Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 26. červenec 2016 | Svátek má Anna
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Z medicíny  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

První klinické zkušenosti s biosimilars v revmatologii jsou pozitivní

První klinické zkušenosti s biosimilars v revmatologii jsou pozitivní

Medical Tribune 2/2015
10.02.2015 10:05
Zdroj: Medical Tribune
Autor: red
diskuse dosud neobsahuje žádný příspěvek

Pacientům s revmatoidní artritidou (RA) a ankylozující spondylitidou (AS) přinášejí biologické přípravky významný přínos v léčbě i nové možnosti z hlediska prognózy jejich onemocnění, na druhou stranu stále představují relativně nákladnou alternativu dosud používané terapie. Důsledkem jsou zvyšující se náklady plátců i riziko, že vysoká cena biologických přípravků může omezit přístup pacientů k léčbě. Proto se v poslední době pozornost upíná k biosimilars, neboli biologicky podobným léčivým přípravkům, které podle dostupných informací poskytují srovnatelnou úroveň účinnosti a bezpečnosti s nižšími náklady pro zdravotní systémy.

Jaké jsou dosavadní praktické zkušenosti s používáním prvního biosimilárního přípravku v revmatologii, kterým je biologicky podobný lék k infliximabu, v České republice dostupný pod názvem Remsima? Zatím lze konstatovat, že pozitivní. Tento závěr vyplynul z přednášky prof. MUDr. Karla Pavelky, DrSc., z Revmatologického ústavu v Praze na letošních Třeboňských revmatologických dnech. Ve své prezentaci se věnoval jak hodnocení dat z českého registru ATTRA získaných během půlročního užívání tohoto léku u pacientů s RA, tak připomenutí výsledků registrační studie PLANETRA.

Srovnání originálního a biosimilárního infliximabu

V rámci procedury schvalování regulačními autoritami musejí biosimilární léky prokázat svou účinnost a bezpečnost v řadě preklinických testů a klinických hodnocení, podobně jako referenční biologické přípravky. Nejinak tomu bylo u biosimilárního infliximabu. Studie PLANETRA si dala za cíl zhodnotit jeho účinnost a bezpečnost při léčbě pacientů s RA (přípravek byl ve studii podáván pod studijním názvem CT‑P13) v porovnání s originálním infliximabem (Remicade). Proto byla základní vstupní i další kritéria identická jako u studií fáze III pro referenční infliximab. Pacienti byli randomizováni 1 : 1, aby obdrželi buď CT‑P13, nebo referenční infliximab (obojí aplikováno jako infuze 3 mg na kilogram váhy), a současně byl aplikován metotrexát (12,5–25 mg na týden) a kyselina listová (> 5 mg na týden). „Studie prokázala, že CT‑P13 má ekvivalentní účinnost jako originální infliximab, což bylo v 30. týdnu léčby měřeno odpovědí ACR 20. U pacientů užívajících CT‑P13 bylo této odpovědi dosaženo v 60,9 % případů, v kontrolní skupině s referenčním infliximabem byla tato odpověď potvrzena u 58,6 % pacientů. Výsledky primárního cíle byly podpořeny i sekundárními ukazateli a analýzou per protocol. Rozdíly mezi oběma skupinami nebyly například zjištěny ani při porovnání průměrné sérové koncentrace infliximabu v závislosti na délce léčby, podobně příznivý byl i výskyt nežádoucích účinků. Mezi biosimilárním a referenčním infliximabem nebyl rozdíl ani z pohledu incidence infuzních reakcí či tvorby autoprotilátek,“ shrnuje výsledky studie PLANETRA K. Pavelka.

Na tuto studii navazovala otevřená extenze po dobu 48 týdnů, která srovnávala dlouhodobou léčbu CT‑P13 se skupinou pacientů, kteří byli po roce podávání referenčního infliximabu v rámci studie PLANETRA převedeni na biosimilární infliximab. A jak dopadlo srovnání pacientů, kteří po celé dva roky užívali přípravek CT‑P13, s nemocnými, kteří na něj byli switchováni po roce léčby originálním infliximabem? „Signifikantní rozdíly mezi oběma skupinami nebyly zaznamenány ani z pohledu účinnosti léčby, měřené různými ukazateli, jako jsou ACR 20, 50, 70 či DAS28, nebo pomocí odpovědi EULAR, ani z pohledu přehodnocení bezpečnosti terapie. Výsledky studie PLANETRA lze shrnout tak, že farmakokinetické parametry CT‑P13 a referenčního infliximabu byly identické, podobně jako účinnost a bezpečnost. Při převodu z originálního infliximabu na CT‑P13 nebyl u pacientů s revmatoidní artritidou zaznamenán vyšší výskyt nežádoucích účinků ani autoprotilátek,“ doplňuje K. Pavelka. V této souvislosti je dobré připomenout, že obdobné srovnání originálního a biosimilárního infliximabu probíhalo v rámci studie PLANETAS také u pacientů s ankylozující spondylitidou. V tomto případě se po převodu z referenčního infliximabu na CT‑P13 objevil mírně zvýšený počet nežádoucích účinků, a to především mírných a středních, nicméně počet závažných nežádoucích účinků byl stejný.

Registry nabízejí podrobné sledování klinických zkušeností

Na registrační studie bude navazovat další monitorování účinnosti a bezpečnosti v rámci různých klinických registrů s tím, že tohoto sledování se účastní minimálně 3 000 pacientů a prezentace dlouhodobých sledování je plánována na březen 2026.

První klinické zkušenosti s biosimilárním infliximabem mají již i čeští revmatologové, kteří ho mohou nemocným nabízet od konce roku 2013. Pacienti s tímto lékem jsou sledováni v registru ATTRA, podobně jako ostatní nemocní s biologickou léčbou. V další části své přednášky se K. Pavelka věnoval prezentaci zkušeností s léčbou biosimilárním infliximabem právě na základě dat z registru ATTRA. K datu 5. prosince 2014 byl v registru ATTRA‑RA záznam o léčbě biosimilárním infliximabem u 54 pacientů, nicméně vedle pacientů s RA byl biosimilární infliximab nasazen ještě u dalších revmatologických pacientů, nejčastěji s AS, takže v současnosti se tímto lékem z revmatologické indikace léčí přibližně stovka nemocných.

Co o biosimilárním infliximabu vypovídá ATTRA‑RA

Pokud bychom z této skupiny vybrali pouze nemocné s RA, lze konstatovat, že počátkem ledna 2015 bylo v rámci registru ATTRA‑RA biosimilárním infliximabem léčeno 47 pacientů, přičemž nejčastěji se u pacienta jednalo o první biologikum (63,8 % ze všech aktuálně léčených tímto přípravkem). Léčbu tak doposud ukončilo celkem sedm nemocných RA. Nejčastějším důvodem ukončení terapie biosimilárním infliximabem byl výskyt nežádoucí příhody (4 pacienti; 57,1 %), u dvou nemocných došlo k sekundárnímu selhání léčby a v jednom případě je důvod jejího ukončení neznámý.

Demografické charakteristiky pacientů léčených biosimilárním infliximabem naznačují, že se jednalo o nemocné s poměrně pokročilým průběhem choroby (průměrně jedenáct let trvání) a s relativně vysokou aktivitou onemocnění (vysoké hodnoty CRP a velké počty oteklých kloubů, DAS28 průměrně 5,6). Z dat také vyplývá, že biosimilární infliximab byl v osmi případech nasazen jako druhá linie léčby, u pěti pacientů jako třetí biologický lék a u osmi nemocných dokonce jako čtvrtá linie léčby. Data z registru mj. dokládají, že před zahájením podávání (v průměru po jedenácti letech trvání choroby) pracovalo či aktivně hledalo práci pouhých 45,7 % pacientů, zatímco téměř 20 % jich bylo v invalidním důchodu či pracovní neschopnosti. Z toho lze usuzovat, jak velký dopad toto onemocnění má na práceschopnost osob, které jím trpí.

Při zahájení léčby biosimilárním infliximabem užívala většina pacientů metotrexát, někteří ještě v kombinaci s leflunomidem nebo sulfasalazinem, ve více než 90 procentech byly v rámci komedikace nasazeny glukokortikoidy. Hodnoceno je období již dvanácti měsíců, a byť ve sledování zatím není příliš velký počet nemocných, nejsou bez zajímavosti ani první data o účinnosti a bezpečnosti. „Na léčbě biosimilárním infliximabem po půl roce setrvávalo 85,1 % pacientů, u kterých došlo k dramatickému zlepšení při posuzování DAS28. Průměrné hodnoty z 5,6 v době zahájení léčby poklesly na 2,8 po třech měsících jejího trvání. Velmi se také snížila aktivita choroby, více než polovina nemocných dosáhla po šesti měsících stavu nízké aktivity onemocnění a 42,5 procenta pacientů užívajících biosimilární infliximab byla v remisi,“ vypočítává K. Pavelka. Tato léčba také významně ovlivnila ukazatele popisující kvalitu života nemocných, v některých parametrech, jako je vitalita, společenský život, duševní zdraví či tělesná bolest, pacienti dokonce dosahovali hodnot velmi blízkých nebo shodných se zdravou populací.

Vedle účinnosti je důraz kladen i na bezpečnost

„Velká pozornost byla věnována výskytu nežádoucích příhod. Z dat registru ATTRA nevyplývají žádné signály o zvýšených bezpečnostních rizicích,“ říká K. Pavelka. Během půl roku bylo zaznamenáno celkově devět nežádoucích příhod, z toho závažné byly pouze tři – jeden pacient měl alergickou infuzní reakci, další se potýkal s infekcí a třetí měl neurologické projevy. „Přestože počet sledovaných pacientů je zatím malý, výskyt nežádoucích účinků odpovídá obecným zkušenostem, které máme s podáváním biologických léků. Lze uzavřít, že z dosavadních zkušeností nevyplývají žádné nové signály možné toxicity, i když je zatím expozice léku relativně krátká,“ uzavírá K. Pavelka s tím, že při srovnatelných činnostních a bezpečnostních parametrech představuje biosimilární infliximab ekonomicky výhodnou alternativu léčby.

Diskuse

Nebyl nalezen žádný příspěvek.



Copyright © 2000-2016 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky