Roe versus Wade: nevšední případ
Jedním z nejzajímavějších soudních sporů v USA je bezpochyby "případ Roe versus Wade", v němž Nejvyšší soud potvrdil ženě právo samostatně rozhodnout o přerušení vlastního těhotenství.
Usnesení bylo přijato překvapivou většinou hlasů 7:2 s neméně překvapivou argumentací -nárokům ženy na soukromí (odvolávající se na Dodatek č.. 4 Ústavy USA).
Soud jednoduše uznal, že s plozením je nerozlučně svázáno právo ženy určit osud vlastního plodu (do ukončení 2. trimestru těhotenství) a že je proto žádoucí, aby konečné rozhodnutí o tom, zda se dítě narodí nebo ne, zůstalo v jejích rukou.
I když zmíněný soudní spor pojednával o fiktivním těhotenství (jako důsledku znásilnění), nařízení soudu bylo závazné pro všechny případy těhotenství bez ohledu na podmínky početí. Platilo plošně a neumožňovalo žádné výjimky (mimo pár přesně vymezených kontraindikací).
Otázka zní: byl soud opravdu dostatečně nezávislý na to, aby mohl objektivně a nezaujatě vyjádřit tak zásadní verdikt? Nebo jinak, jak je to s "posvátnosti" práva a podmínkami jeho vytváření?
Nevím, co teď ctěný čtenář očekává, ale nejspíš ho trošku překvapím, a možná i zklamu. Právo není totéž, co jeho tvorba (legislativa) a bylo by jistě velkou chybou předpokládat jakousi absolutní neutralitu práva jako takového.
Nepadá totiž z nebe. Netvoří ho andělé, ale skuteční, a proto nedokonalí lidé. Podoba jednotlivých právních norem, včetně zákona o interupci, vždy odráží aktuální názorové rozložení sil ve společnosti -a v neposlední řadě- i motivace zákonodárců, kteří jsou tak, jako kdokoli z nás, lidé z masa a kostí.
Pokud zákonodárný sbor pozitivistický rozhodne, že zákon má ženě přiznat právo samostatně rozhodnout o přerušení vlastního těhotenství, tak je to rozhodnutí většiny, které nemá nic společného s "právním optimem" či abstraktní dokonalostí legislativní koncepce systému. Je to vyjádření dominantních názorů společnosti, která si takovou právní normu přeje.
Nic víc, nic míň. Neříká nic o tom, v kterém okamžiku vzniká život, kdy se biologický akt plození přeměňuje na lidské stvoření - nebo z pohledu věřících, kdy do těla vstupuje duše.
Vývoj práva a jeho jednotlivých norem je jednoduše důsledkem, nebo, pokud chcete, reflexí společenské reality a ne opačně. Že má takto vznikající právní systém své zpětné důsledky, je věc úplně jiná.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, jak rozhodnutí každého jiného soudu tedy je a vždy bude vyjádřením většinového názoru, který nemá nic společného s absolutní pravdou. Slušná společnost totiž není důsledkem slušného práva, ale slušné právo je důsledkem slušné společnosti.
Laicky svůdná představa, že je možné nejdříve vytvořit "slušné" zákony a pak na nich postavit slušnou společnost je iluzí, a to iluzí velmi nebezpečnou. Nezapomínejme na to.
MUDr. Ján Popovič, www.tribune.cz
autor je lektorem Slovenské zdravotnické univerzity v Bratislavě
Zdroj: www.tribune.cz