Přeskočit na obsah

Pro fungování zdravotnictví je ingerence politiků spíše škodlivá

 

  • Z jakého důvodu takové konference pořádáte?

Dnešní konference se konala v rámci dlouhodobého projektu, v němž sledujeme financování jednotlivých segmentů zdravotnictví. Nejde pouze o peníze jako takové, ale i o kvalitu poskytované péče. Před několika lety jsme začali s monitorováním nákladné péče. Nebylo transparentní, které drahé léčivé přípravky se hradí a které nikoli. Na našich konferencích se scházejí zainteresovaní odborníci bez politiků, což jim poskytuje příležitost k otevřené diskusi.

 

  • Na řadu přišly nemocnice…

Ano, tento rok jsme uspořádali konferenci věnovanou udržitelnosti financování nemocnic. To je stále velké téma pro odborníky, kteří vítají možnost otevřeně a pravdivě se k danému tématu vyjádřit. Považuji konferenci za úspěšnou, protože se podtrhla dlouhodobě neřešená témata. Potvrzuje se, že nejbolestivějším místem financování českých nemocnic je politický vliv na tok financí. Málokteré segmenty české ekonomiky nebo státní správy jsou tak ovlivňovány politickými rozhodnutími jako zdravotnictví.

 

  • Jak vnímáte dohodovací řízení a následný postup na nátlak politiků?

Velmi negativně je hodnocen tlak lobbistických skupin na zvýšení úhrad v roce 2020. Po měsících jednání v rámci dohodovacího řízení, kdy došlo v naprosté většině segmentů poskytovatelů zdravotní péče ke kompromisní dohodě, přišla skupina lidí z politických stran, která nemá znalosti o mechanismech financování zdravotnictví. Bohužel se k tomu přidala Česká lékařská komora a zdravotnické odbory (tzv. Krizový štáb 9 proti kolapsu ve zdravotnictví). Již si zvykly, že do dohody mezi zaměstnavateli a plátci vnášejí rozkol. Česká lékařská komora a odbory mají vyvíjet nátlak na zaměstnavatele, aby poskytli zaměstnancům více peněz. Ministr nemůže zajistit více financí pro zdravotnictví, když na ně v kapsách plátců (zdravotních pojišťoven) není, může maximálně dohlédnout, aby byly zohledněny priority státní zdravotní politiky. Změny přicházející po ukončení dohodovacího řízení jsou většinou náhodné a populistické.

 

  • Vidíte řešení této situace?

Vše je o vyjednávání mezi zaměstnanci a managmenty zdravotnických zařízení. Jde o to, aby došli k řešení, které bude vyhovovat oběma stranám. Zaměstnanci mohou přijít s návrhem optimalizace pracovních postupů, používání materiálu, zvýšení efektivity na pracovišti, které přinesou úspory, a pak mohou účinně požadovat část úspor na navýšení platů. Tím si mohou vydělat mnohem více než veřejnými proklamacemi. Pro fungování zdravotnictví je nekoncepční populistická ingerence politiků velmi škodlivá.

 

  • Na konferenci se velmi často hovořilo o DRG. Co můžete k tomuto tématu uvést?

Druhou zásadní věcí je rozkolísání metodiky financování zdravotnictví. Existuje značná nerovnováha: jsou segmenty podfinancované, ale i naopak. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR sbírá data, ale měl by být vyvinut tlak, aby byla tato data zohledněna rychleji. Zástupce slovenského úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami představil projekt, díky němuž je na Slovensku DRG po čtyřech letech dále než my po dvaceti letech opakovaného „restartu“.

 

  • Jak vnímáte téma sítě nemocnic vs. dostupnosti zdravotní péče?

Jistě, třetím velkým tématem je síť nemocnic. Populisté tvrdí, že všichni musejí dostat smlouvy s plátci, zdravotní péče musí být dostupná dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu i v té nejzapadlejší vesničce. Nikdo nechce slyšet, že daleko efektivnější nejen z ekonomického hlediska, ale – a především – z hlediska kvality poskytované zdravotní péče bude méně nemocnic špičkově vybavených jak přístrojově, tak personálně, než vysoký počet nemocnic, které v důsledku svého stavu i personálního vybavení nemohou poskytovat dostatečně kvalitní péči. Lidé jsou schopni to pochopit. Každý občan si přeje, aby jemu i jeho blízkým byla poskytnuta ta nejlepší zdravotní péče. Zahraniční příklady by nás měly motivovat k restrukturalizaci sítě zdravotnických zařízení. Tento proces je nutné odpolitizovat a přijmout objektivní fakta. Zatím je tento proces živelný a zanikají některá oddělení nebo celé nemocnice akutní péče kvůli problémům s personálem nebo s financováním.

 

  • Postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví je podle mnoha expertů důvodem, proč mladí odcházejí. Souhlasíte s tím?

Již třicet let hovoříme o reformě vzdělávání. Porovnáme‑li postgraduální vzdělávací systém ihned po pádu komunismu a v současnosti, musíme přiznat, že systém postgraduálního vzdělávání je nyní daleko horší. Systém je zbytečně složitý. V dobrém úmyslu se založil systém akreditovaných nemocnic, které jsou jako jediné evaluované poskytovat vzdělávání v rámci postgraduální přípravy. Ve zmíněných nemocnicích se však neprovádí tolik úkonů, které jsou předepsány pro získání kvalifikace, natož aby k nim byli absolventi v postgraduální přípravě připuštěni a mohli je provádět. Už ti, kteří tyto atestační podmínky připravovali, museli vědět, že je nelze dodržet. Jasné je, že v případě, kdy se od samého počátku vše nemusí dodržovat, vznikne chaos. To je velkou překážkou získání atestace. Mateřské zdravotnické zařízení musí platit lékaře v době přípravy na jiných pracovištích, mladí lékaři musejí pracovat v cizích nemocnicích a často se dostanou k praktickému provedení výkonu pro předatestační přípravu v menší frekvenci než na domácím pracovišti.

To je jeden z důvodů, proč mladí lékaři nechtějí být zaměstnáni v menších nemocnicích, protože z tohoto místa je jejich přístup ke získání kvalifikace velmi komplikovaný. To staví menší nemocnice do velmi nevýhodné pozice, protože musejí nabídnou lepší finanční ohodnocení, aby mladého lékaře získaly. V současnosti je složité získat základní atestaci.

 

 

 

Čtěte také

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Fórum: Rezidenti po česku

13. 2. 2024

Postgraduální vzdělávání lékařů v České republice probíhá značně neefektivně. Mladí lékaři tráví mnoho času na stážích, které je nikam neposouvají,…