Přeskočit na obsah

Gastroenterologové se sešli v oblíbené Vídni. Diskutovali i plasty ve stolici

Jednou z novinek tohoto ročníku byly intenzivní, velmi interaktivní kursy nabízející ideální základ pro lékaře, kde mohli získat kompletní update na určité téma, např. onemocnění jater, perianální Crohnova nemoc nebo nekrvácivé mimořádné příhody horního GI. Významné byly i sekce „Dnešní věda, zítřejší medicína“, které se v tomto roce zaměřily na regenerativní medicínu u onemocnění zažívacího traktu.

Ke klíčovým tématům i letos patřila problematika kolorektálního karcinomu (CRC), který je druhým nejčastějším nádorovým onemocněním v Evropě a znamená s 500 000 novými případy ročně 40 procent všech zhoubných onemocnění. Dosud se předpokládalo, že toto onemocnění v Evropě postihuje jedince převážně po 50. roce věku, s častějším výskytem u mužů než u žen. Jak ale ukazují nová data, jeho incidence narůstá v Evropě u mladých dospělých mezi 20 a 39 lety, a to o celých šest procent ročně.

K analýze trendů ve výskytu CRC u mladých dospělých napříč Evropou za posledních 25 let byla využita data z celkem 20 evropských národních onkologických registrů (Belgie, Katalánsko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Grónsko, Island, Irsko, Litva, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie). Jak se ukázalo, u karcinomu střev rostla v letech 1990–2008 incidence o 1,5 procenta ročně, avšak v letech 2008–2016 šlo již o nárůst 7,4 procenta každý rok. V případě karcinomu rekta zůstává meziroční nárůst za celá léta stejný – 1,8 procenta. U dospělých ve věku 40–49 let každoroční nárůst incidence CRC od roku 2005 dosahuje 1,4 procenta.

Čtěte také

„Víme o průzkumu provedeném u populace Severní Ameriky, který ukazuje nárůst incidence CRC u mladých dospělých. Avšak v Evropě až dosud byly informace velmi omezené a je velmi znepokojující vidět rostoucí hodnoty, kterých CRC u mladých lidí dosahuje,“ uvedla při prezentaci výsledků studie dr. Fanny Vuiková, Erasmus MC University Medical Center, Rotterdam.

Data ukazují, že nástup tohoto onemocnění v mladém věku je ve srovnání se starší populací často agresivnější, častěji je také diagnostikováno již v pokročilém stadiu. Ačkoli jsou přesné důvody dosud neznámé, za rizikové faktory se považuje sedavý způsob života, obezita, konzumace alkoholu a špatné stravovací návyky, zejména zvýšená konzumace zpracovaných mastných výrobků.

Dnes již existuje dostatek dat potvrzujících, že screening CRC snižuje incidenci i mortalitu, a to i přesto, že mnoho různých screeningových programů v Evropě začíná po 50. nebo 55. roce věku. Vzhledem k výsledkům studie se nyní základním cílem stává identifikace mladých dospělých s vysokým rizikem CRC a zajištění jejich včasné diagnostiky v počáteční fázi onemocnění. Podle lékařů je potřeba zvýšení povědomí veřejnosti a další výzkumy, které by pomohly osvětlit rostoucí trend a stanovit nová kritéria screeningu (např. snížení věkové hranice u rizikových osob?) napomáhající prevenci a včasné detekci CRC, díky čemuž by se mohla zvýšit úspěšnost léčby.

Trvalý nárůst incidence kolorektálního karcinomu u lidí ve věku 20–49 let a nedostatek studií zkoumajících příčinu časného nástupu onemocnění vedly i tým vědců z USA, aby systematicky pátrali po potenciálních rizikových faktorech. Za použití národní databáze Explorys identifikovali lékaři z Pittsburghu všechna onemocnění CRC za posledních pět let, poté je rozdělili podle věku a identifikovali dvacet potenciálních rizikových faktorů vedoucích ke vzniku časného CRC ve srovnání s jeho pozdním nástupem. Data zahrnují téměř 69 000 nemocných s CRC (přes 5 700 bylo mladších 50 let). Ve srovnání s těmi, u nichž se nemoc objevila až po 50. roce věku (63 010), byla u mladší skupiny signifikantním rizikovým faktorem rodinná historie GI malignit nebo jiného typu zhoubného onemocnění, výskyt polypů a symptomy jako bolesti břicha, rekta, rektální krvácení a změna střevních funkcí.



Vliv plastů na lidské zdraví

První studii svého druhu provedli rakouští vědci, kteří se zaměřili na přítomnost mikroplastů v lidské stolici. Pilotní studie se zúčastnilo osm participantů (33–65 let, Evropa, Rusko, Japonsko), kteří v průběhu týdne před odběrem vzorku stolice vedli podrobné záznamy o přijaté potravě. Tyto deníky ukázaly, že účastníci studie byli vystaveni plastům i v souvislosti s konzumací potravin prodávaných v plastových obalech nebo pití z umělohmotných lahví. Nikdo z participantů nebyl vegetarián a šest z nich konzumovalo mořské ryby.

Čtěte také

Vzorky byly testovány pomocí nejnovějších analytických metod na deset typů plastů. Ve vzorcích vědci nalezli až devět různých plastů o velikosti 50–500 μm, nejčastěji šlo o polypropylen (PP) a polyethylentereftalát (PET). V průměru bylo zjištěno 20 mikroplastických částic na 10 g stolice a vyskytovaly se u všech testovaných.

Jako mikroplasty jsou označovány částice plastů menší než 5 mm. Ty se dnes do životního prostředí dostávají z řady produktů, které se staly součástí každodenního života. Celosvětová produkce plastů vzrostla v 50. letech minulého století, odkdy nárůst rapidně pokračuje. Zatímco v 50. letech dosahovala roční celosvětová produkce plastů dva miliony tun, v roce 1990 šlo již o 120 milionů tun a v roce 2015 o 381 milionů tun. Odhaduje se přitom, že až pět procent vyprodukovaných plastů končí v moři, kde jsou konzumovány mořskými živočichy, a dostávají se tak do potravinového řetězce. Značné množství mikroplastů bylo detekováno u tuňáků, ústřic a krevet. Kromě toho je vysoce pravděpodobné, že se do lidského organismu dostávají i prostřednictvím různých kroků přípravy potravin, např. jako důsledek plastových obalů.

I když již byla prokázána jejich přítomnost v tělech zvířat či jídle, zatím neexistovaly studie prokazující jejich negativní vliv na lidské zdraví. Ukazuje se, že mikroplasty mohou ovlivnit lidské zdraví cestou GI traktu – ovlivnit toleranci a imunitní odpověď zažívacího traktu jako bioakumulátoru toxických chemikálií a patogenů.

„Závěry potvrzují podezření, které zde panovalo již dlouho předtím, tedy že plasty nakonec doputují do lidských útrob. Zásadní otázkou a obavou zůstává, co to pro člověka znamená, obzvláště v kontextu s gastrointestinálními chorobami. Ve studiích provedených u zvířat byla nejvyšší koncentrace mikroplastů nalezena v zažívacím traktu, nicméně ty nejmenší mikročástice jsou schopny proniknout i do krevního řečiště, lymfatického systému, a dokonce až do jater. Nyní, když máme první evidenci existence mikroplastů i v lidském organismu, potřebujeme další výzkum, který se zaměří na to, co tato skutečnost znamená pro lidské zdraví,“ uvedl vedoucí studie dr. Philipp Schwabl, který výsledky studie na kongresu prezentoval.



Souvisí Crohnova choroba s epidemií moru?

Další prezentovaná studie se týkala možné souvislosti mezi Crohnovou nemocí (CN) a středověkým morem. Tým vědců z Paříže, který studoval historická data z let 800–1850, zjistil, že existuje statisticky významná souvislost mezi intenzitou výskytu ohnisek morové epidemie a mutací Crohnovy nemoci v celkové populaci, což pomáhá vysvětlit výskyt tohoto onemocnění v dnešní Evropě, který je tedy pravděpodobně výsledkem přežití morové epidemie. Epidemie moru si vyžádala miliony životů, uvádí se, že v letech 1347–1353 šlo o 30–40 procent tehdejší evropské populace.

CN je chronické recidivující onemocnění, které spolu s ulcerózní kolitidou dnes běžně označujeme jako IBD (zánětlivá střevní onemocnění). IBD trpí v současné době průměrně tři miliony Evropanů, což evropský zdravotní systém přijde zhruba na 5,6 mld. eur ročně. Ačkoli přesná příčina IBD není stále objasněna, dosavadní výzkum nasvědčuje tomu, že zde signifikantní roli hraje jak genetický faktor, tak vliv prostředí. IBD může vést ke zvýšenému riziku CRC, a zatímco symptomy tohoto onemocnění se mohou objevit v jakémkoli věku, vrchol výskytu IBD je v době dospívání a v mladém dospělém věku.

Čtěte také

Vědci se zaměřili na gen NOD2 (Card 15), který hraje důležitou roli v imunitním systému těla, ale jeho mutace jsou spojeny s rozvojem Crohnovy choroby. Mutace NOD2 se ukázaly být nápomocné při rezistenci organismu proti bakteriím způsobujícím mor a výsledky studie zároveň prokázaly, že prevalence těchto mutací asociovaných také s Crohnovou chorobou koreluje s intenzitou rozšíření moru v minulosti.

Podle jednoho z vedoucích výzkumného týmu, prof. Jean‑Pierra Hugota, je vzhledem k potenciální závažnosti neléčené Crohnovy nemoci nepravděpodobné, že by šlo o onemocnění časté v době před 20. stoletím. S rozvojem zdravotního systému a péče o nemocné s CN žije stále více lidí s tímto onemocněním. Tato studie v určitém směru vysvětluje genetický původ této choroby a vědci věří, že její výsledky pomohou k jejímu lepšímu pochopení i tomu, jak zdokonalit její léčbu.



Je mikrobiota klíčem k lepší diagnostice a léčbě karcinomu ezofagu?

Ve Vídni byly prezentovány i výsledky studie italských vědců, zaměřené na srovnání charakteristické ezofageální mikrobioty u pacientů s ezofageálním karcinomem, Barrettovým jícnem a kontrolní skupiny bez prokázané choroby. Tým pod vedením prof. Giovanniho Cammarota, Catholic University School of Medicine, Rome, odhalil specifické rozdíly v mikrobakteriálním složení u jmenovaných skupin osob. Ve srovnání s kontrolními vzorky obsahovala mikrobiota jícnu s karcinomem relativní nadbytek kmene bakterií Bacteroidetes a nedostatek bakterií Firmicutes. Dále bylo zjištěno nižší množství streptokoků a vyšší hodnoty bakterií typu Veillonella, Porphyromonas a Prevotella u pacientů s karcinomem ezofagu ve srovnání s pacienty s Barrettovým jícnem. Jeden z autorů studie, dr. Loris Riccardo Lopetuso, Catholic University, Roma, předpokládá, že u ezofageálního karcinomu existuje jedinečný „mikrobiální podpis“, který může reprezentovat další rizikový faktor této choroby, a věří, že toto zjištění by mohlo vést k vyvinutí nových inovativních diagnostických a terapeutických metod.

Výskyt karcinomu jícnu je osmý nejčastější na světě a představuje šestou nejběžnější příčinu smrti způsobené následkem nádorové choroby. U většiny pacientů jde v době diagnózy o již rozvinuté stadium nemoci a mortalita je vysoká ve většině zemí. Mezi již známými rizikovými faktory jsou gastroezofageální refluxní choroba (GERD), obezita, kouření, nízký příjem ovocné a zeleninové složky v potravě a konzumace alkoholu. Přes uvedení nových přístupů v operativním řešení, chemoterapii a radioterapii není prognóza pro pacienty s karcinomem jícnu uspokojivá. Dr. Lopetuso je přesvědčen, že je nutné porozumět způsobu, jak se z normální ezofageální buňky stane maligní, aby bylo lze co možná nejdříve zjistit osoby s potenciálním rizikem vzniku choroby a vyvinout alternativní léčebné strategie. Budou‑li tato zjištění ověřena v dalších analýzách, mohla by být potenciálně využita při včasném určování rizikových skupin a při hledání nových typů léčby této malignity.

Dále čtěte

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Interna na cestě k digitální péči

5. 12. 2022

Uplatnění digitální péče a telemedicíny je realitou a jejich rozvoj nadějí pro pacienty s obezitou, diabetem, ale i dalšími chronickými nemocemi.

Zdravější plíce – zdravější lidé

1. 12. 2022

U příležitosti Světového dne chronické plicní nemoci (CHOPN), který každoročně 16. listopadu připomíná dopad chronických plicních onemocnění na…