Přeskočit na obsah

Covid a demyelinizační onemocnění – co víme po dvou letech pandemie

CNS, covid
Foto: iStock

Docentka Dana Horáková úvodem připomněla základní informace o viru SARS-CoV-2. Zpočátku nebyla dostupná žádná relevantní data o průběhu COVID-19 u pacientů s RS, kteří jsou v důsledku imunomodulační až imunosupresivní léčby vnímaví k virovým infekcím. Naštěstí existuje registr ReMuS, v němž se sbírají data i o pacientech s RS, kteří se infikovali SARS-CoV-2. V roce 2020 bylo zaznamenáno 1 088 případů infekce, v roce 2021 celkem 1 443 a do dubna 2022 (včetně) 509. K 15. květnu 2022 je evidováno 3 040 případů, z nichž se u 146 pacientů objevila pneumonie.

Srovnáním s dalšími registry (Covisep, Musc-19, COViMS) byly stanoveny rizikové faktory těžšího průběhu: vyšší věk, vyšší BMI, kardiovaskulární komorbidity a diabetes. Ze specifických faktorů to pak bylo vyšší EDSS, použití kortikoidů dva měsíce před COVID-19 a léčba anti-CD20 přípravky. RS sama o sobě nepředstavuje rizikový faktor těžkého průběhu infekce.

Průlomem byl příchod vakcín a situace se ještě zlepšila s dostupností monoklonálních protilátek proti SARS-CoV-1, které bohužel u varianty omicron svou účinnost postrádají. Přicházejí však nová účinná antivirotika. Vakcíny a monoklonální protilátky brání viru vstoupit do buňky, Paxlovid brání uvolnění virové RNA, remdesivir, favipiravir a molnupiravir zabrání transkripci a replikaci RNA.

Nežádoucí účinky u vakcinovaných pacientů s RS byly většinou mírnější než ve zdravé populaci. Data sebraná ve VFN vypovídají o tom, že k 30. 10. 2021 mělo z 1 661 očkovaných 73 % nežádoucí účinky, z toho v 93,3 % šlo o příznaky mírné, jen v jednom případě byla zaznamenána anafylaktická reakce.

Rok před vakcinací mělo 4,46 % pacientů relaps, za tři měsíce po vakcinaci (první dávce) se objevil relaps u 5,30 % pacientů. Vyšší riziko ataky po očkování měli pacienti mladší (pod 55 let).

Ve skupině 495 neočkovaných pacientů, kteří prodělali COVID-19, došlo do tří měsíců po onemocnění v 7,27 % případů k relapsu, což je vyšší procento než po očkování.

Efektivita vakcinace byla měřena protilátkovou a buněčnou odpovědí. Z literárních dat je známo, že anti-CD20 přípravky snižují protilátkovou odpověď, ale buněčná zůstává na dostatečné úrovni. Zatím ne zcela jasné výsledky jsou u modulátorů SP1 receptorů.

Závěrem docentka Horáková zmínila, že nevíme, co nás čeká s dalšími vlnami pandemie, jak budou nové mutace nebezpečné, jak účinná bude dostupná léčba a vakcinace. Zůstává však nezpochybnitelný význam sběru dat do registru ReMuS, který může včas poukázat na nová rizika i bezpečnost nové léčby.

Sdílejte článek

Doporučené

Třicet let neuroimunologie v ČR

11. 8. 2022

Tradiční jarní bienále Jedličkovy neuroimunologické a likvorologické dny se konaly v květnu 2022 již po dvacáté. Společná přednáška profesorky Evy…