Přeskočit na obsah

ROZHOVOR Čapek: Spolupráce specialistů a praktických lékařů v péči o srdce

Jak se promítají změny v preskripci léčiv do péče o pacienty se srdečním selháním a jakou roli v ní mohou sehrát praktičtí lékaři? Na aktuální vývoj i možnosti spolupráce mezi praktickými lékaři a specialisty odpovídá MUDr. Bronislav Čapek, Ph.D.

Od 1. července letošního roku došlo k uvolnění preskripce u více než 1 200 léků do rukou praktických lékařů. Jak tuto změnu vnímáte z pozice kardiologa a myslíte si, že to zásadně ovlivní management pacientů se srdečním selháním? Zaznamenali jste již v těchto prvních týdnech nějaký reálný dopad ve své praxi?

Odpovídám z pozice internisty (primáře interního oddělení), ne kardiologa. Změnu vnímám jako krok správným směrem, ale zatím se v praxi nic zásadního nezměnilo. Léčbu srdečního selhání musí stále zahájit internista nebo kardiolog a pouze někteří praktici jsou ochotni alespoň pokračovat v předpisu již nasazeného gliflozinu. Větší dopad na management pacientů očekávám až s jasnou dělbou odpovědnosti.

Z pohledu specialisty, jak vypadá typický rizikový pacient se srdečním selháním, který se může objevit v ordinaci praktického lékaře a u kterého hrozí, že by mohl uniknout včasné optimalizaci léčby?

Typicky starší polymorbidní pacient (hypertenze, fibrilace síní, diabetes, ICHS, obezita, CKD) s námahovou dušností, únavou, otoky nebo přírůstkem hmotnosti, které se přičítají věku, obezitě nebo dekondici. Snadno unikají pacienti se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí a pacienti po hospitalizaci pro dušnost bez provedené echokardiografie.

Pokud praktický lékař identifikuje tohoto rizikového nebo suspektního pacienta, jaký by měl být v ideálním světě jeho další postup, než se pacient dostane do kardiologické ambulance?

Anamnéza a fyzikální vyšetření, EKG, NT-proBNP a základní laboratoř. Při pozitivním NT-proBNP pacienta včas objednat na ECHO a odeslat ke specialistovi (internista, kardiolog).

Dostupnost termínů na echokardiografické vyšetření je často zmiňována jako zásadní limitující faktor v diagnostice. Jak to vidíte vy? Který pacient se srdečním selháním by měl ECHO absolvovat v co nejkratším čase a jaký profil pacienta naopak snese určitý odklad?

Dostupnost je spíše nízká, akutní pacienty vyšetříme ihned – většinou na urgentním příjmu, neakutní čekají minimálně 3–4 měsíce, ale leckdy i mnohem déle. Co nejdříve by měl ECHO absolvovat pacient s nově vzniklou dušností a vysokým NT-proBNP, po dekompenzaci, s podezřením na kardiomyopatii nebo významnou chlopenní vadu. Odklad snese stabilní pacient s mírnými příznaky a nízkým NT-proBNP.

Když už je pacient diagnostikován a stabilizován, jak si představujete ideální model sdílené péče? Za jakých okolností by měl na pacienta dohlížet převážně praktický lékař a jaké jsou naopak jasné červené vlajky, kdy by měl být pacient neprodleně odeslán zpět k vám, specialistovi?

U nás většinu pacientů po stabilizaci sleduje nemocniční interní ambulance, praktici se zapojují zatím velmi omezeně. V ideálním modelu by praktik převzal pacienta stabilního (NYHA I–II, stabilní hmotnost, TK) na optimalizované léčbě, včetně předpisu stabilní medikace. Červené vlajky pro okamžité odeslání zpět jsou jistě nárůst hmotnosti (u nás standardně sledovaný parametr), zhoršení dušnosti nebo otoků, synkopa, symptomatická hypotenze, zhoršení renálních funkcí nebo nově vzniklá arytmie.

Větší zapojení praktiků do preskripce a péče vyžaduje i bezproblémové předávání informací. Zamýšlela jste se nad tím, zda je nyní nutné upravit strukturu a znění kardiologických propouštěcích nebo ambulantních zpráv tak, aby byly pro praktické lékaře srozumitelnější a obsahovaly jasná doporučení k dalšímu vedení pacienta?

Ano, plánujeme zprávy upravit. Do propouštěcích zpráv doplníme předdefinovaný text (tak, aby se na nic nezapomnělo) s doporučením k titraci léčby, s cílovými dávkami a kontrolními laboratorními parametry, aby měl praktik jasný návod, jak postupovat dál.

Kdybyste měla vypíchnout jednu věc, které by si měl praktik u pacientů se srdečním selháním nyní pohlídat, co by to bylo?

Pohlídat, aby pacient nezůstal na nízkých startovacích dávkách, to bývá v praxi největší problém, a to i ve specializovaných interních a kardiologických ambulancích.

Doporučené