Mýty a fakta o ředění léčiv

4 minuty čtení 12. 11. 2018 stah Vyšlo v titulu Medical Tribune

Pracovní skupina vznikla v prosinci 2016 a jejím prvním počinem bylo zpracování materiálu k ředění a způsobu podávání léčivých přípravků a léčivých látek, včetně informací o délce podávání, údajů, jakými roztoky je možné rekonstituovat, a informací o stabilitě přípravku po otevření/naředění. Viz Tabulka ředění a podávání léčiv.

Mezi priority PS ŘPL pro rok 2018 patří otázka jediného možného nosného roztoku pro ředění u některých léčivých látek a problematika analgeticko‑myorelaxačních infuzí. Tyto výstupy práce PS ŘPL byly prezentovány v bloku, kterému předsedala PharmDr. Irena Murínová.

Přípravky ředěné výhradně fyziologickým roztokem nebo roztokem 5% glukózy

V úvodní části sdělení byla prezentována problematika ředění přípravků výhradně fyziologickým roztokem (FR) nebo roztokem 5% glukózy (G5). Při zpracování problematiky si členové pracovní skupiny položili otázku, do jaké míry je nutné takové zúžení dodržovat, respektive jestli pro takové omezení existují konkrétní důvody, nebo jde jen o nedostatek údajů z ředění jinými vehikuly před registrací přípravků. Zadáním bylo co nejvíce zúžit spektrum léčivých přípravků, u kterých je nutné vědět, že je možné je ředit opravdu jen do nosných roztoků deklarovaných SPC.

V hledání odpovědí byly jednou cestou literární rešerše, druhou komunikace s výrobci konkrétních přípravků.

Čtěte také

Šíření diabetu mění přístup k terapii

U některých přípravků doporučených v SPC k ředění výhradně FR se podařilo konkrétní důvody odhalit. Například u ampicilinu naředěného do G5 dochází k jeho rychlé degradaci. Naproti tomu u furosemidu, který je podle SPC možno ředit výhradně do FR, existují zahraniční data i pro ředění do G5. Limitujícím faktorem je hodnota pH, ale jeden z výrobců (Fresenius Kabi) deklaruje stabilitu furosemidu i pro některé koncentrace v G5 (při teplotě do 25 °C a ochraně před světlem).

V majoritě případů se PS ŘPL podařilo najít odpověď a argumentaci, proč je nutné ředit doporučeným vehikulem. Reakce výrobců byly velmi skoupé, avšak např. farmaceutická firma Biotika nabídla provedení stabilitních testů svých léčivých přípravků v jiných než v SPC deklarovaných nosných roztocích.

Analgeticko‑myorelaxační infuze

Jako další zajímavá aktivita PS ŘPL bylo prezentováno její kritické zhodnocení problematiky analgeticko‑myorelaxačních infuzí (AMI), které jsou v některých zdravotnických zařízeních stále rozšířeným „standardem“ v léčbě vertebrogenního algického syndromu (VAS).

PS ŘPL nejprve oslovila klinické farmaceuty napříč ČR, aby získala informace, jaké různé typy a složení AMI se v jednotlivých zdravotnických zařízeních podávají.

Primárním záměrem PS ŘPL bylo porovnat vzájemnou kompatibilitu jednotlivých složek AMI. Vzhledem k veliké variabilitě napříč pracovišti (byly získány informace o 53 používaných typech AMI) nebylo úplně snadné soubor dat tímto směrem užitečně zpracovat, proto se autoři rozhodli vyhodnotit všechny používané skupiny léčivých látek (tj. spasmolytika/myorelaxancia, nesteroidní antiflogistika, glukokortikoidy a lokální anestetika) z hlediska farmakokinetických a farmakodynamických vlastností, srovnat jejich účinnost, zdůvodnit risk/benefit jejich podávání, zvolenou lékovou formu, porovnat aktuální farmakoekonomická data a případně doporučit možné alternativy.

Většina léčivých přípravků používaných v AMI není určena pro použití ve směsných infuzích a nejsou známy vzájemné kompatibility při jejich společném podávání. Jejich použití je v plné zodpovědnosti ordinujícího lékaře.

Na českém trhu se vyskytuje i jedna hromadně vyráběná AMI ve složení orfenadrin v kombinaci s diklofenakem. Je to hotová směs, kde výrobce vzal na sebe zodpovědnost za její stabilitu a kompatibilitu.

Plné výstupy a závěry z těchto činností PS ŘPL budou uveřejněny v odborném tisku v příštím roce.