Lékařem v zahraničí: Nejcennější je důvěra v sebe sama

Zklamání z podmínek, které nabízí mladým lékařům české zdravotnictví, ale i naděje, že v budoucnu snad uplatní v Česku zkušenosti získané v zahraničí, se prolínají vyjádřeními, jež jsme získali díky spolupráci se Sekcí mladých lékařů ČLK.

V odpovědích na náš dotazník lékaři neskrývali, že překonat jazykovou bariéru a zvyknout si v novém prostředí není snadné, vše jim ale kompenzuje to, že pro svoji práci mají v cizině výborné podmínky. Někteří se proto už ani nechtějí do Česka vracet.

Cílem našeho projektu ovšem není působit odliv tuzemských lékařů, ale zmapovat osobní zkušenosti těch, kteří vyrazili za prací a vzděláním do světa, ukázat pohled na jednotlivé zdravotní systémy a přinášet relevantní srovnání a zajímavé informace.

Tentokrát na otázky odpovídá MUDr. Tomáš Juren, neonatolog FN Brno.

• Kde v současné době pracujete a na jaké pozici?

FN Brno, neonatologické oddělení, sekundární lékař.

• Proč jste se rozhodl opustit české zdravotnictví, co bylo posledním spouštěcím momentem?

Nabídka přišla ze zahraničí od české kolegyně.

• Jaké administrativní překážky jste na cestě k novému zaměstnavateli musel překonat?

„Pružnost“ úřednic na ministerstvu zdravotnictví lze spíše nazvat zatuhlostí. Už si bohužel nepamatuji konkrétní detaily. Proti irským úřednicím bych je však nakonec musel pochválit. V té době, v letech 2009–2010, ale možná byla situace jiná než dnes.

• Mohl byste popsat podmínky, jaké vám zaměstnavatel nabídl? (Pokud nechcete být příliš osobní, tak obecněji, za jakých podmínek pracuje lékař na pozici podobné vaší?)

Věděl jsem, do čeho jdu, pracoval jsem jako konzultant v privátní nemocnici. Nebyla to však nemocnice špičková, měl jsem dobré podmínky platové, oblečení, stravu.

• Co vás po nástupu do nového zaměstnání nejvíce překvapilo? Zažil jste „kulturní šok“?

Podmínky pro práci horší než v Čechách. Myslím technické vybavení a edukace středního personálu. Vztah k lékařům je v Irsku jiný. Byl jsem doktor Thomas a z toho vyplynulo vše ostatní. Maximální důvěra ve mne. Ale pozor! V jednání je tam mnohem více neupřímnosti, prostě proto, že jsou zvyklí se tak chovat. Tedy to tak necítí, ale dělají. Když nastal nějaký konflikt s vedením nemocnice, tak jsem z toho neměl dobrý pocit.

• Co vám toto životní rozhodnutí přineslo z odborného hlediska? Co je naopak na straně ztrát? Co je nyní pro vás obtížnější, těžší, než kdybyste zůstal?

Samostatnost, zodpovědnost, ukázněnost, preciznost. Pracoval jsem současně tam i zde, to bylo velmi náročné. Stále změna, stále zvykání. Zůstal jsem nakonec v Čechách, není tu špatně na pozici vedoucího lékaře. Mladí to mají těžší.

• Narážel jste na jazykovou bariéru? Jak dlouho trvalo, než jste se v cizím jazykovém prostředí začal cítit bezpečně?

Zcela bezpečně nikdy (ani po třech letech). Některým osobám jsem nerozuměl ani slovo. Tam, kde jsem ale potřeboval, jsem se bez problémů domluvil.

• Jak s odstupem hodnotíte český zdravotní systém z hlediska kvality a dostupnosti péče?

Vysoká kvalita i dostupnost, tomu nelze ve srovnání s Irskem nic vytknout. Umístit tam pacienta na lůžko do dětské nemocnice byl vždy několikahodinový proces telefonování, i když se jednalo o akutního pacienta.

• Co vaše rozhodnutí odejít znamenalo pro vaše blízké?

Děti se radovaly, manželka litovala…, ale vše dobře dopadlo.

• Zůstává otevřená možnost, že se do České republiky vrátíte? Co by se tu muselo změnit?

Vrátil jsem se.

• Chtěl byste pro ostatní přidat ještě něco dalšího, co vás napadlo při vyplňování předchozích odpovědí?

Zkušenost je cenná a nesdělitelná. Myslím, že je naprostou nutností vyjet do ciziny a poznat jiný svět v civilu a zaměstnání. Zcela to změní pohled na všechny aspekty života, hierarchii hodnot i sebepoznání. Získání důvěry v sebe sama je mnohem cennější než výdělek, který pokládám víc za bonus než za primární cíl. Lidské tělo je všude stejné a práce mne v cizině vždy uklidnila. Byla to oblast, kde jsem si věřil. Rozhodně více, než kdybych byl herec, právník nebo filosof. Doporučil bych všem mladým vycestovat, ale také bych jim řekl, že u nás není špatně a stojí za to zde pracovat jako lékař. Navíc krásu naší země bych těžko opouštěl navždy. Můj kolega, který nyní žije ve Skotsku a stále mne tam láká, že mají málo lidí, když přijede sem a vidí mou kvalitu života, tak říká, že se mám dobře. A já myslím, že má pravdu.

Zdroj: MT