VIDEO Lidé s hypotyreózou a osobností typu D mohou mít větší pravděpodobnost špatných výsledků léčby
O tom, že mezi lidmi s depresí je více pacientů s hypotyreózou, a naopak hypotyreóza je častěji spojena s depresí se ví již dlouho. Nový vhled do problematiky přináší výzkum publikovaný v časopise The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism (v dubnu 2024), který zjistil vysokou prevalenci osobností typu D u lidí s léčenou hypotyreózou. Zhruba 10–15 % lidí jeví přetrvávající příznaky i přes dosažení normální koncentrace hormonů štítné žlázy.
Osobnost typu D, která se vyznačuje pesimismem, obavami, stresem, negativními emocemi a sociálním vyloučením, je někdy spojována se špatným zdravotním stavem, ale tato souvislost nebyla dosud studována v souvislosti s hypotyreózou.
Autoři této studie provedli průzkum mezi více než 3 500 lidmi s hypotyreózou a zjistili, že více než polovina z nich měla osobnost typu D. Ptali se, aby lépe pochopili kvalitu jejich života a proč někteří pacienti nebyli spokojeni s výsledky léčby.
Lidé s hypotyreózou s osobností typu D měli obzvlášť vysokou úroveň úzkosti, deprese, nespokojenosti s léčbou, přetrvávajících příznaků a špatné kvality života.
„Domníváme se, že existují dvě pravděpodobné interpretace, které se nemusí vzájemně vylučovat – osobnost typu D a hypotyreóza mají podobné základní příčiny, nebo lidé s osobností typu D mohou vnímat výsledky léčby negativněji. Je potřeba další výzkum, který potvrdí naše zjištění a zjistí, zda je možné předpovědět, jak nově diagnostikovaní pacienti s hypotyreózou zareagují na léčbu na základě osobnostních rysů. Pokud ano, studie by mohly být navrženy speciálně pro takové pacienty, aby se zjistilo, zda intervence mohou zlepšit výsledky," říká autor studie Petros Perros (MD, of Newcastle University in Newcastle upon Tyne, U.K.).
Článek Hypothyroidism and Type D Personality: Results From E-MPATHY, A Cross-Sectional International Online Patient Survey," byl publikován online, v tištěné verzi v časopise The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism (v dubnu 2024)
Již dlouho se ví o tom, že mezi lidmi s depresí je více pacientů s hypotyreózou a naopak hypotyreóza je častěji spojena s depresí. Nový vhled do problematiky přináší výzkum publikovaný v časopise The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism z roku 2024, který zjistil vysokou prevalenci osobností typu D u lidí s léčenou hypotyreózou.
Zhruba 10 až 15 procent lidí jeví přetrvávající příznaky i přes dosažení normální koncentrace hormonů štítné žlázy.
Autoři citované studie provedli průzkum mezi více než třemi a půl tisíci lidmi s hypotyreózou a zjistili, že více než polovina z nich měla osobnost typu D.
Tito pacienti měli obzvlášť vysokou úroveň úzkosti, deprese, nespokojenosti s léčbou přetrvávajících příznaků a špatnou kvalitu života.
- Zeptali jsme se profesora Jana Čápa z Lékařské fakulty v Hradci Králové, zda má praktické zkušenosti s léčbou hypotyreózy u osobností typu D.
Osobnost typu D má zhruba třetina všech lidí a ve zmíněné práci zjistili, že když jsou léčeni pro hypotyreózu, tak jich je dokonce polovina.
Já si myslím, že to může být trochu chyba výběru, protože oni nabídli odpověď pacientským sdružením těchto pacientů a možná ti, co se nemají úplně dobře, že měli větší tendenci se do toho zapojit než ostatní.
Samozřejmě, že setkávám. To, že se nedaří optimálně pacientům, kteří jsou léčeni pro hypotyreózu se ví dávno, ony nezmizí tak minimálně deseti procentům z nich všechny příznaky a necítí se dobře.
Diskutuje se po desetiletí v endokrinologické obci, proč to tak je. Myslelo se, že to může být tím, že je léčíme čistým thyroxinem v poslední době, ze kterého teprve se ten aktivní hormon trijódtyronin v těle vyrobí, ale přidání T3 nebo přechod na ty starší metody, kdy se dávala sušená štítná žláza, nepřináší zlepšení.
Je velmi pravděpodobné, že za to může vlastně psychika, čili osobnost pacienta. Takže se s nimi setkávám, ty zkušenosti jsou velmi podobné. Problém je v tom, že vlastně ten článek navrhuje, abychom se nesnažili medikamentózně pomoct těm pacientům, ale psychoterapií, což v praxi je trochu problém, jednak organizační a jednak protože oni si ti pacienti nepřipouštějí, že by to měli vlastně z psychiky, ty potíže. Oni nejsou dobře léčeni pro tu chorobu, takže ani nechtějí jít k psychologovi a nechtějí užívat antidepresiva, pokud jim jsou indikována.