Očkování mezi vědou a politikou. Odborníci varují před ztrátou důvěry i promarněnou prevencí

Vakcinace za posledních padesát let zachránila podle World Health Organization více než 150 milionů životů, přesto zůstává jedním z nejvíce polarizujících témat veřejné debaty. Na diskusním fóru Medialogy, které 12. května uspořádala 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, se odborníci shodli: české očkování potřebuje stabilní strategii, širší dostupnost i depolitizaci veřejné diskuse.

Přestože je očkování považováno za jeden z nejvýznamnějších medicínských objevů moderní doby, veřejná debata kolem něj je stále častěji vedena nikoli na základě dat, ale ideologických postojů. To se podle odborníků zřetelně ukazuje i v diskusích provázejících novou Národní očkovací strategii, která vůbec poprvé systematicky řeší vakcinaci napříč celým životním cyklem – od dětství po seniorský věk. „Politická diskuse je samozřejmě legitimní, problém ale nastává ve chvíli, kdy převažují ideologické postoje nad odbornými daty a medicínou založenou na důkazech. Politizace očkování podkopává důvěru veřejnosti a v konečném důsledku může vést ke zhoršení ochrany zdraví nejzranitelnějších skupin obyvatel,“ uvedl předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D., děkan Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany.

Podle něj strategie přináší zásadní důraz na prevenci, dostupnost vakcín, práci s daty i lepší komunikaci s veřejností. Bez stabilní politické podpory ale hrozí, že zůstane pouze formálním dokumentem.

Slabým místem zůstávají dospělí a senioři

Zatímco dětská povinná proočkovanost v České republice zůstává dlouhodobě vysoká, u dospělé populace přetrvávají značné rezervy. Typickým příkladem je očkování proti chřipce: u lidí nad 65 let, pro které je vakcína plně hrazena, ji využívá přibližně jen čtvrtina seniorní populace (v celé dospělé populaci je to pouhých sedm procent!). Podobně nízké pokrytí je i u pneumokokových infekcí nebo klíšťové encefalitidy.

Naopak pozitivní trend odborníci zaznamenávají u vakcinace proti HPV infekci, kde se díky intenzivní osvětě podařilo proočkovanost zvýšit. „Pokud lidé rozumějí přínosům očkování a bezpečnosti vakcín, proočkovanost roste,“ zdůraznil prof. Chlíbek. Jako inspiraci uvedli odborníci Rakousko, kde dlouhodobá informační kampaň vedla k proočkovanosti proti klíšťové encefalitidě až kolem 90 procent, a tím i k dramatickému poklesu počtu onemocnění.

Rozšíření úhrad jako investice, nikoli náklad

Odborníci se shodují také na potřebě širšího hrazení doporučených vakcín z veřejného zdravotního pojištění. Doc. MUDr. Ondřej Beran, Ph.D., z Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK a ÚVN by úhrady rozšířil o všechna v současnosti doporučená, ale nehrazená očkování – u dětí například proti rotavirům, neštovicím nebo hepatitidě A, u dospělých proti černému kašli, RSV, pásovému oparu a dalším infekčním nemocem. „Výsledkem by bylo odstranění finanční bariéry a zvýšení proočkovanosti vakcínami, které jsou prokazatelně účinné a přínosné,“ konstatoval doc. Beran.

Podle prof. Chlíbka by se měly obecně rozšířit úhrady za očkování pro dospělou a seniorskou populaci. „Za nezbytné považuji zavedení hrazeného přeočkování proti černému kašli a záškrtu v dospělosti, očkování proti infekci RSV u seniorů, proti chřipce a klíšťové encefalitidě všem dospělým nebo záchytné očkování proti infekci HPV v dospělosti. Prakticky žádné očkování nemáme hrazeno u těhotných žen,“ uvedl.

Rizikové děti: očkování se neodkládá

Specifickou skupinou jsou rizikoví pediatričtí pacienti, zejména nedonošené děti. Jak připomněla MUDr. Kateřina Lamrová z Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN, dnešní praxe se výrazně posunula. Právě o rizikové děti se starají v Centru komplexní péče, které MUDr. Lamrová vede. Nejčastěji se jedná o nedonošené děti, ale pečují zde také o děti, které postihl nedostatek kyslíku, trpí neurologickým onemocněním nebo se u nich projeví nějaký genetický syndrom. U rizikových dětí jsou situace, kdy dítě očkováno být nemůže, a naopak situace, kdy lékaři doporučují očkovat nad rámec základního a povinného očkování. „Nedonošené děti se už dva roky očkují podle toho, jak se skutečně narodí, nikoli jak se narodit ‚měly‘. Jinými slovy očkování se standardně neodkládá,“ uvedla.

První dávku hexavakcíny dostávají nejmenší pacienti často ještě během hospitalizace. Lékaři tak mohou bezprostředně sledovat případné reakce a rodiče získávají větší jistotu. Odmítání vakcinace u těchto dětí je podle MUDr. Lamrové spíše výjimečné; problémem bývá častěji nedostatek informací než aktivní odpor. „V každé lékařské zprávě, kterou předáváme praktickému lékaři, když jde dítě domů, najdete jeden bod k očkování. Praktický lékař díky tomu ví, jestli může dítě očkovat bez omezení, nebo jestli čekáme na nějaké výsledky a očkování prozatím odkládáme, nebo naopak jestli je potřeba očkovat víc než normálně,“ vysvětlila.

K hrazeným očkováním v centru obvykle doporučují přidat očkování proti pneumokokovým a meningokokovým onemocněním, případně i proti rotavirovým infekcím. Důvodem k odkladu očkování může být akutní a nestabilizovaný průběh u neurologicky nemocných dětí s křečemi nebo abnormálním záznamem na EEG. Neurologická onemocnění ovšem obecně kontraindikací očkování nejsou.

 Nežádoucí účinky: realita versus obavy

Obavy z nežádoucích účinků zůstávají jedním z hlavních důvodů váhání části populace. Lékaři z praxe ale upozorňují, že závažné komplikace jsou mimořádně vzácné. „Setkáváme se hlavně s lehkými až středně závažnými lokálními reakcemi v podobě bolesti svalu nebo zarudnutí v místě vpichu. Systémové reakce, jako jsou horečka, bolest hlavy nebo únava, vídáme výjimečně,“ popsal doc. Beran.

Za nežádoucími účinky mohou stát látky zvané adjuvans, které zesilují imunitní odpověď. U některých imunokompromitovaných osob mohou dávky potřebné k navození dostatečné imunity způsobovat horší snášenlivost. Ve většině případů jde o krátkodobé a mírné nežádoucí projevy. Nežádoucí účinky očkování mohou také souviset s autoimunitou. Současné moderní vakcíny – včetně rekombinovaných, subjednotkových a mRNA – podle odborníků představují historicky nejbezpečnější generaci. Nicméně i zde, stejně jako u jiných léčiv, mohou ve vzácných případech nastat i vážnější reakce.

Na individuální rozdíly imunitního systému upozornil také prof. RNDr. Jiří Hrdý, Ph.D., přednosta Ústavu klinické imunologie a alergologie 1. LF UK a VFN. „Každý člověk prezentuje imunitnímu systému trochu jiné části patogenu, což souvisí s genetickým polymorfismem. Ten je evolučně výhodný, protože zvyšuje šanci, že alespoň někdo v populaci patogen rozpozná, dokáže si vytvořit protilátky a infekci přežije. Někdy se ale může stát, že část patogenu je podobná molekulám našeho těla. Po infekci nebo vzácně i po očkování může dojít k tomu, že imunitní systém začne reagovat i proti těmto vlastním molekulám,“ vysvětlil s tím, že je důležité chápat, že tyto reakce nejsou spojeny výlučně s očkováním, ale že autoimunitní reakci může na tomto principu vyvolat i samotná infekce – pokud ji přežijete.

Budoucnost: vakcíny proti borelióze, alergiím i nádorům

Vývoj vakcín dnes dalece přesahuje oblast infekčních onemocnění. Profesor Hrdý se například se svými kolegy z ústavu na 1. lékařské fakultě a kolegy z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR v čele s Ondřejem Hajduškem věnuje v rámci grantu GAČR výzkumu vakcíny proti Lymeské borelióze, která dokáže neutralizovat bakterii již v těle klíštěte.

Velký potenciál mají také slizniční vakcíny aplikované do nosu či perorálně, stejně jako další rozvoj mRNA a DNA technologií. Ty mohou v budoucnu přinést nejen levnější distribuci, ale i nové terapeutické možnosti. „DNA vakcíny by mohly být levnější a stabilnější než mRNA, protože na rozdíl od nich nevyžadují chlazení. To by bylo užitečné zejména v méně rozvinutých zemích, kde je udržování správné teploty vakcín obtížné,“ vysvětlil prof. Hrdý.

Očkování se dnes nemusí týkat jen infekčních nemocí. Doc. Beran připomněl také rozvoj nových vakcín v cestovní medicíně nebo proti nemocem, proti kterým dosud vakcína vůbec neexistovala, jako například proti HIV nebo viru Epsteina a Barrové. Stejně tak považuje za zajímavý výzkum v oblasti vakcín proti neinfekčním nemocem, především proti nádorům, jako třeba proti karcinomu pankreatu.

Priority pro českou vakcinologii

Předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek shrnul hlavní cíle pro následujících pět let do pěti priorit:

• posílení očkování dospělých a seniorů, včetně profesních očkování (zdravotníci, sociální pracovníci),
• systematické očkování chronicky nemocných a pacientů s komorbiditami, zavedení možnosti očkování u všech lékařů (včetně nemocničních a ambulantních specialistů),
• zavedení úhrad nových vakcín s vysokým přínosem,
• lepší využití dat a digitalizace a aktivní oslovování pacientů,
• dlouhodobá, odborně garantovaná komunikace a a posilování důvěry v očkování s veřejností.

Očkování má v medicíně dlouhou a prokazatelně úspěšnou historii. Už historické zkušenosti, například vymýcení pravých neštovic, jasně ukazují, že vakcinace funguje a zachránila miliony životů. Právě na těchto důkazech je možné stavět i dnes a znovu zdůrazňovat význam komunikace směrem k veřejnosti. Zásadní je, aby lidé důvěřovali odborníkům, kteří jim předávají ověřené informace, výsledky studií a data podložená vědeckým výzkumem, a neřídili se neověřenými zdroji.

Odborníci zároveň apelují na to, aby lidé přistupovali k očkování průběžně a nečekali až na okamžik, kdy přijde další epidemie nebo kdy bude vakcinace akutně nutná. Očkování by mělo být přirozenou součástí péče o zdraví. Prvním kontaktem pro každého by měl být praktický lékař nebo pediatr, kteří mohou poradit s individuálním očkovacím plánem. Stejně důležité je hledat validní zdroje informací, i když v České republice stále chybí jeden ucelený informační portál, kde by bylo možné nalézt všechny potřebné údaje přehledně na jednom místě. Do budoucna by se ale situace mohla zlepšovat díky rozvoji telemedicíny, online komunikace a digitálních nástrojů, například aplikací pro monitoring očkování.

Jak se přítomní shodli, budoucnost vakcinologie je velmi slibná. Vývoj nových vakcín bude stále více propojen s moderními obory, jako jsou umělá inteligence, strukturální biologie nebo nanotechnologie. Zásadní pokrok se očekává také v nových metodách aplikace, které by mohly do budoucna omezit nebo zcela nahradit klasické injekční podání. Díky tomu se budou do praxe dostávat nové typy vakcín a vakcinologie bude i nadále hrát klíčovou roli v ochraně populace před budoucími epidemiemi.

Očkování je přitom třeba vnímat jako celoživotní proces. Už dávno nejde pouze o záležitost dětského věku, dnes se běžně očkují i lidé ve věku 80 nebo 90 let, protože právě senioři patří mezi nejrizikovější skupiny. Stejně jako malé děti mají oslabenější imunitní systém a hůře se vyrovnávají s infekcemi. Vakcíny jim pomáhají tuto ochranu doplnit a významně přispívají k tomu, aby se mohli dožít vyššího věku v dobrém zdravotním stavu. Stejně důležité je očkování pro chronicky nemocné pacienty. Ti si často uvědomují nutnost pravidelné léčby svého onemocnění, ale méně si připouštějí, že běžná infekce může jejich zdravotní stav výrazně zhoršit a vrátit léčbu o mnoho kroků zpět. Právě očkování může těmto komplikacím předcházet, stabilizovat jejich zdravotní stav a významně zlepšit kvalitu života.

Každý, kdo chce prožít co nejdelší život ve zdraví, by měl očkování vnímat jako součást prevence od narození až do pozdního seniorského věku. Vakcíny nejsou jen ochranou před infekcí, ale i nástrojem, který pomáhá udržet kvalitu života a zdraví v každé etapě života. Debata na fóru Medialogy ukázala, že odborná shoda na významu vakcinace je pevná. Otevřenou otázkou zůstává, zda se podaří tuto shodu přenést i do politického rozhodování a veřejné důvěry.