Výsledky SWITCH SWEDEHEART hovoří ve prospěch prasugrelu oproti tikagreloru po implantaci koronárního stentu

Účinný inhibitor P2Y12 v kombinaci s aspirinem je standardní léčbou pro prevenci závažných kardiovaskulárních příhod u pacientů s akutními koronárními syndromy (AKS), kteří podstoupili perkutánní koronární intervenci (PCI). „Relativní výhody dvou silných inhibitorů P2Y12 – prasugrelu a tikagreloru – byly široce diskutovány,“ poznamenal hlavní autor studie SWITCH SWEDEHEART, prof. Elmir Omerovic z Univerzitní nemocnice Sahlgrenska v Göteborgu ve Švédsku: „Ve studii ISAR-REACT 5 byla strategie založená na prasugrelu účinnější než strategie založená na tikagreloru, pokud jde o závažné kardiovaskulární příhody, a to bez zvýšení výskytu závažných krvácení, ale nebylo známo, zda by se stejný rozdíl projevil i u neselektované populace v každodenní klinické praxi,“ vysvětlil dále a pokračoval: „Několik švédských zdravotnických regionů se rozhodlo zavést prasugrel jako standardní inhibitor P2Y12 u AKS a my jsme tuto změnu využili jako základ pro pragmatické hodnocení standardní léčby prasugrelem ve srovnání s tikagrelorem s využitím zavedené platformy registru SWEDEHEART.“ Doporučení ESC z roku 2023 již uvádějí, že u pacientů s ACS, kteří podstupují PCI, by měl být upřednostněn prasugrel před tikagrelorem (třída IIa, úroveň B). Studie SWITCH SWEDEHEART přináší pragmatické, na registru založené randomizované důkazy u neselektované populace.

Studie SWITCH SWEDEHEART randomizovala regiony namísto jednotlivých pacientů: sedm švédských regionů ve třech klastrech přešlo ze standardního inhibitoru P2Y12 z tikagreloru na prasugrel v náhodně přidělených časových intervalech (design typu „stepped-wedge“). Do studie bylo zařazeno všech 17 095 po sobě jdoucích dospělých pacientů s AKS podstupujících PCI, včetně starších pacientů a pacientů s předchozí cévní mozkovou příhodou nebo indikací k perorální antikoagulaci, kteří jsou obvykle z studií vyloučeni. V rámci strategie s tikagrelorem bylo 9 444 pacientům doporučeno užívat 90 mg ticagreloru dvakrát denně. V rámci strategie s prasugrelem bylo 7 651 pacientům doporučeno užívat prasugrel 10 mg jednou denně, u pacientů ve věku 75 let a starších nebo s hmotností nižší než 60 kg byla dávka snížena na 5 mg jednou denně, v souladu s SPC léku.

Primární sledovaný parametr, jímž byla úmrtnost z jakékoli příčiny, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda po jednom roce, se vyskytl v podobném podílu pacientů u obou léčebných postupů: u 11,1 procenta pacientů v rámci léčby prasugrelem a u 11,8 procenta v rámci léčby tikagrelorem (upravený poměr šancí [OR] 0,90; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,77 až 1,06). Jednotlivé složky primárního cíle se nelišily. Je třeba poznamenat, že riziko závažného krvácení po jednom roce bylo významně nižší u léčby prasugrelem ve srovnání s léčbou tikagrelorem (4,2 % vs. 4,4 %; OR 0,80; 95 % CI 0,64 až 0,99).

V komentáři k prvnímu z hlavních závěrů studie SWITCH SWEDEHEART prof. Omerovic uvedl: „V dosud největší randomizované srovnávací studii poskytl prasugrel srovnatelnou ochranu před závažnými kardiovaskulárními příhodami, avšak s náznakem menšího krvácení a nižších nákladů – což je potenciálně důležitý faktor pro pacienty i zdravotnické systémy.“ Zadruhé poukázal na úspěch nové metodiky: „Podařilo se nám provést rozsáhlou randomizovanou studii na úrovni zdravotní politiky v rámci národního registru za zlomek nákladů konvenční studie, přičemž jsme vyhodnotili dopad dvou léčebných postupů a důležité změny ve zdravotní péči u pacientů v reálném prostředí.“

Další zpravodajství z ESC čtěte v medisekci Světový kongres zaměřený na kardiologii/ ESC 2026 .