Zásadní změny v doporučeních ESC pro srdeční selhání – verze 2026

Prevalence srdečního selhání se u obecné dospělé populace odhaduje na 1–3 procenta a ačkoli se úmrtnost za poslední tři desetiletí značně snížila, méně než 60 procent pacientů s diagnostikovaným srdečním selháním je po pěti letech stále naživu. „Očekává se, že celková zátěž způsobená srdečním selháním poroste v důsledku stárnutí populace a vyšší prevalence rizikových faktorů a obezity,“ uvedl předseda pracovní skupiny, prof. Lars Køber z Rigshospitalet – Univerzitní nemocnice v Kodani, Dánsko, a dodal: „Jedním z klíčových bodů, na který jsme se v doporučeních pro rok 2026 snažili klást důraz, je význam prevence a co nejčasnější zahájení léčby.“ Doporučené postupy pro rok 2026 přijaly přístup založený na stadiích a poskytují doporučení napříč celým spektrem od prevence srdečního selhání u rizikových pacientů (stadium A) až po léčbu pokročilého srdečního selhání (stadium D).

Dříve bylo srdeční selhání rozděleno do tří fenotypů na základě ejekční frakce levé komory (LVEF). Doporučení z roku 2026 odstranily klasifikaci srdečního selhání s mírně sníženou ejekční frakcí (LVEF 41 až 49 %) a nyní popisují dva fenotypy: srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí, definované jako LVEF nižší než 50 %, a srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí, definované jako LVEF 50 % nebo více. Autoři vysvětlují důvody této změny tak, že fenotyp s mírně sníženou LVEF byl do předchozích guidelines zaveden s cílem zaměřit se na pacienty, kteří obvykle nejsou zahrnuti do klinických studií. Tito pacienti však mají podobnou patofyziologii a těží z podobné léčby jako pacienti se sníženou LVEF. Proto se autoři rozhodli klasifikaci zjednodušit.

Kromě toho bylo srdeční selhání dříve popisováno jako „chronické“ nebo „akutní“, ale v rámci další klíčové aktualizace byl termín „akutní“ nahrazen termínem „dekompenzované“. Tato změna byla provedena z důvodu srozumitelnosti – u některých pacientů se srdeční selhání nezhoršuje náhle, ale srdeční funkce se postupně zhoršuje až do bodu, kdy srdce již nedokáže kompenzovat své vady. Pracovní skupina rovněž zavedla novou nomenklaturu pro popis různých typů terapií. „Termín ‚medikamentózní léčba podle doporučených postupů‘ byl zaveden před více než 10 lety,“ komentoval prof. Køber. „Od té doby však došlo k dalšímu pokroku, což vyvolalo určitou nejistotu ohledně toho, co toto pojemnování dnes vlastně znamená.“

Nová terminologie nyní popisuje tři třídy terapií: základní medikamentózní léčbu (má nejsilnější důkazy pro neselektované pacienty), doplňkovou medikamentózní léčbu (důkazy podporují zlepšení příznaků/kvality života nebo lepší výsledky u specifických podskupin pacientů) a intervenční léčbu podle doporučených postupů (zahrnuje doporučené implantovatelné přístroje nebo intervenční terapie). „Tyto termíny jsou koncipovány jako dynamické a mají zůstat aktuální i v průběhu času, jak budou schvalovány nové léky a přístroje,“ poznamenal prof. Køber.

Na základě nových důkazů byly provedeny důležité změny v doporučeních pro konkrétní terapie. Patří mezi ně doporučení třídy I pro antagonisty mineralokortikoidních receptorů u chronického srdečního selhání nezávisle na LVEF a doporučení třídy IIa pro semaglutid nebo tirzepatid u pacientů se zachovanou LVEF a obezitou. Byla také aktualizována doporučení pro další léčby v konkrétních situacích, jako je digoxin/digitoxin u chronického srdečního selhání, trvalá mechanická cirkulační podpora a transkatetrová oprava mitrální chlopně metodou „edge-to-edge“.

Součástí dokumentu je i kapitola věnovaná edukaci pacientů a péči o vlastní zdraví. „Edukace a poradenství ohledně životního stylu umožňují pacientům zvládat jejich srdeční selhání a podílet se na společném rozhodování. Nyní je k dispozici verze doporučení pro pacienty z roku 2026.

Zdroj: ESC 2026

Další zpravodajství z ESC čtěte v medisekci Světový kongres zaměřený na kardiologii/ ESC 2026 .