Filipínské sestry mají doplnit české týmy. Rozhodne adaptace

Čtyři pětiny Čechů vnímají, že zdravotních sester je nedostatek. K zahraničnímu personálu ve zdravotnictví jsou ale zdrženlivější a bez dalších informací připouští srovnatelnou kvalitu péče filipínské sestry zhruba čtvrtina respondentů. Uplatnění zahraničních zdravotníků proto nebude stát jen na samotném náboru. Kandidáti procházejí několikaměsíčním výběrem, jazykovou přípravou a odborným prověřováním, po příjezdu je čeká další adaptace v českém systému. O tom, nakolik může zahraniční nábor přetíženým zdravotnickým týmům skutečně pomoci, rozhodne až její výsledek.

Podle prezentovaných dat chybí českému zdravotnictví přibližně 2 500 sester. U všeobecných sester dosahoval v roce 2024 průměrný věk 47,8 roku a každá šestá byla ve věku 60 let a více. Napětí je patrné i při náboru. Od ledna do dubna 2026 bylo na portálech Prace.cz a Jobs.cz zveřejněno 1 123 inzerátů na pozice zdravotních sester, na jeden připadalo v průměru 3,32 odpovědi a 45 procent nabídek nezískalo ani jednu.

Posilování vzdělávacích kapacit, zlepšování pracovních podmínek a udržení zkušených zdravotníků v profesi zůstávají pro dlouhodobou stabilitu systému zásadní. Část těchto opatření se ale projeví až s odstupem, zatímco nemocnice musejí obsazovat směny už nyní. Nedostatek personálu se podle personální ředitelky Penta Hospitals Alice Švehlové promítá nejen do náboru, ale i do fungování stávajících týmů. „Sestry musejí pracovat víc, než by bylo potřeba, a v menším počtu. To způsobuje extrémní zátěž, riziko vyhoření a možná i sníženou schopnost udržet rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Omezuje je to také v dalším rozvoji a zároveň samozřejmě hrozí riziko snížení dostupnosti péče,“ popsala.  

Některé nemocnice proto vedle domácích zdrojů hledají pracovníky také v zahraničí a jedním ze směrů se staly Filipíny. Samotné získání kandidátů ale ještě neznamená, že se mohou plnohodnotně zapojit do českého zdravotnictví. Je třeba ověřit jejich odbornou připravenost, projít jazykovou a profesní adaptací a splnit podmínky pro výkon regulovaného povolání. Vedle těchto předpokladů bude záležet také na tom, jak je přijmou pacienti a jejich budoucí kolegové.

Důvěru podmiňuje čeština i kvalifikace

Z květnového průzkumu Ipsos na reprezentativním vzorku 1 028 obyvatel Česka ve věku 18 let a více vyplývá, že přijímání zahraničních pracovníků výrazně závisí na oboru. Ve stavebnictví, zemědělství nebo průmyslové výrobě je jejich zapojení pro veřejnost podstatně přijatelnější, zdravotnictví se ale zařadilo až na předposlední místo před školstvím. Také očekávání spojená přímo s filipínskými sestrami byla před podrobnějším představením projektu spíše nízká – v hodnocení předpokládané kvality péče se Filipíny umístily třetí od konce.

U zahraničních zdravotníků považovali respondenti za nejdůležitější odbornou praxi a vzdělání uznatelné v Česku, laskavý a přátelský přístup k pacientům a schopnost domluvit se česky. Vysoká úroveň angličtiny naopak mezi rozhodující požadavky nepatřila. „Pokud by se zdravotníkem nemohli komunikovat česky, možnost přepnout do angličtiny pro ně není relevantní, protože velká část české populace anglicky jednoduše neumí,“ vysvětlila Jana Bryknarová, Account Director Healthcare společnosti Ipsos.

V další části průzkumu dostali respondenti podrobnější informace o způsobu výběru, jazykové přípravě i postupném zapojování pracovníků do českého zdravotnictví. Takto popsaný projekt hodnotily pozitivně dvě pětiny dotázaných, přičemž vstřícnější byli častěji mladší lidé, respondenti s vyšším vzděláním a vyšším socioekonomickým statusem. Výsledek tedy neukazuje většinovou podporu, ale naznačuje, že pro přijetí zahraničních zdravotníků jsou podstatné konkrétní podmínky jejich zapojení.

Jednotný profil vhodného kandidáta přitom neexistuje. Vedle základních požadavků na vzdělání a praxi se má výběr odvíjet také od toho, pro jaký provoz a pozici nemocnice pracovníka hledá. „Potřebujeme nastavit výběr tak, abychom věděli, jaký typ pracovníka nemocnice potřebuje a na jaké oddělení má nastoupit,“ popsala Gabriela Pchálková, majitelka a CEO Kasea CZ.

Ze čtyř kandidátů projde jeden

Od definování požadavků nemocnice po příjezd pracovníka do Česka trvá celý proces podle Kasea CZ přibližně devět až jedenáct měsíců. U aktuálně vybíraných zdravotníků je základním požadavkem vysokoškolské zdravotnické vzdělání, nejméně dva roky souvislé praxe a aktivní působení v oboru. Už samotný výběr je výrazně selektivní. „Když si klient přeje například padesát pracovníků, vybíráme zhruba ze dvou set kandidátů. Opravdu uspěje přibližně jedna čtvrtina kandidátů,“ uvedla Pchálková.

Kontrola dokumentace a předchozí praxe je jen první částí prověřování. Následují písemné testy, několik kol strukturovaných pohovorů a praktické úkoly. Kandidáti pracují se zdravotnickými pomůckami a řeší modelové klinické situace, například polohování pacienta nebo cévkování; u radiologických asistentů se sleduje mimo jiné příprava pacienta k vyšetření a otázky, které mají výkonu předcházet. Hodnocení se podle Pchálkové promítá do kompetenčního modelu nastaveného pro konkrétní pozici a podílejí se na něm jak náborář, tak odborník budoucího zaměstnavatele.

Do závěrečného posouzení se tak mohou přímo zapojit lidé z pracoviště, pro které se nový kolega vybírá. Této možnosti využila například Fakultní Thomayerova nemocnice. „S kandidáty jsme podrobně procházeli jejich dosavadní zkušenosti, oddělení, na kterých pracovali, i zdravotnické vybavení, které dokážou obsluhovat. Součástí byla také praktická zkouška, při níž například předváděli zavedení periferní kanyly nebo cévkování,“ popsal zdravotnický záchranář Fakultní Thomayerovy nemocnice Jakub Škoda, který se výběru na Filipínách osobně účastnil.

Vedle odbornosti se už v této fázi sledují také předpoklady zvládnout další jazyk. Kandidáti procházejí testem jazykové připravenosti, v němž se hodnotí například rychlost osvojování nové slovní zásoby, výslovnost a schopnost nová slova používat. Teprve po úspěšném výběru pak začíná cílená výuka češtiny pro zdravotnické profese.

Bez češtiny zůstává kvalifikace na půl cesty

Jazyková příprava začíná ještě před odjezdem z Filipín. Vybraní kandidáti podle Pchálkové absolvují tři až šest měsíců výuky zaměřené na zdravotnictví v rozsahu tří vyučovacích hodin týdně. Vedle běžné komunikace si osvojují zdravotnickou terminologii a slovní zásobu potřebnou při péči o pacienty. Po každé lekci hodnotí lektor jejich výkon i motivaci a zaznamenává například pokrok ve výslovnosti nebo slovní zásobě. „Pokud by se ukázalo, že někdo v kursu neprospívá nebo mu čeština nejde a zároveň na tom nepracuje, do Česka neodletí. Podmínka je nastavena poměrně tvrdě,“ uvedla Pchálková.

Po příjezdu má podle ní následovat roční intenzivní kurs češtiny, prezenčně nebo online podle rozmístění pracovníků. Výuka už směřuje také k aprobační zkoušce. Pro všeobecné sestry, které získaly odbornou způsobilost na Filipínách, je její úspěšné absolvování podmínkou uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání v Česku. Zkouška vedle odborných znalostí ověřuje také znalost českého systému zdravotnictví a schopnost odborně se vyjadřovat česky.

Jazyk ale není jen podmínkou aprobačního procesu. V každodenním provozu rozhoduje o schopnosti samostatně komunikovat s pacientem, vést dokumentaci nebo předávat informace mezi směnami. Prakticky se to ukázalo už u první skupiny filipínských pracovníků Penta Hospitals, která působila převážně na pečovatelských a pomocných pozicích, nikoli jako aprobované všeobecné sestry. „Filipínští kolegové zatím neumějí napsat do zdravotnické dokumentace nebo do dokumentace pracovníků v sociálních službách vše, co je potřeba. V tuto chvíli to za ně musejí dělat kolegové,“ popsala personální ředitelka Penta Hospitals Alice Švehlová.

Současně se ukazuje, kam se může jazyková vybavenost postupně posouvat. Dva pracovníci v sociálních službách v jednom ze zařízení Penty v Modřanech si vedle kursů poskytovaných zaměstnavatelem sami našli další výuku češtiny a podle Švehlové už dokážou vést hlášení v českém jazyce.

Pilot ukázal, co musí zvládnout i zaměstnavatel

Penta Hospitals začala s prvním projektem v době, kdy dnešní systém výběru a následné podpory ještě nebyl nastaven v současné podobě. Původní představa počítala s tím, že pracovníci z Filipín nejprve nastoupí do zařízení sociálních služeb, budou se učit česky a ti, kteří splní potřebné podmínky, se později přesunou do nemocnic. „Plán to byl skvělý, ale realizace byla složitější,“ shrnula Alice Švehlová. Už při přípravě dokumentace se podle ní ukázalo, že najít kandidáta se vzděláním využitelným pro práci všeobecné sestry v Česku je obtížné. Z 23 přivezených pracovníků se proto pilot nakonec opřel hlavně o pečovatelské a pomocné pozice; v době červnové konference jich v zařízeních Penty zůstávalo dvacet.

Část pravidel se tehdy vytvářela až podle zkušeností z provozu. Penta například záměrně vybírala zařízení, kde alespoň někdo dokázal komunikovat anglicky a mohl v prvních týdnech fungovat jako komunikační spojka. Ředitelé zařízení se před nástupem nových pracovníků seznamovali s tím, jak s nimi pracovat, a jazyková i kulturní adaptace pokračovala po jejich příjezdu. Švehlová zároveň připustila, že tehdejší výuka češtiny ještě nebyla nastavena tak cíleně jako v současném projektu.

Současný model už počítá také s přípravou českého týmu ještě před příchodem nových kolegů. „Proto většinou připravujeme medailonky pracovníků se jménem, životní situací, profesním popisem a očekáváním od České republiky. Tyto medailonky dostávají české sestry. V některých nemocnicích je ještě před příletem vyvěsí na nástěnku, aby si je budoucí kolegové mohli přečíst,“ popsala Pchálková.

Další nároky přináší rozmístění pracovníků do více zařízení. Penta působí po celé republice a nově příchozí proto nemá soustředěné v jednom nemocničním areálu. „Snažíme se je umisťovat do lokalit tak, aby tam byli třeba po pěti, případně po dvou, pokud jde o menší zařízení. I tak je ale náročnější udržet kontinuitu, přistupovat ke všem stejně a zajistit jim stejnou péči,“ vysvětlila Švehlová.

Pilot Penty tak nelze číst jako výsledek modelu pro všeobecné sestry. Přinesl ale praktickou zkušenost s tím, co musí zaměstnavatel po příjezdu zahraničních pracovníků organizačně zvládnout. Další fáze má teprve prověřit, zda lze obdobný postup ve větším měřítku uplatnit také u všeobecných sester a dalších regulovaných zdravotnických profesí.

Od pilotu k širšímu zapojení nemocnic

V červnové diskusi zaznělo, že projekt byl rozjednán nebo projednáván přibližně se 17 nemocnicemi a postupně měl zahrnout zhruba 250 zdravotnických pracovníků z Filipín. Přibližně 190 z nich měly podle tehdejšího odhadu tvořit všeobecné sestry, vedle nich také radiologičtí asistenti a fyzioterapeuti.

Větší měřítko plánovala také Penta Hospitals, která v té době připravovala další etapu už přímo s všeobecnými sestrami. „Těšíme se, že přivezeme téměř třicet všeobecných sester. Doufáme, že je úspěšně dovedeme k aprobační zkoušce, aby se mohly stát nedílnou součástí našich týmů a poskytovat péči v kvalitě a na úrovni, kterou chceme poskytovat,“ uvedla Švehlová.

Ještě vyšší číslo uvádí Pchálková jako možný dlouhodobější potenciál náboru. „Osobně si myslím, že potenciál je minimálně 500 lidí ročně,“ uvedla v rozhovoru pro Medical Tribune. Jde o její odhad vycházející ze současného zájmu a zkušeností s náborem, nikoli o plánovaný nebo již dosažený počet pracovníků.

S případným rozšiřováním projektu se ale dostává do popředí také otázka, zda lze celý proces ve větším měřítku zvládnout při zachování současných odborných a jazykových požadavků. Medical Tribune se proto Pchálkové ptala i na případné změkčení současných pravidel, například pokud jde o jazyk, nebo využití nových technologií, jako jsou překladače. „Můžeme otevřít jednání s ministerstvem zdravotnictví, ale nesmí to samozřejmě ovlivnit kvalitu poskytované péče,“ odpověděla.

Pro ministerstvo přitom zůstává hranicí právě výsledná úroveň odborné a jazykové připravenosti. „Všichni ale musejí splňovat jazykové požadavky i odborné požadavky, což garantuje Ministerstvo zdravotnictví. Tady určitě nemůžeme jakkoli slevit z požadavků, které jsou stejné jako pro české studenty a zdravotnické pracovníky,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Rozsah náboru tak bude jen jedním z měřítek projektu. Podstatnější bude, kolik zdravotníků projde celou cestou od výběru přes zvládnutí češtiny a aprobační proces až k samostatné práci a dlouhodobému působení v českých týmech. Teprve zkušenost s touto skupinou ukáže, jak velkou část chybějících kapacit může zahraniční nábor v praxi doplnit.