Aktualizace důkazů pro doporučené postupy pro léčbu srdečního selhání 2026

Úvod

Více randomizovaných kontrolovaných studií fáze III (RCT) z posledních let prokázalo terapeutickou účinnost léčivých přípravků a postupů napříč spektrem EF u HF. Jde o průlomové studie z let 2024 a 2025, které se zaměřily na účinnost nesteroidních antagonistů mineralokortikoidních receptorů (MRA; finerenon)² a léků na bázi inkretinů u vybraných pacientů s mírně sníženou a zachovanou ejekční frakcí (HFmrEF, HFpEF)^3,4, tedy u populací pacientů s dříve omezenými terapeutickými možnostmi.

Za velmi podstatné je považováno dodržení léčebných postupů u srdečního selhání, které jsou založeny na ověřených čtyřech pilířích. Citujeme autory: „Navzdory silným důkazům podporujícím čtyři pilíře terapie HFrEF přetrvávají mezery v jejich implementaci.^5,6 Současná reálná data ukazují, že u pacientů bez dosažení cílových dávek tvoří intolerance (nikoli u průběžné zvyšování titrace) pouze menšinu případů: 31,9 % u inhibitorů systému renin-angiotenzin / inhibitorů angiotenzinového receptoru a neprilysinu (RASi/ARNI), 30,9 % u betablokátorů (BB) a 23,3 % u nesteroidních MRA.⁷

Registr TITRATE-HF zařadil do prospektivního 12měsíčního sledování 3 367 pacientů s HFrEF, přičemž prokázal, že pacienti dosahující ≥ 50 % cílových dávek základních léků, měli významně větší zlepšení ejekční frakce levé komory (p = 0,023 u BB, p = 0,044 u MRA) a vyšší míru dosažení ≥ 10% zlepšení EF po 12 měsících (67,5 % u čtyřnásobné terapie).⁸ Tato data posilují význam strategie systematické optimalizace dávek.

Dále přinášíme zkrácený obsah nových doporučení AHA/ACC/HFSA.

Akutní srdeční selhání: strategie rychlé optimalizace a dekongesce

Několik nových studií přineslo důkazy, jak optimalizovat dekongesci u akutního srdečního selhání (AHF) s objemovým přetížením. Studie PUSH-AHF hodnotila dekongesční terapii vedenou podle koncentrace sodíku v moči.⁹ Je pozoruhodné, že pacienti v intervenované skupině dostávali výrazně vyšší dávky kličkových diuretik než ti v kontrolní skupině, což naznačuje, že včasné a adekvátní zvýšení diuretické terapie – při nedostatečné odpovědi – je klíčovou složkou efektivní dekongesce.

Glifloziny vs. kličková diuretika u AHF

Studie DICTATE-AHF¹⁰, DAPA-RESIST¹¹ a EMPULSE¹⁴ prokázaly či potvrdily význam podávání gliflozinů u AHF. Studie EMPULSE navíc prokázala klinický přínos v kompozitním ukazateli: úmrtí ze všech příčin, srdeční příhody/doba do první příhody a zlepšení skóre Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire (KCCQ) o ≥ 5 bodů po 90 dnech. Tyto studie naznačují, že zahájení léčby inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2i) za hospitalizace je bezpečné, nezvyšuje riziko hypotenze nebo poškození ledvin a může tvořit standardní složku počáteční léčby AHF.

Management AHF se v posledních letech posunul od zaměření výhradně na symptomatické dekongesce k rychlému zahájení cílené léčby v průběhu hospitalizace.

Sekundární analýza STRONG-HF posuzovala účinnost a bezpečnost časné optimalizace perorální léčby srdečního selhání betablokátory (BB), inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEI)/sartany (ABR) nebo ARNI a MRA. Glifloziny v té době ještě nebyly schváleny pro léčbu akutního srdečního selhání. Studie ukázala, že rychlá iniciace a uptitrace měly významný dekongestivní a diuretický efekt.^12,13

SGLT2i: terapie napříč spektrem ejekční frakce

Zásadním průlomem od roku 2021 bylo definitivní zavedení inhibitorů SGLT2 jako základní terapie pro HF bez ohledu na EF. Zatímco studie DAPA-HF a EMPEROR-Reduced již před rokem 2021 prokázaly účinnost u HFrEF, studie EMPEROR-Preserved a DELIVER poskytly důkazní základ pro aktualizaci indikace léčby glifloziny u zachované EF. Důležité je, že post hoc analýza studie DELIVER ukázala, že dapagliflozin snížil kardiovaskulární (KV) úmrtnost v podskupině HF se zlepšenou EF (HFimpEF) (poměr rizik [HR] 0,62, 95% interval spolehlivosti [CI]: 0,41–0,96).¹⁴

Nesteroidní antagonisté mineralokortikoidních receptorů

Studie FINEARTS-HF² randomizovala 6 001 pacientů s HF a EF ≥ 40 % k léčbě finerenonem nebo k placebu. Finerenon významně snížil výskyt složeného primárního cíle: KV úmrtí a zhoršení HF o 16 % (relativní riziko [RR] 0,84, 95% CI: 0,74–0,95, p = 0,007). Celkový počet příhod HF byl snížen o 18 % (RR 0,82, 95% CI: 0,70–0,94, p = 0,006). Přínos finerenonu byl konzistentní v celém zkoumaném rozsahu EF, včetně EF ≥ 60 %, což je podskupina, kde předchozí studie se steroidními MRA prokázaly sníženou nebo neutrální účinnost. Tyto závěry dále podporuje metaanalýza z roku 2024, která zahrnovala více než 13 000 pacientů a prokázala, že MRA snižují riziko KV úmrtí nebo hospitalizace pro HF v celém spektru EF.¹⁵ Guidelines Canadian Cardiovascular Society/Canadian Heart Failure Society (CCS/CHFS) a Japanese Circulation Society/Japanese Heart Failure Society (JCS/JHFS) pro rok 2025 nyní zahrnují doporučení MRA pro symptomatické pacienty s HFpEF a HFmrEF.^16,17

Terapie založené na inkretinech zaměřené na fenotyp obezity a srdečního selhání

Obezita představuje hlavní příčinu HFpEF, vytváří odlišný fenotyp charakterizovaný expanzí objemu plazmy, systémovým zánětem, hromaděním epikardiální tukové tkáně a mechanickým omezením výplně komor.¹⁸ Studie STEP-HFpEF hodnotila semaglutid v dávce 2,4 mg (GLP-1 RA) u 529 pacientů s HFpEF, indexem tělesné hmotnosti (BMI) ≥ 30 kg/m² a bez diabetu oproti placebu.⁴ Po 52 týdnech vykázal semaglutid zlepšení klinického souhrnného skóre v Kansas City Cardiomyopathy Questionnaire (odhadovaný rozdíl 7,8 bodu, 95% CI: 4,8–10,9, p < 0,001), BMI (odhadovaný rozdíl 10,7 % bodu, 95% CI: –11,9 až –9,4, p < 0,001) a šestiminutové délky chůze (6MWD, odhadovaný rozdíl 20,3 m, 95% CI: 8,6–32,1, p < 0,001). Navíc semaglutid významně snížil hodnoty C-reaktivního proteinu v séru (CRP) a koncentrace N-terminálního propeptidu natriuretického peptidu typu B (NT-proBNP).⁴

Studie STEP-HFpEF DM, která zahrnovala 1 145 pacientů s HFpEF, obezitou a diabetem 2. typu (T2DM), prokázala podobné přínosy, přičemž souhrnná analýza obou studií ukázala rozdíl mezi skupinami (po 52 týdnech).¹⁹

V souhrnné analýze studií SELECT, FLOW, STEP-HFpEF a STEP-HFpEF DM (n = 3 743)²⁰ během 52 týdnů zaznamenali pacienti léčení semaglutidem (2,4 mg) významné snížení výskytu složeného kompozitního cíle: KV úmrtnosti nebo zhoršujícího se HF (HR 0,69; 95% CI 0,53–0,89; p = 0,0045).

Studie SUMMIT hodnotila tirzepatid u 731 pacientů s HFpEF a BMI ≥ 30 kg/m². Tirzepatid významně snížil riziko dosažení primárního kompozitního cíle: KV úmrtí nebo zhoršení HF o 38 % oproti placebu (HR 0,62, 95% CI: 0,41–0,95, p = 0,026). Doporučení CCS/CHFS pro rok 2025 nyní doporučují agonisty receptoru GLP-1 pro symptomatické pacienty s LVEF ≥ 45 % a BMI ≥ 30 kg/m².³

Kromě metabolických zlepšení naznačují zobrazovací substudie příznivé účinky léčby inkretinovými analogy na remodelaci srdce, přičemž semaglutid působí zmírnění hypertrofie obou komor a tirzepatid významně snižuje hmotnost levé komory a objem parakardiální tukové tkáně.^21,22

Digitalisové glykosidy: nové důkazy v současné praxi

Mírně slibné výsledky jsou nyní pozorovány při léčbě digoxinem. Na základě studie DIG a následných analýz²³ měl digoxin neutrální účinek na celkovou úmrtnost, ale významně snížil riziko hospitalizací kvůli zhoršení HF. Významné přínosy byly nejvýraznější v podskupinách s vysokým rizikem (například u pacientů s NYHA III–IV nebo EF < 25 %).²⁴ Koncentrace digoxinu v séru 0,5–0,9 ng/ml byly spojeny se sníženou úmrtností a redukcí počtu hospitalizací.²⁵

Další farmakologické látky v léčbě HF se sníženou ejekční frakcí

Studie VICTORIA prokázala, že vericiguat (solubilní stimulátor guanylát-cyklázy, sGC) u pacientů se zhoršujícím se HFrEF snížil o 10 % výskyt kompozitního cíle: celkový počet  KV úmrtí nebo riziko první hospitalizace pro HF (HR 0,90, 95% CI: 0,82–0,98, p = 0,02).²⁶ Sekundární analýzy studie VICTOR ukázaly významné snížení počtu KV úmrtí (HR 0,83, 95% CI 0,71–0,97, p = 0,02) a úmrtí ze všech příčin (HR 0,84, 95% CI: 0,74–0,97, p = 0,02).²⁷

Souhrnná analýza VICTORIA a VICTOR (n = 11 155) ukázala významné snížení rizika dosažení primárního kompozitního cíle (HR 0,91, 95% CI 0,85–0,98, p = 0,0088 [ARR 1,99 %, NNT = 51]), úmrtí z KV příčin (HR 0,89, 95% CI 0,80–0,98, p = 0,020), hospitalizace pro HF (HR 0,92, 95% CI: 0,84–1,00, p = 0,043) a úmrtí z celkové příčiny (HR 0,90, 95% CI: 0,82–0,99, p = 0,025), bez statisticky významné heterogenity napříč oběma studiemi.²⁸

Omecamtiv mecarbil zatím ve studiích neprokázal dostatečný klinický efekt.

Intravenózní terapie železem: zpřesnění výběru pacientů

Léčba nedostatku železa u HF se posunula směrem k přesnějšímu výběru pacientů. Primární výsledek studie IRONMAN,²⁹ tedy opakované hospitalizace pro HF a úmrtí z KV příčin, ukázal nevýznamný trend ve prospěch intravenózního podání železa (RR 0,82, 95% CI: 0,66–1,02, p = 0,070). Nicméně analýzy senzitivity zohledňující ovlivnění pandemií covidu-19 naznačovaly přínos (RR 0,76, 95% CI: 0,58–1,00) a analýzy podskupin ukázaly větší přínos u pacientů se saturací transferinu < 15 %, což zdůrazňuje význam přesné diagnostiky deficience železa. Nicméně výsledky dalších studií naznačují, že bude ještě zapotřebí ověření efektivity léčby intravenózním železem.

Vzdálené hemodynamické monitorování: management tlaku plicních tepen

Od roku 2021 se objevují další důkazy potvrzující význam vzdáleného monitorování, a to u různorodých populací. Podle četných studií je vzdálené monitorování tlaku v plicních arteriích účinné při snižování počtu hospitalizací pro HF a zlepšování kvality života u vhodně vybraných pacientů.^30–32

Transkatétrová intervence: od mitrální po trikuspidální chlopeň

Studie COAPT prokázala účinnost transkatétrové intervence (TEER) pro sekundární mitrální regurgitaci (MR) u HFrEF.³³ Pětiletá rozšířená sledovací data prokázala trvalé přínosy oproti samotné standardní léčbě.³⁴

Studie RESHAPE-HF2 poskytla další vhled do přínosu funkční MR u HFrEF.³⁵ U pacientů se středně těžkou až těžkou funkční poruchou při MR a se symptomatickým HF TEER významně snížila spolu s optimální lékařskou péčí výskyt kompozitního cíle: míra KV úmrtí nebo počet hospitalizací pro HF oproti samotné optimální standardní terapii (37,0 vs. 58,9 událostí na 100 pacientoroků, poměr výskytu 0,64, 95% CI: 0,48–0,85, p = 0,002).

Trikuspidální regurgitace (TR) je častá a oslabující komorbidita u HF, která často vede k selhání pravé komory. Klinická studie TRILUMINATE Pivotal hodnotila TEER pomocí systému TriClip u těžké TR.⁷ Výsledky za jeden rok ukázaly výrazné zlepšení kvality života (skóre KCCQ vzrostlo o 12,3 bodu oproti kontrolní skupině). V předem specifikované sekundární analýze dvouletého sledování byla trikuspidální TEER spojena s významným 28% relativním snížením rizika hospitalizací pro HF oproti samotné konzervativní terapii.³⁶

Interatriální shuntové technologie

Koncept mezisíňového shuntu (IAS) jako samoregulačního zařízení ke snížení tlaku v levé síni a zmírnění příznaků a prognózy HF byl zkoumán v několika klinických studiích,^37–41 které nepřinesly konzistentní pozitivní výsledky.

Závěr

Management HF se od posledních doporučení výrazně zlepšil, což je podpořeno novými významnými důkazy. Léčba HFpEF pokročila díky validaci nesteroidních MRA a inkretinových přípravků. Při akutním srdečním selhání se standard péče posunul z úlevy od příznaků k rychlé nemocniční optimalizaci terapie. Spolu se zlepšenými transkatétrovými intervencemi a vzdáleným monitorováním tyto novinky vyžadují aktualizaci klinické praxe. Navíc v současnosti probíhá několik důležitých klinických studií. Očekávané pokyny pro rok 2026 pravděpodobně tyto pokroky integrují a zdůrazní personalizovaný přístup k zajištění včasné implementace život zachraňujících terapií pro všechny pacienty.

Literatura

1. Liori S, et al. Heart failure evidence update 2026. Heart Fail Rev 2026;3134. https://doi.org/10.1007/s10741-026-10609-3
2. Solomon SD, et al. Finerenone in Heart Failure with Mildly Reduced or Preserved Ejection Fraction. N Engl J Med 2024;391:1475–1485. doi:10.1056/NEJMoa2407107 PubMed PMID: 39225278
3. Packer M, et al. Tirzepatide for Heart Failure with Preserved Ejection Fraction and Obesity. N Engl J Med 2025;392:427–437 doi:10.1056/NEJMoa2410027 PubMed PMID: 39555826
4. Kosiborod MN, et al. Semaglutide in Patients with Heart Failure with Preserved Ejection Fraction and Obesity. N Engl J Med 2023;389:1069–1084. doi:10.1056/NEJMoa2306963 PubMed PMID: 37622681
5. Keramida K, Filippatos G. Heart failure guidelines implementation: Lifting barriers using registries and networks. Anatol J Cardiol 2020;24:41–42. doi:10.14744/AnatolJCardiol.2020.62747 PubMed PMID: 32628142; PubMed Central PMCID: PMC7414813
6. Lund LH, et al. Heart failure in Europe: Guideline-directed medical therapy use and decision making in chronic and acute, pre-existing and de novo, heart failure with reduced, mildly reduced, and preserved ejection fraction – the ESC EORP Heart Failure III Registry. Eur J Heart Fail 2024;26:2487–2501. https://doi.org/10.1002/ejhf.3445PubMed PMID: 39257278 PubMed Central PMCID: PMC11683873
7. Seferović PM, et al. Contemporary implementation of guideline-directed medical and device therapies in heart failure: Insights from the Central/Eastern Europe Quality of Care Centres Survey. Eur J Heart Fail 2025;27:1977–1991. https://doi.org/10.1002/ejhf.70031 PubMed PMID: 40993994
8. Malgie J, et Real-life implementation of guideline-recommended medical therapy in heart failure with reduced ejection fraction: Effects on prognosis and left ventricular ejection fraction. Primary results of TITRATE-HF. Eur J Heart Fail 2025; 27:2735–2746. https://doi.org/10.1002/ejhf.70006 PubMed PMID: 40808542
9. Ter Maaten JM, et al. Natriuresis-guided diuretic therapy in acute heart failure: a pragmatic randomized trial. Nat Med 2023;29:2625–2632. https://doi.org/10.1038/s41591-023-02532-z
10. Cox ZL, et al. Efficacy and Safety of Dapagliflozin in Patients With Acute Heart Failure. J Am Coll Cardiol 2024;83:1295–1306. https://doi.org/10.1016/j.jacc.2024.02.009 PubMed PMID: 38569758
11. Yeoh SE, et al. Dapagliflozin vs. metolazone in heart failure resistant to loop diuretics. Eur Heart J 2023;44:2966–2977. https://doi.org/10.1093/eurheartj/ehad341 PubMed PMID: 37210742; PubMed Central PMCID: PMC10424881
12. Mebazaa A, et al. Safety, tolerability and efficacy of up-titration of guideline-directed medical therapies for acute heart failure (STRONG-HF): a multinational, open-label, randomised, trial. Lancet Lond Engl 2022;400:1938–1952. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(22)02076-1 PubMed PMID: 36356631
13. Biegus J, et al. Effects of Rapid Uptitration of Neurohormonal Blockade on Effective, Sustainable Decongestion and Outcomes in STRONG-HF. J Am Coll Cardiol 2024;84:323–336. https://doi.org/10.1016/j.jacc.2024.04.055 PubMed PMID: 39019527
14. Vardeny O, et al. Dapagliflozin and Mode of Death in Heart Failure With Improved Ejection Fraction: A Post Hoc Analysis of the DELIVER Trial. JAMA Cardiol 2024;9:283–289. https://doi.org/10.1001/jamacardio.2023.5318 PubMed PMID: 38265835; PubMed Central PMCID: PMC1080914
15. Jhund PS, et al. Mineralocorticoid receptor antagonists in heart failure: an individual patient level meta-analysis. Lancet Lond Engl 2024;404:1119–1131. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(24)01733-1 PubMed PMID: 39232490
16. Virani S, et al. Canadian Cardiovascular Society/Canadian Heart Failure Society 2025 Guideline Update for Pharmacologic Management of Heart Failure With Nonreduced Ejection Fraction (LVEF > 40%). Can J Cardiol 2025;41:1857–https://doi.org/10.1016/j.cjca.2025.07.027 PubMed PMID: 41110921
17. Kitai T, et al. JCS/JHFS 2025 Guideline on Diagnosis and Treatment of Heart Failure. Circ J Off J Jpn Circ Soc 2025;89:1278–1444. https://doi.org/10.1253/circj.CJ-25-0002 PubMed PMID: 40159241
18. Borlaug BA, et al. The pathophysiology of heart failure with preserved ejection fraction. Nat Rev Cardiol 2024;11:507–515. https://doi.org/10.1038/nrcardio.2014.83 PubMed PMID: 24958077
19. Butler J, et al. Semaglutide versus placebo in people with obesity-related heart failure with preserved ejection fraction: a pooled analysis of the STEP-HFpEF and STEP-HFpEF DM randomised trials. Lancet Lond Engl 2024;403:1635–1648. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(24)00469-0 PubMed PMID: 38599221; PubMed Central PMCID: PMC11317105
20. Kosiborod MN, et al. Semaglutide versus placebo in patients with heart failure and mildly reduced or preserved ejection fraction: a pooled analysis of the SELECT, FLOW, STEP-HFpEF, and STEP-HFpEF DM randomised trials. Lancet Lond Engl 2024;404:949–961. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(24)01643-X PubMed PMID: 39222642
21. Solomon SD, et al. Effect of Semaglutide on Cardiac Structure and Function in Patients With Obesity-Related Heart Failure. J Am Coll Cardiol 2024;84:1587–1602. doi: 10.1016/j.jacc.2024.08.021. PubMed PMID: 39217567
22. Kramer CM, et al. Tirzepatide Reduces LV Mass and Paracardiac Adipose Tissue in Obesity-Related Heart Failure: SUMMIT CMR Substudy. J Am Coll Cardiol 2025; 85:699–706. doi: 10.1016/j.jacc.2024.11.001. PubMed PMID: 39566869
23. Digitalis Investigation Group. The effect of digoxin on mortality and morbidity in patients with heart failure. N Engl J Med 1997;336:525–533. 101056/NEJM199702203360801 PubMed PMID: 9036306
24. Gheorghiade M, et al. Effect of oral digoxin in high-risk heart failure patients: a pre-specified subgroup analysis of the DIG trial. Eur J Heart Fail 2013;15:551–559. https://doi.org/10.1093/eurjhf/hft010 PubMed PMID: 23355060; PubMed Central PMCID: PMC3707428
25. Ahmed A, et al. Digoxin and reduction in mortality and hospitalization in heart failure: a comprehensive post hoc analysis of the DIG trial. Eur Heart J 2006; 27:178–186. https://doi.org/10.1093/eurheartj/ehi687 PubMed PMID: 16339157; PubMed Central PMCID: PMC2685167
26. Armstrong PW, et al. Vericiguat in Patients with Heart Failure and Reduced Ejection Fraction. N Engl J Med 2020;382:1883–1893. doi:10.1056/NEJMoa1915928 PubMed PMID: 32222134
27. Butler J, et al. Vericiguat in patients with chronic heart failure and reduced ejection fraction (VICTOR): a double-blind, placebo-controlled, randomised, phase 3 trial. Lancet 2005;406:1341–1350. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(25)01665-4 PubMed PMID: 40897189
28. Zannad F, et al. Vericiguat for patients with heart failure and reduced ejection fraction across the risk spectrum: an individual participant data analysis of the VICTORIA and VICTOR trials. Lancet 2025;406:1351–1362. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(25)01682-4 PubMed PMID: 40897188
29. Kalra PR, et al. Intravenous ferric derisomaltose in patients with heart failure and iron deficiency in the UK (IRONMAN): an investigator-initiated, prospective, randomised, open-label, blinded-endpoint trial. Lancet Lond Engl 2022;400:2199–2209. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(22)02083-9 PubMed PMID: 36347265
30. Givertz MM, et al. Pulmonary Artery Pressure-Guided Management of Patients With Heart Failure and Reduced Ejection Fraction. JACC 2017;70:1875–1886.
31. Brugts JJ, et al. Remote haemodynamic monitoring of pulmonary artery pressures in patients with chronic heart failure (MONITOR-HF): a randomised clinical trial. Lancet Lond Engl 2023;401:2113–2123. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(23)00923-6 PubMed PMID: 37220
32. Kapelios CJ, et al. Effect of pulmonary artery pressure-guided management on outcomes of patients with heart failure outside clinical trials: A systematic review and meta-analysis of real-world evidence with the CardioMEMS Heart Failure System. Eur J Heart Fail 2025;27:1857–1865. https://doi.org/10.1002/ejhf.3687PubMed PMID: 40360446; PubMed Central PMCID: PMC12575415
33. Stone GW, et al. Transcatheter Mitral-Valve Repair in Patients with Heart Failure. N Engl J Med 2018;379:2307–2318. 101056/NEJMoa1806640 PubMed PMID: 30280640
34. Stone GW, et al. Five-Year Follow-up after Transcatheter Repair of Secondary Mitral Regurgitation. N Engl J Med 2023;388:2037–2048. doi:10.1056/NEJMoa2300213 PubMed PMID: 36876756
35. Anker SD, et al. Trascatheter Valve Repair in Heart Failure with Moderate to Severe Mitral Regurgitation. N Engl J Med 2024;391:1799–1809. https://doi.org/10.1056/NEJMoa2314328
36. von Bardeleben RS, et al. Two-Year Outcomes for Tricuspid Repair With a Transcatheter Edge-to-Edge Valve Repair From the Transatlantic TRILUMINATE Trial. Circ Cardiovasc Interv 2023;16:e012888. doi: 10.1161/CIRCINTERVENTIONS.122.012888.
37. Shah SJ, PS et al. Atrial shunt device for heart failure with preserved and mildly reduced ejection fraction (REDUCE LAP-HF II): a randomised, multicentre, blinded, sham-controlled trial. Lancet Lond Engl 2022;399:1130–1140. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(22)00016-2 PubMed PMID: 35120593
38. Sun W, et al (2022) The RAISE Trial: A Novel Device and First-in-Man Trial. Circ Heart Fail 2022 15(4): Feasibility of a No-Implant Approach to Interatrial Shunts Preclinical and Early Clinical Studies – PubMed [Internet]. [cited 2025 Nov 29]. Available from: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37288335/
39. Paitazoglou C, et al. One-year results of the first-in-man study investigating the Atrial Flow Regulator for left atrial shunting in symptomatic heart failure patients: the PRELIEVE study. Eur J Heart Fail 2021;23:800–810. https://doi.org/10.1002/ejhf.2119PubMed PMID: 33555114
40. Rodés-Cabau J, et al. Interatrial Shunting for Heart Failure: Early and Late Results From the First-in-Human Experience With the V-Wave System. JACC Cardiovasc Interv 2018;11:2300–2310. https://doi.org/10.1016/j.jcin.2018.07.001PubMed PMID:
41. Stone GW, et al. Interatrial Shunt Treatment for Heart Failure: The Randomized RELIEVE-HF Trial. Circulation 2024;150:1931–1943.

CZ-NONC-00042