Přeskočit na obsah

Musíme ukazovat pěkné stránky naší práce

 

  • Před čtyřmi lety jste byla zvolena prezidentkou České asociace sester (ČAS), teď volební období končí. To už je čas na nějaké bilancování. Co se za tu dobu povedlo?

 

Myslím si, že se povedlo ČAS zviditelnit. Podle mého názoru jsme víc vidět, byť je to asi stále málo a řada lidí říká, že ne. Určitě se nám podařilo navázat užší a bližší spolupráci s ministerstvem zdravotnictví, což je důležité, protože oni jsou tvůrci systémů. A je dobře, že my jsme do toho procesu zahrnováni. Členové ČAS se účastní jednání různých pracovních skupin na ministerstvu, to by se jednotlivcům těžko podařilo.

Také jsme vylepšili organizační záležitosti, to je asi přirozené. V loňském roce jsme podepsali memorandum o spolupráci s Odborovým svazem zdravotnictví a sociální péče ČR. Ke konci volebního období se nám povedlo založit pracovní skupinu pro komunikaci a média, která má na starosti mimo jiné naši facebookovou stránku. V tom já jsem trošku zpátečník, komunikovat na facebooku neumím. Jsem člověk, který má rád osobní kontakt a osobní sdílení. Ale sestry o tu virtuální komunikaci stojí, v tom jsme zaspali.

 

 

  • Kandidujete znovu. Znamená to, že nelitujete, že jste se na tuhle cestu vydala?

 

Kdyby byly volby po roce, tak už bych do toho znovu nešla. Každý začátek je hrozně těžký a dostanete se i do situace, kdy si říkáte, jestli to vůbec má cenu. Dostávají se k vám negativní reakce a častá věta: „Co z toho JÁ budu mít, proč mám být členkou asociace?“ Někdy mi to je líto, někdy jsem naštvaná, i když vím, že bych měla mávnout rukou a soustředit se na ty, kteří v asociaci jsou. Vždycky si vzpomenu na Růženku Wágnerovou, která mi říkala: „A proč ty pořád řešíš tu kvantitu, kolik máš členů? Řeš kvalitu těch členů!“

Sílu mi dodává každoroční sněm předsedů a předsedkyň v Brně. To mě vždycky hrozně nabije, protože to jsou fakt skvělí lidé, kteří naši profesi posunují dopředu. A když je vidím, tak si říkám, že to za to stojí.

 

 

  • Není to čtyřleté volební období vlastně krátké? Přece jen změny v naší profesi se nedějí ze dne na den a započatou práci nemusíte za čtyři roky dokončit.

 

To je pravda, na druhou stranu, kdyby člověk necítil důvěru od členské základny, tak je prostě čas odejít.

 

 

  • Do prezidia kandiduje mnoho nových tváří. Máte z toho radost?

 

Mám z toho velkou radost a těším se na nové prezidium. Pořád si musíme uvědomovat, že jakákoli činnost v ČAS je práce navíc, nad rámec pracovních povinností. Je skvělé, že o práci v prezidiu je zájem i v době, kdy se lidé nechtějí oficiálně sdružovat. Věřím, že se nám podaří uskutečnit plánované změny.

 

 

  • A co plánujete v příštím volebním období?

 

Naším cílem je transformace České asociace sester na komoru. Tedy na komoru ze zákona, nikoli jen na organizaci, která se tak jmenuje. Už jsme k tomu podnikli první kroky ve zdravotním výboru Poslanecké sněmovny a čekáme na nějakou odezvu.

 

 

  • Proč komora?

 

Komora by měla stvrdit vážnost naší profese a vymezit jasné pravomoci. Měla by zastupovat zájmy sester mezi různými subjekty včetně ministerstva zdravotnictví. Komora by mohla také převzít záštitu nad celoživotním vzděláváním, které je povinné, ale reálně bez kontroly, takže se všude realizuje jiným způsobem. Nechceme se vracet k modelu kreditů, ale vzdělání by mělo být nějakým způsobem sjednoceno.

 

 

  • Patří mezi role profesní organizace svou profesi zviditelňovat na veřejnosti?

 

Jednoznačně. Já jsem v poslední době vysloveně naštvaná, když slyším, jak je naše práce hrozná, podhodnocená, nikdo to nechce dělat, jak všichni utíkají… Za prvé je to naprosto kontraproduktivní – pokud chceme dostat více lidí k pacientům, musíme ukazovat pěkné stránky naší práce. Za druhé to obecně není pravda. Já jsem ve zdravotnictví již spoustu let a ten skok k lepšímu je znatelný. Já bych samozřejmě chtěla pro sestry i další nelékaře mnohem větší finanční ohodnocení, protože je to práce strašně náročná psychicky i fyzicky. Ale také práce velmi krásná, smysluplná a je potřeba všude. A myslím si, že platy se v posledních letech opravdu zvedají, to finanční ohodnocení už není tak tragické. Pozor, nechci, aby si z toho někdo odnesl, že nelékaři mají peněz dost a mají být zticha. Vnímám i nespravedlnost mezi odměňováním platem a mzdou. Ten trend zvyšování finančního ohodnocení ve zdravotnictví ale opravdu je, a věřím, že bude pokračovat. Pokud se nám podaří personál stabilizovat, tak se přestaneme motat v kruhu, kdy jsou zaměstnanci přetíženi, tak odcházejí, a tím jsou ti zbývající ještě více naštvaní a přetížení…

 

 

  • Sledujete činnost profesních organizací v zahraničí? Můžeme se od nich nějak inspirovat?

 

Členka prezidia Veronika Di Cara je členkou boardu EFN, odkud přináší novinky ze zahraničí. Ze zahraničí bychom se inspirovat mohli, např. intenzivně řešíme otázky změny kompetencí, ne všechno je ale přenositelné do českého prostředí. Aktuálně registrujeme kampaň Nursing Now, do které se zapojíme v roce 2020 vlastní kampaní s cílem získat více zájemců o profesi sestry.

 

 

  • Ministerstvo zdravotnictví přišlo s informací, že díky absenci povinné maturity z matematiky se zvýšil počet studentů SZŠ o tisíc. Je dobře, že maturita z matematiky na SZŠ není?

 

Pro řadu lidí, kteří jsou nadaní jiným směrem než technickým, může být matematika opravdu strašák a cíleně volí školu bez ní. Jinak ta otázka je složitá a netroufám si jednoznačně odpovědět. Dnešní doba je náročná nejen na odborné znalosti, ale i na znalosti všeobecné a s matematikou se člověk potkává celý život, třeba už jen tak, že si musí umět spočítat, jakou bude mít výplatu na nižší úvazek.

 

 

  • Nemůže být příliv studentů na SZŠ způsoben demografickou křivkou?

 

Také, samozřejmě. Po roce 2000 se postupně rodilo více dětí. Ale myslím, že je to také tím, že se o sestrách více mluví a píše a mladí lidé vidí, že tam mají jistotu stabilního zaměstnání.

 

 

  • Ministerstvo zdravotnictví připravuje náborovou kampaň pro budoucí studenty SZŠ, tedy zacílenou na žáky 8. a 9. tříd základních škol a jejich rodiče. Co si o tom myslíte?

 

Já s tím souhlasím. Můj názor, že sestra má mít terciární vzdělání, je neměnný, takže by bylo dobré zacílit i na gymnázia, aby si absolventi vybrali zdravotnickou VŠ nebo VOŠ. Proč ale necílit už na ty základní školy, kdy se přece jenom ta budoucí profese už začíná trochu řešit? My potřebujeme i praktické sestry, máme celou řadu oddělení, kde se uplatní.

 

 

  • A cílí tedy někdo na ty střední školy, aby nám studovaly sestry na VŠ?

 

ČAS se o to snaží. Jsem velmi vděčná České televizi, že se nám podařilo je získat k tomu, aby natočili dokument, který zobrazuje reálnou práci sestry. Ne ty hrůzy, co běží v seriálech. Už na podzim se bude vysílat v televizi. Česká asociace sester také navrhuje větší podporu vysokých škol, aby mohly přijímat více studentů oboru všeobecná sestra.

 

 

  • Vy jste sama úspěšná manažerka, náměstkyně ošetřovatelské péče v IKEM, tak jedna trapná otázka – jak to všechno stíháte?

 

Já doufám, že stíhám. Nevím, asi musíte pracovat s nadšením. A já moc neumím odpočívat.

 

 

  • Potýkáte se také s nedostatkem personálu?

 

U nás to není tak viditelné, IKEM je špičkové pracoviště a už to samo sem lidi láká. Chybějí nám jednotky sester, pouze na nejnáročnějším pooperačním oddělení pociťujeme větší problémy. Nyní jsme ale nastavili opět lepší finanční podmínky, tak věřím, že se to povede zvrátit. Máme lidem co nabídnout – moderní prostředí, dostatek pomůcek, různé benefity, další vzdělávání. Sestrám hradíme vzdělávací akce a musím říci, že naše sestry jsou hodně aktivní, často přednášejí na celostátních konferencích. Dbáme i na dobré pracovní vztahy. Sestry tady skutečně dělají sesterskou práci, nesuplují nižší personál.

 

 

  • Takže i s pomocným personálem jste na tom dobře?

 

Ano, chybějí také jednotky pracovníků. Vím ale, že někde je to horší, určitě je třeba posilovat pomocný personál rozšířením nabídek rekvalifikačních kursů a samozřejmě ho také adekvátně zaplatit.

 

 

  • Chcete říci ještě něco, na co jsem se nezeptala?

 

Snad jen to, že ve zdravotnictví jsou velmi důležité vztahy. Bohužel i mezi personálem a pacienty vzniká mnoho nedorozumění. V poslední době se v médiích a na sociálních sítích probírají – často velmi hrubým způsobem – případy údajného selhání sester i dalších zdravotníků, proti kterým se dotyční nemohou bránit. Managementy by se měly případně svých zaměstnanců zastat, je‑li to namístě. Dočteme se, že nemocnice vyšetřuje nějakou stížnost, ale výsledek už ne.

 

Čtěte také

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Ruce vzhůru, gatě dolů…

17. 4. 2024

Ne, od zájmu o fungující české zdravotnictví ruce pryč dávat nebudeme. Nemocničním lékařům oprávněně vadí, že ostatní lékaři nejsou ochotni se…

O houbách a lidech

12. 4. 2024

Většina z nás považuje houby za rostliny. Nejsou jimi. Jsou samostatná říše života. Něco mají společného s rostlinami, něco s živočichy, něco mají…