Čekací doby se prodloužily. Na TEP kyčle o osm týdnů

Odkládání elektivních operačních výkonů se projevilo na průměrných čekacích dobách na některé výkony. Na náhradu kolene nebo kyčle čeká pacient v průměru déle, než slibuje nařízení vlády.

Čekací doby na některé zákroky se v roce 2020 kvůli koronavirové krizi významně prodloužily a v některých případech průměrné čekací lhůty překročily stanovené maximální hodnoty. Ukazují to data ÚZIS, jak je prezentovala náměstkyně ministra zdravotnictví Ing. Helena Rögnerová. Podle ní se situace s čekacími dobami v roce 2021 pravděpodobně ještě zhoršila. To potvrzují i data VZP a zkušenost z praxe.

Velký dopad měla pandemie na čekání na ortopedické zákroky. Například průměrná čekací doba na náhradu kolenního kloubu vzrostla ze 47,4 týdne v roce 2019 na 53,5 týdne v roce 2020. Přitom podle nařízení vlády je maximální čekací doba na tento zákrok stanovená na 52 týdnů. Stejné maximum je stanovené pro náhradu kyčelního kloubu a také u ní překračovala průměrná čekací doba v roce 2020 toto maximum. Zatímco v roce 2019 pacienti čekali na výměnu kyčelního kloubu v průměru 44,6 týdne, v roce 2020 to bylo 52,8 týdne.

Z tabulky, kterou prezentovala náměstkyně Rögnerová na Celostátním setkání ředitelů nemocnic pořádaném Magnus Regio, vyplývá, že průměrné čekací doby překročily během pandemie maximální čekací dobu i v případě vyšetření magnetickou rezonancí. Na zahájení biologické léčby roztroušené sklerózy byla i v roce 2019 průměrná čekací doba delší než stanovené maximum, v roce 2020 se ještě prodloužila.

Došlo také k prodloužení čekání na artroskopii, a to z průměrných 6 týdnů v roce 2019 na 7,9 týdne v roce 2020, při tom maximální čekací doba je stanovená na 8 týdnů.

Prodloužily se také průměrné čekací doby na operace kýly (z 5,4 na 7,1 týdne) a odstranění žlučníku (z 5,2 na 7 týdnů), u kterých ale není v nařízení stanovený žádný konkrétní strop.

Dlouhé čekání na TEP

Nařízení se vztahuje k nároku každého pacienta, i případy nejdelšího čekání by tedy měly být kratší než maximální hranice. Průměrná doba čekání, kterou uvádí zmíněná statistika, by tedy měla být hluboko pod ní. Když i průměrná čekací doba o něco přesahuje maximum, ukazuje to, že mnozí pacienti na svou operaci čekali opravdu výrazně déle, než by měli. Lékaři se snaží co nejdříve operovat ty pacienty, kteří mají nejakutnější potíže.

„Přiložená tabulka by mohla některé pacienty rozzlobit, protože na řadě pracovišť jsou doby čekání na implantaci TEP kyčlí a kolen delší. U nás je průměrná čekací doba na náhradu kyčle i kolena určitě o hodně delší než 53 týdnů, ačkoliv pro nejvíce postižené pacienty máme „akutní“ koridor - tyto pacienty se nám daří naopak odoperovat v kratší době než jeden rok od indikace,“ uvádí přednosta Ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc prof. MUDr. Jiří Gallo, který je prvním místopředsedou výboru České společnosti pro ortopedii a traumatologii. O čekací doby na totální endoprotézy se samozřejmě zajímá i odborná společnost. Profesor Gallo ale upozorňuje, že se může vyjádřit pouze za svou nemocnici, o ostatních nemá přesné informace. Odborná společnost navíc nemůže čekací doby u jednotlivých poskytovatelů nijak ovlivnit.  

Z pohledu olomoucké fakultní nemocnice útlum operativy trval nejen celý rok 2021, ale nadále pokračuje. „Po celý rok 2021 jsme operovali v útlumu, stejně jako po většinu roku 2020. V útlumu, tedy s trvale nižším počtem operačních sálů na den, budeme pracovat nejspíše až do konce června letošního roku. Současně každý den přicházejí další a další pacienti indikovaní k implantaci TEP kyčle anebo kolena, takže se seznam čekatelů rozrůstá mnohem rychleji, nežli se daří jeho vyprazdňování. Jen z těchto kusých informací musí být každému zřejmé, že se nám délku čekání na operaci nedaří zkracovat, nýbrž pozvolna stále narůstá,“ uvádí profesor Gallo.

Nadále přetrvávají některá omezení, která dohánění odložených ortopedických operací brání. „Řešení je zdánlivě jednoduché: mít možnost pracovat bez omezení, tedy naplno využívat dostupné kapacity operačních sálů. Důvodů, proč nemůžeme operovat naplno u nás, je více. Souvisejí s povinností naší nemocnice zajistit péči o pacienty se závažným onemocněním COVID-19, ale i s nedostatkem personálu na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny,“ uvádí profesor Gallo.

V českých nemocnicích nadále leží v souhrnu přes dva tisíce infekčních pacientů s COVID-19. To je sice méně než třetina čísel z loňského prosince, zároveň to ale nejsou ani tak zanedbatelné počty jako loni v létě, kdy se hospitalizovaní s covidem počítali v desítkách.

Chybí 72 tisíc výkonů jen u VZP

Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny je ve vykázané péči za rok 2021 podobný výpadek, jako byl v roce 2020. „Z předběžné analýzy VZP vyplývá, že došlo za rok 2021 k výpadku zhruba 36 000 elektivních výkonů. Obdobný výpadek je i v roce 2020,“ uvedla mluvčí VZP Viktorie Plívová. „V případě provedení všech odložených operací v roce 2022 za roky 2020 a 2021 to znamená dodatečný příjem pro nemocnice dvakrát 3,9 miliardy korun, tedy 7,8 miliardy korun,“ doplnila.

Celkové výdaje všech zdravotních pojišťoven na zdravotní služby v nemocnicích činily v roce 2020 dohromady 180 miliard korun. To znamená, že za dva covidové roky byla odložena péče odpovídající zhruba sedmi procentům roční ceny nemocniční péče.

Pokud by měly letos nemocnice veškerou odloženou péči dohnat, aby se dostupnost služeb vrátila na předcovidovou úroveň, znamenalo by to provést navíc řádově 120 tisíc výkonů, za které by nemocnice od pojišťoven 13 miliard korun. Je to jen hrubý odhad, který vychází z předpokladu, že jsou na tom pojištěnci ostatních zdravotních pojišťovny s odkládáním operací srovnatelně jako ti VZP.

Přesto VZP podle Plívové neeviduje stížnosti pacientů na nedodržení čekacích dob.

Jak dohnat odloženou péči?

Podle náměstkyně Rögnerové se ministerstvo zdravotnictví snaží nemocnice motivovat, aby s doháněním péče, odkládané v předchozích dvou letech, neotálely. „Poskytování péče v roce 2022 je výhodnější (ziskovější), než bude v roce 2023. V úhradovém mechanismu elektivní péče chybí degresivní sazby, což pro nemocnice znamená, že jim při vyšší než stoprocentní produkci budou plně pokryty fixní náklady a vzniknou pouze dodatečné variabilní náklady. Úhrady ale nebudou kráceny, produkce nad sto procent je tedy pro nemocnici výhodná,“ uvedla na zmíněném setkání s řediteli nemocnic Helena Rögnerová. Limitem pro dohánění odložené péče podle ní není ani tak finanční motivace, jako kapacity nemocnic včetně těch personálních.

Také mluvčí VZP Plívová uvádí, že většina odkládaných výkonů spadá v úhradové vyhlášce do části C a D přílohy 10, a to jsou DRG skupiny, jejichž úhrada není nijak regulovaná. „Nejsou nijak početně ani finančně limitovány, a proto je tento mechanismus pro nemocnice sám o sobě finančně motivující, protože dává šanci nemocnicím na dodatečné příjmy při stálých fixních nákladech,“ uvádí Plívová.

Pro příští rok už tak dobrá ekonomická situace pro dohánění odložené péče být nemusí, varuje Rögnerová.