů. To se týká například centrové léčby, na niž „dosáhne“ vyšší procento pacientů s indikací.



Implementace DRG a očekávání

Klasifikační systém DRG je dlouhý a neveselý příběh českého zdravotnictví. Na Slovensku po několikaleté diskusi spustili v roce 2016 zkušební rok DRG, od 1. 1. 2017 již dochází k reálnému kódování a ke konverzi základní sazby podle principů DRG dojde v letech 2020–2024. V ČR se začalo s úvahami o DRG v roce 2002, v roce 2015 byla v rámci DRG RESTART připravena verze DRG‑IR. V současnosti se přechází na DRG‑CZ: ve 44 nemocnicích jsou sbírána data o výkonech a nákladech v pneumoonkochirurgii a onkogynekologii. Podle předběžných výsledků se však zdá, že i DRG‑CZ nepovede k rychlému snižování rozdílu mezi úhradami pro velké nemocnice a pro nemocnice regionální.



Dohodovací řízení

Uzavřené dohodovací řízení pro rok 2019 patří k největším úspěchům současného ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ve všech segmentech došlo ke kompromisní dohodě. Jednání pro rok 2020 bylo komplikovanější, ale nakonec k dohodě opět došlo, pokud odborový Krizový štáb 9 proti kolapsu zdravotnictví podpořený zástupci České lékařské komory nátlakem nevymohl další plošné navýšení úhrad. Pokud se zástupci ministerstva, pojišťoven, managmentů nemocnic na něčem jednomyslně shodli, pak to bylo negativní hodnocení tohoto zásahu.

Všichni zúčastnění vítají co nejméně nepředvídatelných státních „regulačních“ opatření, protože plánování a řízení zdravotní péče stojí na kontinuitě pravidel, která se nemění v průběhu fiskálního roku. Odbory mají jednat se zaměstnanci a nikoli vydírat vládu. Stabilizace zdrojů je hlavním bodem k řešení pro udržitelnost financování zdravotnictví.



Co je nutné vyřešit a jak to vidí premiér

Podle Andreje Babiše není důvod k pesimismu. O zdravotnictví se začal zajímat ještě jako ministr financí, když zjistil, že zdravotnictvím protéká ročně přes 300 miliard korun, do nichž přispívá stát 74 miliardami v podobě odvodů za tzv. státní pojištěnce. Zdravotnictví v roce 2020 dostane 350 miliard korun, tedy o 19 miliard více než v roce 2019. Avšak v důsledku aktivity Krizového štábu 9 proti kolapsu zdravotnictví po jednání s plátci přislíbily zdravotní pojišťovny nad rámec již podepsané úhradové vyhlášky zaplatit za zdravotní služby podle vlastních priorit dalších šest miliard korun, z čehož tři půjdou do nemocnic. Místo navýšení úhrad o pět procent porostou úhrady o 6,5 procenta. Andrej Babiš důrazně odmítá tento krok označit jako prohru, ale jako důsledek toho, že se v původní úhradové vyhlášce nepodařilo z legislativních důvodů oddělit nárůst tabulkových platů. „Z mého pohledu šlo o hledání konsensu,“ uzavřel tuto problematiku premiér.

„Převzali jsem zdravotnictví v určitém stavu. Z nepochopitelných důvodů mají nemocnice různý statut, někde jsou vlastněny státem, jinde kraji nebo městy s různými kvalitami managementu. Podle zdravotních pojišťoven je ve zdravotnictví peněz dostatek, ale záleží na tom, jak s nimi management hospodaří,“ uvedl Babiš. Každá nemocnice má svou historii a specifika. Snahou je, aby nemocnice přešly pod správu krajů, ale především, aby lékaři pracovali v dobrých podmínkách a pacienti měli dostupnou a kvalitní péči.

O platech nerozhoduje vláda, ale ředitel nemocnice. Ten dostává peníze na péči od zdravotních pojišťoven, ale je na majiteli/provozovateli zdravotnického zařízení, aby se ve spolupráci s managementem nemocnice staral o jeho stav, nutné opravy a rekonstrukce. Některým nemocnicím pomohly zdravotní pojišťovny ze svých rezerv. Připravuje se celkem sedm strategických investic za 11,6 miliardy, aby bylo napraveno to, co se v minulosti opominulo, připomenul premiér.

„Výhled zdravotnictví je skvělý, navyšujeme platy a zdravotnictví je zahrnuto do národního investičního plánu, kde jsou plánovány investice do zdravotnictví ve výši 73 miliard. I některé velké pražské nemocnice, kde pracují vynikající lékaři, nejsou v optimálním stavu, protože po desítky let do jejich rekonstrukce nikdo neinvestoval,“ zmínil premiér.

Nedostatek lékařů vysvětluje Andrej Babiš tím, že za deset let dva a půl tisíce studentů udělalo přijímací zkoušky na lékařské fakulty, ale ty neměly dost financí, aby mediky vzdělávaly. Takže na žádost děkanů dostaly od září 2018 univerzity 135 milionů a na dalších deset let sedm miliard.

Od DRG si premiér slibuje zviditelnění výše úhrad péče v jednotlivých nemocnicích za konkrétní výkony. Výhledově by měly být jen dva typy nemocnic – fakultní a krajské. Základní sazby se ve fakultních nemocnicích snižovat nebudou, ale krajské budou požadovat, aby dostaly sazby na úrovni fakultních nemocnic. To by mělo být pokryto z rezerv zdravotních pojišťoven. Reforma psychiatrické péče je velkým tématem, mělo by vzniknout 100 center duševního zdraví. Za další oblast kterou chce vláda rozvíjet, označil premiér elektronizaci zdravotnictví.

Za nedořešené a obtížně řešitelné označil v následné diskusi ministr zdravotnictví Adam Vojtěch stav v postgraduálním vzdělávání, a to zejména pro odlišné názory mezi lékaři, jak by vzdělávání mělo probíhat.

Problémem, který se řeší po desetiletí, je evaluace kvality poskytované zdravotní péče, která selhává pro neexistenci standardů.

 

 

 

Čtěte také

Zdroj: MT

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…