Sdružení ambulantních specialistů proto navrhuje, aby prostředky zdravotnické techniky (PTZ) nebyly započítávány do limitu na léky a jejich předpis byl v kompetenci ošetřujícího lékaře, včetně praktických lékařů. Rozbor na toto téma napsal pro Medical Tribune MUDr.Vladimír Medek, který je členem Rady Sdružení ambulantních specialistů ČR a předseda Sdružení ambulantních ortopedů ČR.

Vývoj problému 

Náklady na prostředky zdravotnické techniky (PZT) se dříve nezapočítávaly do limitu na léky. PZT ambulantního specialisty byly hrazeny z jiných peněz. Schvalování revizním lékařem se týkalo většiny zdravotnické techniky, jako jsou vozíky, sedačky do vany, pojízdné klozety, postele, jejich doplňky a podobně.

Před několika lety tento systém pojišťovny zrušily a i zdravotnická technika schvalovaná revizním lékařem byla dána do limitů předepisujícího ambulantního specialisty. To způsobilo problém, ale vzhledem k tomu, že pojišťovny při uplatňování regulací na léky a PZT byly dosud relativně vstřícné, nebyl problém až tak zásadní.

Letos se situace výrazně mění. Vzhledem k sníženému výběru pojistného a vzhledem k dalším okolnostem, které nastaly v rámci krize, je třeba počítat s důsledným uplatňováním regulací ze strany pojišťoven, tedy s přísným hlídáním limitů u poskytovatelů.

Rovněž podle úhradové vyhlášky je referenčním obdobím rok 2008 a nikoliv rok předchozí jako dosud. Obojí nutně povede k tomu, že poskytovatel-ambulantní specialista bude muset více hlídat náklady na léky a PZT. Tím se problém předepisování PZT dostává do popředí.

Co vadí ambulantním specialistům

Prostředky zdravotnické techniky mohou předepisovat jen některé vyjmenované odbornosti (většinou ortopedie, neurologie, rehabilitace), a to i pro pacienty s diagnózami, které s těmito odbornostmi vůbec nesouvisí. Například když potřebuje invalidní vozík onkologický pacient, musí ho předepsat ortoped nebo neurolog, onkolog ho předepsat nemůže.

PZT předepisují ortopedové, rehabilitační lékaři a neurologové i pacientům, které nemá ve své péči, pro které není a často ani nemůže být ošetřujícím lékařem.

Tyto pacienty mnohdy ani nemůže vyšetřit (například jsou imobilní) a musí se spoléhat na často neúplnou dokumentaci nebo informace od praktického lékaře, z nemocnice nebo od příbuzných pacienta. Nemůže si tedy přímo ověřit, zda konkrétní PZT bude pro pacienta nejvhodnější a nejpotřebnější. Přitom jde často o zdravotnickou techniku za několik tisíc korun.

Pacienti i lékaři pod tlakem

Považuji za krajně nedůstojné, aby pacienti nebo jejich příbuzní hledali a přemlouvali ambulantního specialistu napsat na svoje náklady zdravotnickou techniku v ceně několika tisíc korun. Specialisté se brání.

Pacienta, kterému mají předepsat PZT, často neznají, a ani nevědí, zda danou pomůcku opravdu potřebuje. Nechtějí čerpat limit na úkor ostatních pacientů. Příbuzní jsou častokrát oprávněně rozčarovaní, naléhají na specialistu, aby pomůcku předepsal a nevědí, jaký problém lékař musí řešit. Vznikají tak zbytečné konflikty.

Je pravda, že zdravotnické pomůcky v ceně nad 15 000,- Kč jdou mimo limit předepisujícího lékaře,ale naprostá většina předepisovaných PZT je v ceně pod 15 000,-Kč, jde tedy do limitu.

Předpis zdravotnických pomůcek nemůže být u hospitalizovaných pacientů realizován v nemocnici ,ale až po propuštění domů s tím, že předpis musí provést zase ambulantní specialista výše uvedených odborností dodatečně.Zde je tedy i prodleva v získání PZT .

Tzv. individuálně zhotovované PZT, u kterých není předem známa cena,za kterou budou vyrobeny, jdou také do limitů předepisujicího ambulantního specialisty,aniž by ten věděl ,kolik mu odeberou peněz z limitu.

Co navrhujeme

Nejlepším řešením by byl návrat ke stavu, který dobře fungoval přes 10 let. Tedy aby prostředky zdravotnické techniky schvalované revizním lékařem se nezapočítávaly do limitu nákladů na léky ambulantního specialisty.

Toto řešení navrhuje také Česká společnost pro ortopedii a traumatologii pohybového aparátu. Pojišťovny se bojí nárůstu předpisů na PZT, ale je to věc odpovědnosti revizních lékařů, aby dokázali preskripci těchto zdravotnických pomůcek odpovědně regulovat.

Jiným, spíše dočasným řešením, by bylo snížení cenového stropu PZT, které se počítají do nákladů na léky a zdravotnických pomůcek z nynějších 15 000,- Kč na 5 000,- Kč. Tím by se většina sporných PZT dostala mimo limit předepisujícího lékaře a problém by se zmírnil.

Zásadním řešením by bylo, aby předpis pomůcky mohl provést ošetřující lékař i jiné odbornosti než ortopéd, neurolog nebo rehabilitační lékař, tedy i například praktický lékař pro svého pacienta.

Ošetřující lékař a zvláště praktický lékař svého pacienta nejlépe zná (navíc praktický lékař má i návštěvní službu u svých nepohyblivých pacientů), ošetřující lékař může nejlépe posoudit skutečnou potřebu předpisu konkrétního pomůcky u svého pacienta. Rovněž by měla být možnost předpisu PZT u hospitalizovaných pacientů již v nemocnici.

MUDr. Vladimír Medek, www.tribune.cz