Přeskočit na obsah

Riziko lékových interakcí u pacientů s RS stoupá

polyfarmacie
Foto: iStock

Polyfarmacie (PP) je častým problémem moderní medicíny, který typicky postihuje pacienty s chronickými onemocněními, jako je roztroušená skleróza (RS). S rostoucím počtem užívaných léků roste riziko potenciálních lékových interakcí (potential drug–drug interactions, pDDI). Studie německých autorů, kterou recentně uveřejnil časopis Pharmaceutics, si klade za cíl posoudit prevalenci a klinickou relevanci polyfarmacie a pDDI u pacientů s RS. [1] Tuto studii komentovala na výročním zasedání Consorcium of Mutliple Sclerosis Centers 2022 Jenelle H. Montgomery, PharmD, (Duke University Hospital, Durham, N.C.). Zprávu přinesl též medicínský portál MedScape Professional Network v červnu 2022.

Autoři uvedené studie hodnotili farmakologická data 627 pacientů s RS ze dvou německých RS center ve věku 19–86 let (průměr 48,6 roku). Jako polyfarmacie (polypragmazie, PP) byl hodnocen stav, kdy pacient užíval současně minimálně pět různých léčivých přípravků.

Pacienti pak byli rozděleni na pacienty s PP a bez PP, přičemž byl brán zřetel jak na volně prodejné přípravky, tak na léky na předpis (Rx). Jakákoli PP byla přítomna u 53,3 % pacientů a PP s Rx u 38,6 % nemocných. V celé sledované skupině byl průměrný počet užívaných léků 5,3.

Ze všech pacientů bylo 63,8 % vystaveno alespoň jedné pDDI (s průměrem 4,6 pDDI na pacienta), zhruba 4 % čelila potenciálně závažné interakci a téměř u dvou třetiy hrozila alespoň jedna potenciálně riziková interakce.

„Je zásadní pracovat na identifikaci těchto interakcí,“ apelovala Jenelle H. Montgomery, na výročním kongresu Consorcium of Mutliple Sclerosis Centers 2022. „Interakce nevystavují pacienty pouze riziku nežádoucích účinků a hospitalizace. Mohou také vést k sekundárním komorbiditám a terapeutickému selhání,“ dodala farmakoložka.

Novější versus starší léky

„Lékové interakce u RS se staly častějšími, protože se objevily nové skupiny léků. Některé starší léky – jako je glatiramer acetát, interferony beta a fumaráty – mají nízké riziko interakcí. Avšak novější léčivé přípravky mají potenciál k vícero interakcím, které mohou být způsobeny profily jejich nežádoucích účinků, perorálním podáváním a imunosupresivními účinky namísto imunomodulačních,“ řekla Jenelle H. Montgomery. „Teriflunomid například interaguje s rosuvastatinem a warfarinem. Modulátory S1P jsou obzvláště složité ohledně interakcí. U pacientů užívajících siponimod, ozanimod a ponesimod se doporučuje absolvovat kardiologickou konzultaci,“ dodala Montgomery.

Některé léčivé přípravky mohou podle farmakoložky narušit metabolismus kladribinu a výrobce doporučuje oddělit podání jakýchkoliv jiných perorálních léků o tři hodiny. Dokonce i léky užívané pro RS mohou interagovat, například karbamazepin (používaný k tlumení neuropatické bolesti) se siponimodem.

Kdo je nejvíce ohrožen?

Jednou ze strategií k zabránění potenciálních interakcí by mohlo být zaměření na rizikové pacienty. Jenelle H. Montgomery poukázala na typy pacientů, kteří byli podle německé studie ohroženi polyfarmacií nejvíce: starší lidé, lidé s nižším vzděláním a lidé s větším postižením s tím, že 77 % všech lékových interakcí bylo mezi léky na předpis. Dalších 19 % bylo mezi léky na předpis a volně prodejnými léky a 4 % mezi volně prodejnými léky.

Je důležité ptát se, co všechno pacient užívá, včetně bylinných doplňků a dalších doplňků stravy, protože je užívá téměř 60 % lidí ve věku nad 20 a let a asi 75 % lidí starších 60 let. Čtvrtina lidí starších 60 let užívá minimálně čtyři doplňky stravy. Informace o interakcích s doplňky nejsou vždy k dispozici, ale existují obavy z interakcí třezalky tečkované se siponimodem a kladribinem., upozornila Montgomery.

Komorbidity a non DMT léky

S prevalencí 27,1 % byly kardiovaskulární komorbidity nejčastější, následovaly psychiatrické (19,3 %), metabolické (17,7 %), neurologické a ortopedické komorbidity (obě 12,4 %). Podíl pacientů bez jakýchkoli komorbidit byl tři až čtyřikrát vyšší u pacientů bez polypragmazie než s polypragmazií. [1]

Nejčastějším non-DMT přípravkem byl cholekalciferol (41,6 % pacientů), dále pantoprazol (28,4 %) a enoxaparin (20,3 %). Celkem 123 pacientů (19,6 %) dostalo methylprednisolon. Většina (68,9 %) pacientů užívala léky na gastrointestinální poruchy (inhibitory protonové pumpy) nebo antidiabetika. Druhou nejčastěji užívanou skupinu léků tvořila antineoplastika a imunomodulační látky (62,2 %), dále léky ovlivňující nervový systém (54,1 %): analgetika (kyselina acetylsalicylová nebo paracetamol) a antidepresiva (citalopram). [1]

Literatura

[1] Bachman P, et al. Prevalence and Severity of Potential Drug–Drug Interactions in Patients with Multiple Sclerosis with and without Polypharmacy Pharmaceutics 2022, 14, 592. https://doi.org/10.3390/pharmaceutics14030592

 

Sdílejte článek

Doporučené

Třicet let neuroimunologie v ČR

11. 8. 2022

Tradiční jarní bienále Jedličkovy neuroimunologické a likvorologické dny se konaly v květnu 2022 již po dvacáté. Společná přednáška profesorky Evy…