Fórum: Co přinese uvolnění preskripce u praktiků?
Možnosti praktických lékařů předepisovat léky se od července 2026 rozšiřují, nově budou moci psát léčiva na diabetes, srdeční selhání nebo chronické onemocnění ledvin. Své pacienty dlouhodobě znají, a tedy mohou u stabilizovaných chronických onemocnění převzít větší roli. Specialisté se díky tomu budou moci více věnovat komplikovanějším pacientům. Posílení kompetencí praktických lékařů je součástí reformy primární péče. Ptáme se: Co se podle vás změní po prvním červenci, kdy se pro primární péči uvolní preskripce kolem 1 200 léčivých přípravků. Co to přinese?
- MUDr. Igor Karen,
náměstek ministra zdravotnictví ČR
Jde o historický počin MZ ČR, který uleví jak lékařům, tak pacientům. Rozvolnění preskripce patří mezi hlavní teze reformy primární péče a je současně jedním ze splněných bodů pracovní skupiny, kterou jsme na ministerstvu zdravotnictví založili. Uvolnění celé řady přípravků v oblasti kardiologie, nefrologie, diabetologie, plicního lékařství nebo například hematologie umožní v některých konkrétních případech, že pacient zůstane v péči praktického lékaře s konziliární podporou specialistů. Hlavním přínosem však zůstává, že pacienti se k léčbě dostanou včas.
Opravdu je to výrazná změna v péči o pacienty s chronickými chorobami, díky níž se pacienti bez administrativních bariér dostanou k moderní farmakoterapii, která může dramaticky zlepšit jejich prognózu a kvalitu života. Novela vyhlášky zajistí rychlejší a lepší dostupnost léčby a větší komfort pro pacienty. To například mj. u onemocnění ledvin může znamenat oddálení nástupu dialýzy o 7–13 let.
Samozřejmě ve světle těchto změn musíme systém zdravotní péče sledovat i analyzovat a postupně nastavit i parametry péče v ordinacích specialistů.
- Prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., FESC, FCMA,
místopředseda České kardiologické společnosti, přednosta II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN
Uvolnění preskripce pro praktické lékaře vnímám jako nutný krok a nápravu starých křivd. Nedává smysl, abychom na jedné straně kladli na praktické lékaře vyšší a vyšší nároky a na straně druhé jim nedali do rukou nástroje, jak se o nemocné postarat. Domnívám se, že v konečném výsledku z toho bude profitovat především pacient, který nebude muset jen kvůli preskripci putovat za ambulantním specialistou a zase zpět. Ačkoli si nemyslím, že by to znamenalo změnu hned po 1. červenci, budeme řešit náklady a řada nemocných tak jako tak specializovanou péči potřebovat bude, ale jsem přesvědčen, že nakonec se tím systém péče stane průchodnějším a efektivnějším.
- Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM,
předseda České internistické společnosti ČLS JEP, Centrum preventivní kardiologie 1. LF UK a VFN
Prvního července se nezmění nic. Pokusím se vysvětlit. Podívejme se třeba na ohromující číslo uvolněných přípravků prismatem skutečné praxe a preskripčních zvyklostí.
Ambulantní lékaři (praktici i specialisté) ve skutečnosti předepisují velmi úzké portfolio léčiv. 80–90 procent všech preskripcí pochází z malé skupiny nejčastěji používaných léků. A kolik léků průměrně lékař používá? Podle studií ze zahraničí, ale i podle dostupných dat v ČR má lékař jádro 30–70 léků, které představují valnou většinu jeho preskripce (oněch nahoře uvedených 80–90 procent). „Nejčastěji používaných“ přípravků bývá okolo 40. Tzv. „častěji používaných“ léků je okolo 100. Samozřejmě je třeba brát v úvahu zaměření i zvyklosti konkrétního lékaře.
Jsem ale liberál, a proto považuji rozšíření a uvolnění preskripce za krok správným směrem. Jen je otázka, jestli a jak se rozšíření preskripce pro primární péči propíše i do preskripčních zvyklostí. Už dříve trvala změna preskripčního chování u některých léků několik let. Budu upřímný (i když někoho naštvu). Vedení odborné společnosti prosadí po rocích jednání možnost preskripce pro svou odbornost, ale nově předepisuje jen zlomek procenta kolegů. Většina si „vystačí“ s dvacet let starou klasikou – a někdy to dokonce vůbec není špatně.
Mnohdy je pacient nucen chodit si i pro běžné léky ke specialistovi: „Když vám to předepsali, tak ať si vyřeší třeba komplikace nebo neúčinnost léčby.“
Končit ale můžeme pozitivně. Rozšíření armamentaria do primární péče je skvělým krokem, který se dříve nebo později projeví i v každodenní praxi. Nic proti nám, pracujícím staříkům, já se ale i v oblasti moderní farmakoterapie a využití uvolnění nových molekul spoléhám na naše mladší a nejmladší kolegy.
- Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,
vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP
Na široké uvolnění preskripčních omezení čekala celá generace praktických lékařů. Na rozdíl od minulosti je dnes provázeno mezioborovou shodou a očekáváním, že dojde k odlehčení přetíženého systému a efektivnímu využívání specializované péče. Rozšíření preskripčního portfolia o 1 200 nových přípravků je pro praktiky velké sousto, ale věřím, že to zvládnou. Není to o tom, že by začali psát všechny léky už zítra. Postupně se ale zlepší dostupnost efektivní farmakoterapie pro širší populaci a praktičtí lékaři se nebudou muset chovat iracionálně.
Předpokládám, že MZ má tentokrát připravenu sadu indikátorů, odborných, organizačních i ekonomických, které umožní vyhodnocení tohoto kroku a jeho předpokládaného přínosu. Očekával bych v krátkodobém horizontu snížení počtu návštěv ve specializovaných ambulancích, ve vzdálenějším pak lepší zkušenosti pacientů, oddálení komplikací a snížení počtu hospitalizací.
- Prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., FERA, Dr.h.c.,
přednosta Transplantačního centra a Kliniky nefrologie IKEM, 2. místopředseda České nefrologické společnosti
Pro pacienty s chronickým onemocněním ledvin představuje možnost preskripce gliflozinů od 1. července praktickými lékaři velkou šanci k včasnému zahájení renoprotektivní terapie. Pacientů, u nichž je tato léčba indikována, je velké množství, které zcela přesahuje možnosti nefrologických ambulancí. Chronickým onemocněním ledvin totiž trpí více než deset procent populace, kdežto nefrologických praxí je kolem 170. Přitom včasné zahájení terapie glifloziny znamená oddálení dialýzy o mnoho let a také prodloužení života. V souvislosti s novelou vyhlášky o preventivních prohlídkách je nyní chronické onemocnění ledvin zachycováno častěji než v minulosti. Vyšetření glomerulární filtrace a albuminurie v rámci preventivní prohlídky u praktiků je nyní vyhrazeno všem starším 50 let a mladším diabetikům a pacientům s onemocněním srdce a cév. Jde tedy nyní o to, aby praktičtí lékaři mohli sami nemocné léčit, a to především v časných stadiích nemoci. Nefrologové jsou připraveni se postarat o pacienty s pokročilými stadii onemocnění ledvin a samozřejmě o všechny nemocné s glomerulonefritidami a ostatními vzácnými nemocemi. Nově otevřený pilotní program telemedicínské konzultace mezi 200 praktickými lékaři a nefrology z IKEM testuje využití moderních prostředků digitální komunikace s cílem usnadnit vedení moderní terapie praktiky bez nutnosti odesílání pacientů do přeplněných ambulancí specialistů.
- MUDr. Zorjan Jojko,
předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR, kardiolog
Jako kardiolog mám aktuální zkušenost s uvolněním preskripce přímých antikoagulancií, k čemuž došlo před několika měsíci. Registruji, že někteří praktičtí lékaři se jich zatím stále nejspíše bojí a nechtějí je předepisovat, zatímco jiní začínají (pomalu) nabírat zkušenosti s jejich účinky. Předpokládám, že v tomto případě to bude stejné. Tj. nečekám revoluci během jedné noci, ale postupné – spíše měsíce až možná roky trvající (těch uvolněných léků je přeci jen hodně) – uvolnění vlastních rukou v tom, že praktičtí lékaři budou mít větší možnost pomoci nám s pacienty, které zatím – a někdy vlastně jen kvůli preskripci – musíme mít v péči my.
- MUDr. Pavel Vepřek,
sdružení Občan, z. s.
Nečekám žádné dramatické změny, ale je to otevření jedné z branek vedoucí ke správnému fungování primární péče. Limitace preskripce praktických lékařů společně s regulací nákladů na léčiva a vyžádaná vyšetření se podepsaly pod přesunem části péče od praktiků ke specialistům v minulosti. Praktický lékař se bude moci chovat normálně, což znamená, že bude zajišťovat svým registrovaným pacientům potřebnou péči a nebude je muset předávat do péče specialistů. Specialistům by to mělo z čekáren odebrat pacienty, o které se může postarat praktik, a zvýšit jejich konzultační kapacity zejména pro nové pacienty. Takže oboustranně prospěšný krok, na který naše medicína čekala už dlouho.
- MUDr. Ludmila Bezdíčková,
vedoucí Katedry všeobecného praktického lékařství IPVZ, členka výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP
Uvolnění preskripčních omezení přinese především benefit pro naše pacienty a kopíruje praxi běžnou v rozvinutých evropských zemích. Všeobecný praktický lékař dnes běžně dispenzarizuje většinu diabetiků, hypertoniků, pacientů s demencí, chronickým nemocněním ledvin, podílí se na sledování pacientů s chronickou ischemickou chorobou srdeční, asthma bronchiale, CHOPN, srdečním selháním a dalšími onemocněními. Je ze všech specializací pacientovi nejblíže, lidsky i prostorově, sleduje pacienta kontinuálně a je zvyklý brát v potaz všechny jeho komorbidity. S uvolněním preskripčních omezení jde ruku v ruce vymezení kompetencí, stanovení doporučeného intervalu kontrol u ambulantních specialistů, vzdělávání s důrazem na mezioborovou spolupráci a především zodpovědnost. Fakt, že praktický lékař může lék předepsat, ještě neznamená, že tak musí učinit, zejména nebude‑li mít dostatek informací o splnění indikace a vyloučení případných kontraindikací. Důraz bude kladen na předávání lékařských zpráv z pravidelných kontrol u ambulantních specialistů, bránění polypragmazii, snižování rizika závažných lékových interakcí. V tom nám velmi nápomocni mohou být i lékárníci a kliničtí farmaceuti, se kterými již dnes mohou praktičtí lékaři běžně konzultovat terapii.
- Prof. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph.D.,
předseda České diabetologické společnosti ČLS JEP, vedoucí lékař Diabetologického centra VFN
Uvolnění preskripce v kategorii E pro primární péči hodnotím pozitivně a mám pro to konkrétní důvod. Když se již dříve uvolnily léčivé přípravky v kategorii L, přiznávám, že jsem vyjadřoval obavy v oblasti odborné – týkající se kvality péče, ekonomické – týkající se potenciálního rozsahu preskripce, byl jsem kritický i ke způsobu provedení rozvolnění. Moje zkušenost je však taková, že jsem v této souvislosti nezaznamenal žádné negativní jevy. Právě proto uvolnění léků v kategorii E nyní vítám a považoval bych za vhodné rozšířit tuto možnost preskripce i na další lékaře, zejména specialisty v interních oborech.
Hlavním přínosem plánované změny je dostupnost. Stabilizovaný, na léčbu dobře nastavený pacient, který žádnou odbornou intervenci nevyžaduje, dnes často dochází ke specialistovi jen kvůli předpisu léku. Pokud takovou léčbu předepíše praktik, který pacienta zná, péče se přiblíží tam, kde má primárně probíhat. Důležitá je ovšem reálná dostupnost – nejen léků, ale celého spektra péče, včetně uvolnění kapacit specialistů.
S tím souvisí podmínka, která nový model péče podpoří: odpovídající úprava ohodnocení práce specialistů. Může se totiž stát, že pacienti s méně komplikovanou problematikou již do specializovaných ambulancí docházet nebudou a budou se zde naopak koncentrovat případy složitější, komplikovanější a časově náročnější. S tímto posunem musí model úhrady počítat, například právě v diabetologických ambulancích. Pokud bude tato podmínka splněna, přinese změna dostupnější péči pro pacienty i smysluplnější využití kapacit specialistů.
- Prof. MUDr. Ivan Rychlík, CSc., FASN, FERA, FISN,
předseda České nefrologické společnosti, přednosta Interní kliniky 3. LF UK a FNKV
Česká nefrologická společnost (ČNS) již před více než 10 lety zahájila úsilí, jehož cílem bylo umožnění časné diagnostiky chronického onemocnění ledvin (CKD, chronic kidney disease). Toto úsilí bylo završeno přijetím změn tzv. screeningové vyhlášky (vyhláška o preventivních prohlídkách č. 70/2012 Sb., upravená vyhláškou č. 403/2025 Sb.), která od 1. 1. 2026 zavádí do preventivních prohlídek vyšetření poměru albuminu a kreatininu ve vzorku moče (uACR, urinary albumin/creatinine ratio) a vyšetření sérového kreatininu se stanovením odhadované glomerulární filtrace (eGFR, estimated glomerular filtration rate) u všech pacientů > 50 let věku či splňujících přítomnost rizikových faktorů pro CKD (kardiovaskulární onemocnění, diabetes mellitus).
Jestliže řekneme A, měli bychom říci i B. V posledních cca osmi letech se postupně dostaly na trh nové léky, které mají významný (kardio‑)renoprotektivní potenciál. Jedná se především o inhibitory SGLT‑2 (glifloziny), dále antagonisty mineralokortikoidních receptorů (MRA) 3. generace (finerenon) a konečně i agonisty receptorů pro GLP‑1 (GLP‑1 RA). Např. u gliflozinů bylo prokázáno, že jejich včasné nasazení vede k oddálení nutnosti zahájení chronické dialyzační léčby až o více než dvě dekády. A zde se dostáváme k jádru problému – časné zahájení této renoprotektivní léčby znamená její zahájení v časných stadiích CKD, a tato časná stadia CKD by měla být diagnostikována již na úrovni péče praktického lékaře, který by následně měl tuto medikaci zahájit. ČNS vždy tuto strategii podporovala a nový návrh rozšíření preskripce je tedy logickým završením dlouhodobějšího procesu boje proti důsledkům přítomnosti CKD, které se týkají jak snížení morbidity, tak mortality těchto pacientů. Návrh přitom nerozšiřuje okruh pacientů, kterým může být příslušný léčivý přípravek předepsán, a tudíž nezvyšuje náklady zdravotních pojišťoven na preskripci, pouze umožňuje preskripci širšímu okruhu lékařů, čímž dojde ke zlepšení časové i místní dostupnosti poskytovaných zdravotních služeb.
Závěrem tedy mohu konstatovat, že za nefrology tento návrh velmi vítáme a považujeme jej za velmi smysluplný, s významným impaktem pro pacienty trpící CKD.
- MUDr. Cyril Mucha,
místopředseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP
Uvolňování preskripce je jistě krok správným směrem. To, aby pacient s jasnou diagnózou, a tedy i jasnou terapií „běhal“ po různých orgánových specialistech a tam od každého obdržel jednu krabičku léků, je opravdu nesmysl. Problém je, že samotné uvolnění preskripce nemusí automaticky vést k možnosti daný lék napsat. Ďábel se totiž skrývá v detailu, resp. v SPC, kde mohou být často ne zcela jasné podmínky a praktický lékař, který píše nejširší spektrum léků ze všech specializací, nemá čas detailně podmínky studovat. Pokud ale lék napíše v rozporu s těmito podmínkami, vystavuje se finančnímu postihu, resp. úhradě léku. Pokud tedy nebudou podmínky jasné, jednoduché a jednoznačné, nelze očekávat masivní preskripci u VPL a tento jistě bohulibý počin se může minout účinkem.
- MUDr. Petr Šonka,
předseda Sdružení praktických lékařů ČR
Uvolnění preskripce je průlomová událost, o kterou odborné a profesní organizace praktických lékařů usilovaly mnoho let. Jedná se o epochální změnu v péči o pacienty s chronickými chorobami.
V civilizované Evropě je obvyklé, že praktický lékař může předepsat stejné léky jako specialista. Preskripční omezení u nás zavedená v devadesátých letech minulého století, která umožňovala předepsat některé léky jen specializovaným lékařům, dávno pozbyla smyslu a postupně je opustily i jiné postkomunistické země, jako je Polsko či Rumunsko. ČR zůstala v tomto směru jakýmsi skanzenem uprostřed Evropy a byl nejvyšší čas pro změnu, o kterou jsme se intenzivně snažili od roku 2017. Současná úprava vyhlášky navazuje na první vlnu uvolnění preskripčních omezení z roku 2024, která se týkala léčivých přípravků s omezením L a proběhla bez jakýchkoli problémů a obávaného zatížení rozpočtu pojišťoven.
Uvolnění preskripce je důležitým krokem k posílení role primární péče a přiblížení českého systému zdravotnictví standardům běžným v normálních evropských zemích. Praktičtí lékaři konečně přestanou být v ČR lékaři druhé kategorie a budou moci svým pacientům poskytnout nejmodernější léčbu. Přetíženým ambulantním specialistům se uvolní ruce tím, že nebudou muset donekonečna pečovat o nekomplikované a kompenzované pacienty, a místo toho se budou moci věnovat komplikovanějším případům nebo novým pacientům. K moderním lékům, které mohou dramaticky zlepšit jejich prognózu a kvalitu života, se tak dostane řada pacientů, kteří sice splňují kritéria pro jejich poskytnutí, ale reálně pro ně dosud nebyly dostupné z důvodu bariéry v podobě časové, geografické či kapacitní nedostupnosti specializované ambulantní péče. Uvolnění preskripce praktikům dává prostor k dalším systémovým změnám, které povedou k větší efektivitě českého zdravotního systému. Nesmí to ale dopadnout tak, že nekomplikované pacienty si dále ponechají ambulantní specialisté a pouze na praktiky přenesou náklady na preskripci jejich léků, jak už zaznívá v některých příspěvcích na sociálních sítích. To pochopitelně nemůžou praktičtí lékaři akceptovat a nikdo by to raději ani neměl zkoušet. Stále platí, že lékař, který pro danou chorobu pacienta dispenzarizuje, je povinen zajistit preskripci léků od kontroly ke kontrole. Na tomto pravidle musíme trvat a budeme žádat od zdravotních pojišťoven, aby jeho dodržování zohlednily v úhradách zdravotní péče.