Přeskočit na obsah
objednat předplatné
Nový článek Kardiologie Srdeční selhání
4 minuty čtení 14. 10. 2026 MUDr. Jan Táborský

ROZHOVOR Táborský: Které pacienty nepřehlédnout a kdy je odeslat ke kardiologovi?

Dušnost u obézního pacienta nebo nemocného s CHOPN nemusí mít jen jednu příčinu. Kardiolog vysvětluje, na které varovné signály se zaměřit, jak nastavit sdílenou péči a proč nepodceňovat dlouhodobé užívání prognostické léčby. Odpovídá MUDr. Jan Táborský. 

Od 1. července letošního roku došlo k uvolnění preskripce u více než 1 200 léků do rukou praktických lékařů. Jak tuto změnu vnímáte z pozice kardiologa a myslíte si, že to zásadně ovlivní management pacientů se srdečním selháním? Zaznamenali jste již v těchto prvních týdnech nějaký reálný dopad ve své praxi?

Na hodnocení dopadu do praxe je příliš brzy. Bude trvat několik měsíců, než se uvidí, jestli praktici vzali tyto léky za své. A stejně jako u všech ostatních nově uvolněných léků se jistě najde několik aktivních progresivních praktiků, kteří to psát budou, a potom většina ostatních, kteří budou čekat, jak to dopadne (spokojenost pacientů, omezení ze strany pojišťoven...).

Z pohledu specialisty, jak vypadá typický rizikový pacient se srdečním selháním, který se může objevit v ordinaci praktického lékaře a u kterého hrozí, že by mohl uniknout včasné optimalizaci léčby?

Typicky ten, u kterého na srdeční selhání nebylo pomyšleno. Jednou skupinou jsou pacienti „příliš mladí na to, aby měli srdeční selhání". Pro praktické lékaře je srdeční selhání onemocněním vyššího věku. Geneticky podmíněné či polékové/toxické kardiomyopatie jsou pro ně raritou a tito mladí pacienti jsou diagnostikováni s větší prodlevou. Typičtějším zapomenutým pacientem bude ale ten, který má přece jasnou jinou příčinu dušnosti – pacienti s CHOPN či morbidně obézní. Tam se příčina dušnosti nabízí, lékař je spokojen, že má vysvětlení, a druhou příčinu dušnosti nehledá.

Pokud praktický lékař identifikuje tohoto rizikového nebo suspektního pacienta, jaký by měl být v ideálním světě jeho další postup, než se pacient dostane do kardiologické ambulance?

Screening NT-proBNP, echokardiografické vyšetření, zahájení foundational medical therapy.

Dostupnost termínů na echokardiografické vyšetření je často zmiňována jako zásadní limitující faktor v diagnostice. Jak to vidíte vy? Který pacient se srdečním selháním by měl ECHO absolvovat v co nejkratším čase a jaký profil pacienta naopak snese určitý odklad?

V reálné praxi nejvíce záleží na míře symptomů a rychlosti jejich progrese. A i „optimální" postup by měl z těchto parametrů vycházet. Dále by přednostně měli být vyšetřeni ti, kde je předpoklad, že budeme moci srdeční selhání kauzálně ovlivnit (pacienti na kardiotoxické terapii, s podezřením na zánětlivé onemocnění myokardu...). Poslední akutní skupinou jsou pacienti s dalšími symptomy, které k srdečnímu selhání nepatří, ale značí jinou závažnější chorobu, která je podkladem k rozvoji srdečního selhání – pacienti se synkopami, palpitacemi, stenokardiemi.

Když už je pacient diagnostikován a stabilizován, jak si představujete ideální model sdílené péče? Za jakých okolností by měl na pacienta dohlížet převážně praktický lékař a jaké jsou naopak jasné červené vlajky, kdy by měl být pacient neprodleně odeslán zpět k vám, specialistovi?

U pacientů se stabilizovaným srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí levé komory na podkladě onemocnění spojených s věkem a metabolickým syndromem (hypertonici, diabetici, obézní) by měl péči vést pouze praktický lékař. Role specialisty by měla spočívat ve vyloučení jiné etiologie a v řešení nových komplikací (např. nově vzniklá fibrilace síní). U pacientů se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí levé komory je situace složitější, diferenciální diagnostika širší, a navíc praktický lékař nemůže předepisovat ARNI. Tam zatím péče musí zůstat u specialistů. Ve chvíli, kdy preskripční omezení padnou, si lze představit model sdílené péče, kdy specialista vidí pacienta například jednou ročně a určí směr péče. Titraci jednotlivých prognostických léků dle doporučení specialisty by již měl zvládnout praktik. Stejně tak drobnou úpravu dávek diuretika. Řešení nových komplikací či závažných dekompenzací by zůstalo v péči specialisty.

Větší zapojení praktiků do preskripce a péče vyžaduje i bezproblémové předávání informací. Zamýšlela jste se nad tím, zda je nyní nutné upravit strukturu a znění kardiologických propouštěcích nebo ambulantních zpráv tak, aby byly pro praktické lékaře srozumitelnější a obsahovaly jasná doporučení k dalšímu vedení pacienta?

Dlouhodobě se snažím, aby tyto zprávy byly pro praktického lékaře srozumitelné a jasně jsem mu sděloval, o co ho žádám. Problém je v tom, že moje zpráva k praktickému lékaři často ani nedoputuje. Jediným rozumným řešením je sdílená dokumentace.

Kdybyste měl vypíchnout jednu věc, které by si měl praktik u pacientů se srdečním selháním nyní pohlídat, co by to bylo?

Patrně compliance. Aby specialistům pomohl upozorňovat pacienta na to, že prognostické léky je třeba užívat bez ohledu na to, jak dobře se aktuálně cítí.

Doporučené