Povinnost mlčenlivosti provází lékaře i po skončení jeho profesní dráhy, není však bezvýjimečná. Zákon stanoví situace, kdy může či musí informace sdělit a kdy mu vzniká povinnost některý trestný čin oznámit nebo překazit.  Jaký je rozdíl mezi neoznámením a nepřekažením trestného činu, kdy může lékař informace použít na svou obranu a co mu hrozí, pokud povinnost mlčenlivosti poruší?

Lékař musí po celou dobu výkonu své profese dávat na misky vah, kdy musí uplatnit povinnost mlčenlivosti a kdy se naopak podrobit liteře zákona a dostát oznamovací či jiné zákonné povinnosti. Také na lékaře dopadají sankce, které přicházejí v úvahu při porušení povinnosti mlčenlivosti. A co když už je lékař v důchodu? Platí tato povinnost stále?

Ve zdravotnictví se pohybuje velké množství odborných profesí a povinnost mlčenlivosti se netýká jen samotných poskytovatelů zdravotních služeb. Vztahuje se rovněž na zdravotnické a jiné odborné pracovníky a také na osoby, které se na výkon zdravotnického povolání teprve připravují. Zákon ji ukládá i dalším osobám, které se v souvislosti se svou činností mohou dostat k informacím o zdravotním stavu pacienta nebo nahlížet do jeho zdravotnické dokumentace.

Patří mezi ně například některé osoby vykonávající kontrolní nebo dozorovou činnost, zdravotničtí pracovníci pověření Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, veřejný ochránce práv či členové delegace Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Povinnost mlčenlivosti má dlouhodobý charakter a nekončí změnou pracovního zařazení ani místa výkonu práce. Trvá i tehdy, kdy lékař nebo jiný zdravotnický či odborný pracovník svou profesi již nevykonává, tedy i po odchodu do důchodu.

Mlčet, nebo oznamovat

S povinností mlčenlivosti je v kontrastu opačná povinnost, tedy informace v zákonem stanovených případech poskytovat. I bez předchozího souhlasu pacienta je možné údaje a informace o něm sdělovat, pokud tak stanoví zákon nebo jiný právní předpis. Klasickým případem může být situace, kdy si poskytovatelé zdravotních služeb mezi sebou předávají informace nezbytné pro zajištění návaznosti zdravotní péče. Obdobně zákon stanoví oznamovací povinnosti například při podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání nezletilého pacienta.

Nepřekažení a neoznámení trestného činu

Samostatnou kapitolu tvoří trestné činy, které se již staly, a naopak ty, které se teprve připravují nebo právě probíhají. Zdravotničtí pracovníci nejsou vyňati z obecné povinnosti některé trestné činy oznámit nebo jejich spáchání překazit, kterou mají i ostatní občané.

Trestní zákoník stanoví případy, kdy vzniká povinnost oznámit již spáchaný trestný čin, o kterém se člověk hodnověrným způsobem dozvěděl. U jiných vyjmenovaných trestných činů vzniká povinnost jejich spáchání překazit, pokud se připravují nebo jsou právě páchány. Překažení lze splnit také včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Povinnost mlčenlivosti lékaře tak zasahuje i do oblasti trestního práva. Základním pravidlem zůstává, že lékař je vázán mlčenlivostí o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Zákon ale současně stanoví výjimky, kdy se za porušení mlčenlivosti nepovažuje splnění zákonné povinnosti trestný čin oznámit nebo jeho spáchání překazit.

Oznámení trestného činu

Trestné činy, které je povinen oznámit každý, tedy i lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, vyjmenovává trestní zákoník. Konkrétně v ustanovení § 368 obsahuje taxativní výčet trestných činů, které je nutné bez odkladu oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, ovšem za předpokladu, že se o jejich spáchání člověk dozví hodnověrným způsobem. Jedná se tedy o trestné činy, které již byly spáchány.

Existují samozřejmě jako vždy i zákonné výjimky. Trestní odpovědnost za neoznámení nevzniká například tehdy, pokud by člověk nemohl oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou vystavil nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Oznamovací povinnost dále nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, pokud se o spáchání trestného činu dozví v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Zákon zmiňuje také duchovní registrované církve nebo náboženské společnosti, pokud se informaci dozvědí v souvislosti se zpovědním tajemstvím nebo obdobným právem. U trestného činu obchodování s lidmi a zbavení osobní svobody se výjimka vztahuje rovněž na osoby poskytující pomoc obětem trestných činů.

Mezi trestné činy, které mohou mít význam i v oblasti zdravotnictví a které je nutné podle § 368 oznámit, patří například vražda, těžké ublížení na zdraví nebo týrání svěřené osoby. Naopak trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí v taxativním výčtu § 368 uveden není.

Oznamovací povinnost podle § 368 lze splnit oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. V praxi půjde typicky o Policii ČR, nikoli o obecní či městskou policii. A právě zde může dojít k nepříjemnostem, pokud si lékař v dobré víře myslí, že svoji povinnost splnil tím, že věc oznámil nadřízenému primáři, řediteli nemocnice nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Samotné takové oznámení ale nenahrazuje oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu podle § 368. Lékař se proto nemůže spoléhat na to, že oznámení učiní za něj jeho nadřízený nebo OSPOD. Tím samozřejmě není dotčena případná samostatná oznamovací povinnost vůči orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

Z praktického hlediska je vhodné oznámení učinit způsobem, který umožní jeho podání následně doložit. Může jít například o písemné oznámení zaslané Policii ČR nebo státnímu zastupitelství prostřednictvím datové schránky. Při osobním oznámení je vhodné požádat o potvrzení jeho podání nebo o sepsání protokolu.

Překažení trestného činu

V předcházejícím ustanovení § 367 trestního zákoníku je upravena druhá možnost, která dopadá také na lékaře a další zdravotnické pracovníky. Jde o nepřekažení trestného činu, tedy situaci, kdy se člověk hodnověrným způsobem dozví, že jiný některý ze zákonem vyjmenovaných trestných činů připravuje nebo právě páchá, a jeho spáchání nebo dokončení nepřekazí. Trestný čin lze překazit také jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Mezi trestné činy, na které se povinnost překažení vztahuje, patří například znásilnění, sexuální útok, sexuální nátlak nebo pohlavní zneužití.

Vlastní ochrana lékaře

Povinnost mlčenlivosti není absolutní ani v případech, kdy poskytovatel zdravotních služeb nebo zdravotnický pracovník potřebují chránit svá vlastní práva. Zákon umožňuje poskytovateli sdělit údaje nebo jiné skutečnosti v nezbytném rozsahu pro ochranu vlastních práv v trestním, občanskoprávním, rozhodčím nebo správním řízení. Obdobně se postupuje, pokud je předmětem řízení spor mezi poskytovatelem, případně jeho zaměstnancem, a pacientem nebo jinou osobou, která v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb uplatňuje právo na náhradu škody nebo ochranu osobnosti.

V této souvislosti může poskytovatel předat soudnímu znalci, znalecké kanceláři, znaleckému ústavu, komoře nebo odborníkovi, kterého si zvolí, také kopii zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, pokud je jejím účelem vypracování znaleckého nebo odborného posudku potřebného pro obhajobu nebo pro účastníka občanského soudního řízení.

Neznamená to tedy, že by lékař nebo poskytovatel v takovém řízení přestali být povinností mlčenlivosti vázáni vůbec. Bez souhlasu pacienta však lze sdělit ty skutečnosti, které jsou v nezbytném rozsahu potřebné k ochraně těchto práv.

Obdobně je řešena i situace, kdy zdravotnickou dokumentaci po ukončení činnosti původního poskytovatele převzal příslušný správní orgán nebo jiný poskytovatel. Zákon umožňuje bývalému poskytovateli, zdravotnickému pracovníkovi nebo jinému odbornému pracovníkovi do této dokumentace za stanovených podmínek přístup, například pro potřeby správního nebo trestního řízení, soudního sporu či řešení sporu s bývalým pacientem. Přístup se přitom omezuje pouze na údaje související s účelem, pro který byl umožněn.

Jak se měnila ochrana lékaře

Před rokem 1989 upravoval povinnost mlčenlivosti zdravotnických pracovníků zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Také tehdejší právní úprava připouštěla výjimky, například pokud pacient se sdělením skutečností souhlasil nebo pokud byl zdravotnický pracovník povinnosti mlčenlivosti zproštěn nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu. Výslovná možnost prolomit mlčenlivost v nezbytném rozsahu pro vlastní obhajobu lékaře v trestním řízení nebo ve sporu s pacientem však byla do zákona doplněna až později.

Postavení lékaře, který se potřeboval bránit proti tvrzením pacienta nebo jeho příbuzných, tak bylo dříve podstatně obtížnější. Bez souhlasu pacienta nemohl jednoduše nakládat se zdravotnickou dokumentací nebo sdělovat informace o jeho zdravotním stavu pro potřeby vlastní obhajoby v rozsahu, který současná právní úprava za stanovených podmínek umožňuje. Právě výslovná zákonná výjimka pro ochranu vlastních práv zdravotníka se do tehdejšího zákona dostala až novelou v roce 2007.

Když porušení mlčenlivosti přeroste v trestný čin

Za porušení povinnosti mlčenlivosti může následovat několik druhů právní odpovědnosti. Zákon o zdravotních službách takové jednání v příslušných případech kvalifikuje jako přestupek a umožňuje uložit pokutu až do jednoho milionu korun.

U závažnějšího porušení může přicházet v úvahu také trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 180 trestního zákoníku. Dopustit se jej lze i z nedbalosti, pokud zdravotnický pracovník neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní osobní údaje získané při výkonu svého povolání a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech dotčené osoby. V základní skutkové podstatě hrozí trest odnětí svobody až na tři roky nebo zákaz činnosti.

Mlčenlivost lékaře tedy není bezvýjimečná, ale ani zákonné možnosti jejího prolomení nejsou bezbřehé. Lékař musí vždy rozlišovat, zda mu právní předpis informace sdělit umožňuje, zda mu jejich oznámení nebo překažení trestného činu přímo ukládá, anebo zda naopak povinnost mlčenlivosti nadále trvá. Právě toto rozlišení může rozhodovat nejen o ochraně práv pacienta, ale i o právní odpovědnosti samotného lékaře.

JUDr. René Šifta, MBA et LL.M.,
právník a manažer 
zakladatel a majitel vzdělávací akademie
Molinek Business Academy, s.r.o.