Na co by se měla zaměřit reforma zdravotnictví?
Kulatý stůl svolal předseda senátního Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku doc. MUDr. Peter Koliba, CSc., ve spolupráci s Kanceláří Ombudsmana pro zdraví. Jeho tématem byla formulace definice státem hrazené péče a propojení zdravotních a sociálních služeb. Účastníci diskutovali o penězích, organizaci péče, efektivitě systému a dalších obecných tématech. Zaznělo zde, že pokud se má dělat reforma, musí být politická shoda přinejmenším v rámci vládní politické strany a musí pro ni být získána i opozice, aby v dalším volebním období vše nezrušila.
MZ má na stole několik reforem
„Není to tak, že bychom teď měnili rozsah péče, chceme se v připravených reformách zabývat dostupností, protože rozsah péče máme daný zákonem, vychází z Listiny základních práv a svobod, ale někdy se ne všichni naši občané ve správném čase a ve stejném rozsahu k péči dostanou,“ zahájila diskusi náměstkyně pro ekonomiku Ing. Helena Rögnerová. To, zda se pacienti k péči dostanou, závisí podle ní na organizaci péče, na schvalovacích procedurách a například i na systému vstupu nových technologií a léků.
Prioritně jde podle náměstkyně o reformu primární péče. „Chceme, aby se přesunula větší část výkonů a služeb na všeobecné lékaře v primární péči, abychom motivovali mladé lékaře, aby přebírali praxe a stávali se obvodními lékaři, kteří nejsou jen odesilateli do ambulantní péče, ale starají se o chronické pacienty,“ popsala. Intenzivně se pracuje na změně legislativy a pravidel, například mezi zdravotními pojišťovnami a segmentem, kterého se změna týká. Vytvořeny byly pracovní skupiny ke vstupu nových léků, k reformě primární péče atd.
Peníze brzy nebudou stačit
„Za malé peníze poskytujeme hodně muziky, naše iniciativa má upozornit na to, že nůžky se rozevírají. Na jedné straně je určitý podíl HDP na zdravotnictví, ale my lékaři z praxe víme, že tato částka v brzké době nebude dostatečná. Jsou dvě cesty: buď částku navyšovat, nebo péči racionalizovat,“ uvedl senátor Koliba.
Hledání úspor v lékové oblasti
Státní ústav pro kontrolu léčiv snižuje revizní činností úhrady a ceny léků, potenciál hloubkových revizí už ale byl podle ředitelky Mgr. Ireny Storové vyčerpán. Stoupají náklady na centrové léky, na druhou stranu se s příchodem biosimilars léčba stává dostupnější většímu počtu pacientů. V rámci sociální sféry se SÚKL setkává hlavně s podáváním léků v sociálních zařízeních. „Pracovníci v těchto zařízeních vyzvedávají některým pacientům léky; v lékárnách je poptávána služba, kdy léky jsou připraveny například v týdenním schématu, a toto podávání pak generuje méně chyb, než když pacient užívá léky sám. Není to ošetřeno v legislativě, a tak nemůže SÚKL dát jasné stanovisko. Nicméně zastáváme názor, že ve chvíli, kdy lék už byl vydán, nepodléhá legislativě na zacházení s léčivy, a doporučujeme lékárnám pravidla pro toto konání. Za nás bych si tedy dovolila apelovat na úpravu,“ řekla Storová. K práci na reformě primární péče doplnila, že SÚKL jedná se Sdružením praktických lékařů ČR a zjišťuje, které léčivé přípravky by bylo žádoucí přesunout na preskripci do primární péče.
Lze hledat peníze ve zvyšování spoluúčasti pacientů?
Při řešení dostupnosti péče by měla být tématem také spoluúčast. „Pokud nepustíme do zdravotnictví soukromé finanční prostředky, nikam se neposuneme,“ přispěla do diskuse matka dítěte se zdravotním postižením Jitka Reineltová. Poplatky dopadají nejhůře na lidi chronicky nemocné a se zdravotním postižením, protože z 90 procent mají nižší příjmy než průměr, připojil se předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. Otevřel pak druhé téma kulatého stolu, propojení zdravotní a sociální sféry.
„Nemocenské dávky jsou zcela odděleny od zdravotnictví, přitom by bylo logické, aby zdravotnictví mělo zájem, aby člověk co nejméně dnů pobíral nemocenskou, a proto by pojišťovna měla zájem poskytnout co nejlepší péči, aby se z člověka, který dostává nemocenské dávky, stal zase člověk, který odvádí sociální a zdravotní pojištění,“ řekl.
Zavést to by nebylo podle Krásy složité a mohla by to být jedna z věcí, která by vedla k motivaci zdravotních pojišťoven, aby přihlížely i k délce nemoci, tím pádem měly zájem o co nejkvalitnější péči.
Druhou věcí, kterou lze podle Krásy řešit poměrně rychle, je personál pro LDN. O pacienty by tam mohly pečovat osoby, které o ně pečují doma a jsou financovány z příspěvku na péči. „Jedná se především o péči obslužnou, podávání stravy, výměnu hygienických potřeb, což dělají pro pacienty doma. V LDN je provádí kvalifikovaný pracovník, kterých je nedostatek – a podle toho to tam také vypadá,“ řekl Krása. Zákon o zdravotních službách to v zásadě umožňuje, je potřeba tuto praxi zavést do nemocnic, upravit jejich organizační řády tak, aby v určitém režimu přes den pečující osoby tyto obslužné činnosti dělaly. „Tím významně zlepšíme situaci zdravotnických zařízení, a přitom to nebude stát ani korunu,“ řekl. „Tyto dva náměty považuji za poměrně lehčeji realizovatelné nežli mluvit o reformách, a promiňte mi to, myslím, že v tomto volebním období se reformy nestanou,“ shrnul.
Také mluvčí České lékařské komory MUDr. Michal Sojka zpochybnil, že by se české zdravotnictví dočkalo v dohledné době reforem. Navíc se obává, aby se kvůli práci na reformě neoddalovalo řešení akutních problémů. „Nemáme doktory, nemáme sestry, zdravotnictví se naprosto totálně personálně hroutí. Jsou situace, kdy už umírají lidé zbytečně,“ řekl. Pokud nebudou politici spolupracovat ruku v ruce a nebude to reforma, která vydrží víc než jedno období, je to podle Sojky zbytečný čas. „At už jde o sociální lůžka, nebo rozsah hrazené péče, je to běh na dlouhou trať. Existuje jediné rychlé řešení, a to přidání peněz,“ zdůraznil.
Sojkova slova o zdevastovaném zdravotnictví odmítla náměstkyně Rögnerová. „Máme vysokou úroveň zdravotní péče. Samozřejmě potřebuje reformy, protože všechny systémy, i kdyby byly sebelépe nastaveny, čelí novým výzvám a zároveň hrozbám, novým drahým technologiím, stárnutí populace, na to je třeba reagovat,“ řekla.
Financování by podle ní nemělo být na jednom zdroji. Lze vést diskusi, jak by měly být a zda byly správně nastaveny poplatky. Zdravotnictví dostane příští rok o 20 miliard korun víc díky růstu ekonomiky a podle dohody předchozích politických reprezentací má po tři roky každý rok 3,3 miliardy korun navíc za státní pojištěnce. Nyní posílá MZ do připomínkového řízení návrh na automatickou valorizaci tak, aby se platba za státní pojištěnce navázala například na vyměřovací základ, který používá i MPSV. „Veďme debatu o tom, co dál je možné využít jako nástroj efektivity, určitě bychom kombinaci motivace a sociální ochrany našli,“ řekla.
Provázanost zdravotních a sociálních služeb
O zdravotně‑sociálním pomezí se podle místopředsedy senátního zdravotního výboru prof. MUDr. Jana Žaloudíka, CSc., roky mluví, zatím ale provázanosti zdravotních a sociálních služeb žádný z ministrů nedosáhl. Na řešení se jeli senátoři podívat do Nizozemska, kde z 12,5 procenta HDP na zdravotnictví jde 2,5 procenta právě na provázanost zdravotní a sociální péče.
„Jsme k propojení zdravotního a sociálního systému velmi vstřícní, ale nemůžeme se dostat do situace, že bude stejná platba za ošetřovací den na sociálních lůžkách, a zároveň nároky na personální vybavení budou nižší než v LDN. Musíme hledat kompromis, kdy nebudeme požadovat tolik zdravotnických pracovníků a zároveň pošleme finanční prostředky. Vůle k propojení je, jsem mírný optimista, a naopak si myslím, že v tomto období se reformní kroky stanou, možná bychom mohli uzavřít i nějaké sázky. Nebude to obrovská reforma, protože ta by vyvolala obrovskou averzi. Pokud jdeme po jednotlivých krocích, máme větší šanci je prosadit,“ řekla náměstkyně Rögnerová.
Otázky při formulování reformy
Podle prof. Žaloudíka je potřeba si položit otázky: odpovídá 7,5 procenta HDP našim představám o kvalitě a komfortu veřejného zdravotnictví? Potřebujeme sedm distributorů zdravotního pojištění, kteří si nejasno v čem konkurují? Pojede zdravotnictví v módu, kdy se v platbách pojistného sponzoruje podnikání? Kdo odpovídá za činnost a koordinaci několika typů zdravotnictví, dohoda s ministrem neplatí pro kraje, kde jsou hejtmani z jiné politické strany, neplatí pro velké řetězce, privátní zařízení. Všichni jedou na zdravotní pojištění, kdo je koordinuje? Principiální věc pak je, mají být všechna zdravotnická zařízení povinně akreditovaná, nebo je to otázka chuti? V akreditacích se má projevit kvalitativní a personální zabezpečení a to, zda je zařízení zbytné. Tchaj‑wan má racionální systém akreditace pod kontrolou státu. Nemocnice tam nemusí mít akreditaci, ale pak nedostane ani korunu z veřejného pojištění. Jen tak lze měnit síť. Mají české nemocnice plány obnovy a investic na několik let dopředu, abychom uměli spočítat, kolik potřebujeme? K zásadním bodům patří také integrovaný systém neodkladné péče, pružná kategorizace nových léků a zdravotnických prostředků. „Čili já mám pocit, že bychom si měli přeříkat, co jak funguje, jestli to tak chceme, nebo jestli to chceme změnit, protože tam se budou tu i onde generovat peníze. 300 miliard korun, které letos zdravotnictví má, není málo a já krizi nečekám,“ řekl.
Náměstek ministra zdravotnictví prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D., podotkl, že pokud to u kulatého stolu nemá být jen další diskuse bez závěru, je třeba ji vést směrem, co jsme schopni udělat, ne besedovat nad všemi problémy českého zdravotnictví. „Základní problém je, že v tuto chvíli je politická reprezentace taková, že si nejsem jist, zda jsme v období několika let vůbec schopni vytvořit koalici, která by měla vizi pravicovou nebo levicovou. Pokud to bude pravostředová nebo levostředová koalice, tak už v ní se nepodaří dohodnout, jak by měla reforma vypadat. Shoda musí být deklarována v programovém prohlášení vlády,“ řekl. Změny by měly být racionální a „ne hluboké, aby to nezabilo ministra“ a nevzbudilo nevoli národa. Co se týká sítě, je nutno přikročit ke standardizaci, vytvořit páteřní síť. „Abychom se nedostali do situace, že budeme zavírat nemocnice, protože tam není personál, musíme k problému přistoupit proaktivně,“ řekl. Řešením podle něj není dolití peněz do systému, jak požaduje komora, která tím chce získat čas na reformy.
Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR doc. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., uvedl své vystoupení poznámkou, že je prostý fotograf čísel. Z tohoto pohledu vidí tři základní otázky: první, co je to státem garantovaná péče, co ji limituje a existuje mapa dostupnosti v ČR? „S paní náměstkyní jsme začali dělat mapy dostupnosti, nejen dobu dojezdu, ale i jak tam bude vypadat dostupnost za pět let, kolik je tam starých praktiků. Stát nechal praktiky zestárnout na hranu 60 let, v Praze mizí praktická péče o děti a dorost.“
Druhá věc, kterou vnímají „lidé od čísel“, kteří nic reformovat nemohou, je, že v tomto státě chybějí klinické doporučené postupy. „Na ministerstvu startuje projekt, začínáme psát klinické doporučené postupy, na Ježíška jich budeme mít pět, Británie jich má 1 600,“ řekl. Klinický postup se musí nacenit, pacientovi musí být proveden, což bude mít dopad i do úhrad.
Třetí okruh pak je propojení dat zdravotních a sociálních jako předpoklad integrace zdravotní a sociální péče. „Umožněte integrovat datové sklady ministerstva práce a sociálních věcí, České správy sociálního zabezpečení s naším centrálním skladem. Národní zdravotní informační systém dnes umí najít každého jednotlivého diabetika, muž z Liberce, 55 let, vidím úhrady, reoperace, umíme už i ty úhrady začít kvantifikovat,“ řekl Dušek.
Zdroj: MT