Doc. Šmucler: Klíčové je v roce 2019 optimalizovat pracovní síly. Zdravotníků je dost
Co považujete za největší problém českého zdravotnictví, který je nutno v roce 2019 přednostně řešit?
Klíčovým úkolem je optimalizace pracovní síly. Zjevně nemáme absolutní nedostatek zdravotních sester a lékařů. Naopak. Obojího přibývá, ale ještě rychleji vznikají nová ambulantní zařízení a medicínské provozy.
Nejjednodušší a rychlé řešení je: Pokud někde trh zařízení vytvořil (města) a někde naopak umírají (pacienti odešli do oněch měst), nechme příslušná zařízení „odejít na věčnost“ a nevytvářejme podpory zbytečným ambulancím a nemocnicím. Rázem se uvolní obrovské kapacity. Stačí nedělat nic. Tento závazek by si měli dát hlavně hejtmani a starostové, kteří ve snaze o znovuzvolení nákladně „resuscitují nezachranitelné“ a platově rozvracejí celý systém.
No a pak je potřeba se podívat na jednotlivé zdravotnické profese a změnit jejich náplň. Nemocnice, ale i větší ambulance je vlastně něco jako hotel či administrativní centrum. Jsou tam potřeba pokojské, servírky, recepční, písaři (včetně robotických), telefonistky (včetně robotických). Jenže my na všechno používáme superkvalifikovaný a drahý personál. Proč by v našem postsocialismu nemohl lékař půl pracovní doby „klofat do počítače“ – místo aby to namluvil? Proč by nemohla zdravotní sestra s nadprůměrným platem vynášet „bažanta“, přestlat postel nebo půl směny s někým mluvit po telefonu? To musí skončit.
Příloha číslo 2 musí na jedné straně být dodržována a na straně druhé odpovídat realitě. Lékaři a sestřičky jsou proklatě drahý a vzácný personál a je potřeba zvážit, co vůbec mají dělat a jak často být v práci. To chce už legislativní změny. Celkově musí být cílem stav, kdy nelékařského a „nesesterského“ personálu bude většina. Zdravotní sestry budou vykonávat velkou část současných lékařských kompetencí (všechny ty převazy, kontroly a třídění „nachlazených“ od nemocných). No a lékaři budou opravdu „jen“ léčit.
Pak je tu překvalifikace lékařů. Neustále chybí nějaká specializace a superspecializace, kterou školíme „věčnost“. Najděme způsob, jak se může třeba ze zkušeného internisty stát intenzivním kurzem relativně rychle třeba onkolog, byť s omezenou působností, a ne že bude muset roky někde „trčet“. Řada lékařů by ve zralém věku ráda změnila obor (něco jiného vás baví ve dvaceti a něco jiného v padesáti), často na ten, kterého je nedostatek. Ale podstupovat celou tu torturu znova? Nemluvě o jednotlivých dovednostech. Internista rozumí sonografii i by ji rád v rámci svého oboru prováděl. Nezřídka nikoho nezajímá popis rentgenových snímků, specialisté ho zvládnou nejlépe. V mnoha zemích získá lékař „papír“ na činnost, kterou potřebuje a vykonává. Takových jednotlivostí z rozsáhlých oborů je mnoho. U nás si musí roky vystudovat celý obor, nebo musí zařízení najmout virtuálně někoho, kdo ho „pokryje“…
Zdroj: MT