Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Úterý 17. říjen 2017 | Svátek má Hedvika
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

20 nejčastějších otázek a odpovědí k dětskému očkování

20 nejčastějších otázek a odpovědí k dětskému očkování

23.09.2011 08:53
Zdroj: Ami Communications
Jakou cestou se ubírá povinné očkování. Tak zní název čtvrteční tiskové konference, jejímž hostitelem byla PR agentura Ami Communications. Ta redakci Medical Tribune zaslala k publikování výstup z konference ve formě fiktivního rozhovoru.
Upozornění: Následující článek vybírá redakce www.tribune.cz v rámci monitoringu médií.
Není redakčním textem. Zdroj média tohoto článku najdete v záhlaví nebo na konci textu.


Proč je vČeské republice očkování dětí povinné? Každý rodič by měl mít přece právo se na základě dostupných informací sám rozhodnout, co je pro jeho dítě nejlepší. Navíc ve většině zemí západní Evropy je očkování dobrovolné, a přesto je proočkovanost podobná jako u nás.

VČeské republice se povinně očkuje proti devíti základním onemocněním: záškrt, černý kašel, tetanus, dětská obrna, hepatitida B, Haemophilus influenzae b, zarděnky, spalničky a příušnice.

Účelem povinného očkování je dosažení vysoké proočkovanosti vpopulaci anejen přímá ochrana očkovaných jedinců, ale i těch, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou. Díky vysoké proočkovanosti se daří držet infekční nemoci pod kontrolou, a omezuje se tak šíření nebezpečných virů a bakterií. Tím se vytváří tzv. kolektivní imunita, kdy očkovaní jedinci se nemohou nakazit a dále šířit infekční agens a jsou tak chráněni iostatní vpopulaci. Princip kolektivní imunity znamená, že při dosažení určitého poměrně vysokého procenta proočkovanosti populace se může nakazit tak málo lidí, že mikroorganismus ztrácí schopnost se vtéto populaci šířit. Není tomu jinak ani vzápadních zemích, kde je ochrana zdraví populace prioritou. Tamní zákonreguluje očkování jiným způsobem, jde o tzv. nepřímou povinnost.Nenaočkované děti nejsou přijaty do dětských kolektivů (školka, škola).VUSA se například proočkovanost kontroluje i při nástupu na vysokou školu a aktivní očkování si musí zajistit i přijíždějící zahraniční studenti.

Povinností očkování stát vymáhá odpovědné chování jednotlivců vůči svému zdraví i vůči zdraví svých spoluobčanů.

Jak vzniká očkovací kalendář a kdo je vČR za jeho přípravu zodpovědný?

Očkovací kalendář vzniká na základě konsenzu odborníků- vČR reprezentovaných Národní imunizační komisí NIKO- a MZd ČR. Vždy je posuzováno odborné hledisko vhodnosti zařazení nového očkování na základě dlouhodobé epidemiologické situace pro danou chorobu. Dále se pak diskutuje dostuponost a složení případných očkovacích látek (to je úkol odborníků) a finanční možnosti státu (primárně MZd). Jelikož je očkovací kalendář definován vyhláškou 537/2006 Sb.ve znění pozdějších novelizací, mají možnost se kněmu vyjádřit také ostatní resorty vrámci vnějšího připomínkového řízení. Vsoučasnosti je klíčovým poradním orgánem MZ již zmiňovaná NIKO, jejímž předsedou je hlavní hygienik ČR.

Proč děti od narození do věku dvou let musí absolvovat tolik druhů očkování?

Protilátky se začínají tvořit již od 30. týdne gestace, jejich množství je ale nedostatečné pro vlastní ochranu. Novorozenec po porodu je chráněn tzv. mateřskými protilátkami, které procházejí přes placentu. Nevýhodou mateřských protilátek je jejich krátké působení.Během cca 2 měsíců jejich množství významně klesá až pod hranici účinné ochrany. Tvorba vlastních protilátek se poporodu u miminka postupně zvyšuje, vprvním roce života tvoří cca 50% protilátkové odpovědi oproti dospělému. Ani buněčná obrana nezůstává pozadu, první obranné bílé krvinky se začínají tvořit již ve 12. týdnu gestace. Stejně jako protilátek nemá novorozenec také dostatek těchto specificky obranných bílých krvinek, které navíc nevykazují tak vysokou obrannou aktivitu jako udospělých lidí. Přechodný nedostatek imunitního systému dítěte v prvním roce života vrcholí v období 3. až 6.měsíce. V této době výrazně klesá hladina mateřských protilátek, nová tvorba vlastních protilátek je ještě nedostatečná aspecifické bílé krvinky nejsou plně aktivní.Proto je novorozenec vystaven zvýšenému riziku ohrožení jakoukoli nákazou. Je důležité, aby vtéto době již bylo miminko chráněno očkováním.

Dle WHO zachraňuje očkování každý rok tři miliony dětských životů a dalších 750000 dětí ochrání před těžkými trvalými následky infekčních onemocnění. Bez očkování dětí bychom čelili řadě úmrtí apodstatně vyšší nemocnosti.

Nejsou odstupy mezi jednotlivými očkováními příliš krátké? Není to velká zátěž pro miminko, jehož imunitní systém není ještě zcela vyvinutý?

Zájmem vědců a lékařů je, aby očkování bylo co neúčinnější a nejbezpečnější. Nové očkovací látky obsahují jenom ty složky, které jsou nezbytné kvytvoření imunitní ochrany. Dnes v dětských vakcínách napočítáme několikanásobně nižší množství antigenu (složka vakcíny, která stimuluje imunitní systém), než ve vakcínách kterými se očkovali jako děti naši rodiče, ale i dnešní adolescenti. Díky dostupnosti moderních vakcín pokleslacelkovázátěž organismu o 96 % oproti očkovacímu kalendáři platnému do roku 2006.Navíc, vpřirozeném prostředí čelí imunita dítěte každý den velkému množství nejen potenciálně ohrožujících podnětů - od bakterií v jídle až přes prach, který dýcháme, ale vyrovnává se vlastně se všemi látkami, které nejsou tělu vlastní akterým je denně vystavena- např. všem součástem potravy.Vakcinace imunitu nijak neohrožuje či neoslabuje. Naopak ji velmi cíleně posiluje vůči některým infekčním onemocněním.

Proč se očkuje i proti nemocem, které jsou již dávno vymýceny, jako např. obrna, tetanus apod.?

Proti infekcím, které jsou celosvětově vymýceny, je možné přestat očkovat. Dokud se ale infekce kdekoli na světě vyskytuje, není možné sočkováním přestat. Při ukončení očkování bude postupně narůstat procento populace, které bude vůči této infekci vnímavé. Jednoho dne se do této populace infekce nevyhnutelně musí dostat zjiné části světa, ve které se běžně vyskytuje. Pokud infekční mikroorganismus najde dostatečné množství vnímavých jedinců, způsobí epidemii podobnou těm, které známe zhistorie. Ztohoto důvodu není možné sočkováním přestat před úplným, celosvětovým vymýcením dané infekce.

Význam očkování je obrovský. Jako metoda nejúčinnější prevence patří k nejvýznamnějším objevům vhistorii medicíny a zachránilo již stamiliony životů. Naneštěstí se vakcíny staly obětí svého vlastního úspěchu. Lidé se již vnašich zemích běžně nesetkávají s infekcemi, proti kterým se očkuje, takže mají tendenci význam očkování podceňovat. Celosvětově ale mnoho onemocnění, které patří u nás již téměř mezi neznámé, představuje pořád ještě hrozbu.

Proč si rodiče nemohou vybrat sami, jakou vakcínu pro své dítě chtějí?

O podobě a složení povinného očkování rozhoduje vsoučasnosti Ministerstvo zdravotnictví ČR, které spolupracuje sodborníky různých specializací – vakcinology, pediatry, infektology, hygieniky, epidemiology atd. Díky aktuálním informacím zdomova i zahraničí mají tito lidé nejlepší kompetenci osložení očkování rozhodnout, tak aby bylo co nejlépe chráněno zdraví dětí i dospělých. Očkovací kalendář je jedním ze základních nástrojů ochrany veřejného zdraví, který umožňuje vzniktzv.kolektivní imunity, která chrání ijedince, kteří nemohou zdůvodu svého zdravotního hendikepu být očkováni dle řádného schématu.Rodiče si mohou vybrat u nepovinného očkování, pokud existuje rovnocenná alternativa (např. upneumokokových vakcín).

Je pravda, že vakcíny obsahují nebezpečnou rtuť?

Je důležité poznamenat, že „není rtuť jako rtuť“. Ve vakcínách se používala rtuť, která se ztěla rychle eliminuje, přeměňuje se na anorganickou a vylučuje se stolicí. Neexistuje jediný důkaz o škodlivosti této rtuti (ethylrtuť - thiomersal) u dětí ani dospělých.Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMEA) v roce 2004 poukázala na celou řadu kvalitně provedených epidemiologických studií potvrzujících bezpečnost thiomersalu. Tyto studie neprokázaly žádnou souvislost mezi očkováním vakcínami s obsahem thiomersalu a vývojovými poruchami nervového systému, jako je autismus.

Mezinárodní poradní výbor pro bezpečnost vakcín při WHO došel kzávěru, že vsoučasné době neexistují žádné důkazy o toxicitě rtuti u kojenců, dětí či dospělých očkovaných vakcínami obsahujícími thiomersal.

Proč vakcíny obsahují nebezpečný skvalen?

Skvalen je přírodní látka, kterou nalezneme vtěle rostlin, živočichů i lidí. Jedná se o přirozenou složku lidských buněčných membrán, která se vytváří vjátrech člověka a obíhá v jehokrvi. Komerčně se získává extrakcí zrybího tuku a používá se vřadě potravin, kosmetických přípravků, volně prodejných léků a zdravotních doplňků. Skvalen je někdy používán jako součást některých adjuvancií. Adjuvancia jsou přidávána do vakcín ke zvýšení specifické imunitní odpovědi.Skvalen používaný ve vakcínách se získává destilacíoleje zežraločích jater.

Na zvířatech popsané nebezpečné účinky skvalenu získané vrámci bezpečnostních studií byly pozorovány při podávání řádově větších množství, než jsou používána ve vakcínách. Ve světě bylo aplikováváno více než 50milionů dávek vakcín obsahujících skvalen sžádnými nebo minimálními vedlejšími účinky, znichž nejobvyklejší je bolest a zarudnutí vmístě podání. Rozdíl mezi testovanými dávkami svedlejšími účinky amnožstvím bezpečně používaným ve vakcínách je jako mezi lžičkou oleje a tunou majonézy (majonéza vzniká při emulzifikaci oleje vejci).

Neexistují žádná relevantní data ukazující na nebezpečnost skvalenu ve standardně používanýchdávkách.

Proč jsou ve vakcínách obsaženy tzv. přídavné látky (adjuvanty)? Nejsou nebezpečné?


Již od objevení principu vakcinace se do každé vakcíny přidávají různé látky pro zvýšení její účinnosti. Přídavné látky, neboli adjuvanty (adjuvans), mají ve fungování vakcíny důležitou roli, neboť zvyšují reakci imunitního systému na podaný antigen, umožňují ho lépe rozpoznat a správně na něj reagovat. Současné šetrné vakcíny smalým množstvím antigenů často postrádají složky původně obsažené v patogenních organismech, které lidskému organismu signalizují, že toto je „nebezpečí“. Adjuvans tento signál nahrazují adovolují tak podat mnohem méně antigenu při zachování stejné navozené ochrany, prodlužují také dobu ochrany po očkování.Adjuvancia tak imunitnímu systému pomáhají, usnadňují mu účinnou odpověď na očkování.

Může očkování způsobit vážné zdravotní komplikace, jako je např. autismus, epileptické záchvaty, cukrovka či Guillainův-Barréův syndrom?


O závažných zdravotních komplikacích spojených sočkováním koluje řada mýtů. Ten o souvislosti mezi autismem a očkování vakcínou proti zarděnkám, spalničkám apříušnicím vznikl na základě záměrně chybné studie britského lékaře Dr. Andrewa Wakefielda z roku 1998. Data byla upravována se záměrem získat velká finanční odškodnění za domnělé „nežádoucí účinky“.Přestože tato chybná studie byla již vyškrtnuta zodborného lékařského časopisu Lancet a lékař byl kvůli svému pochybení vyřazen zregistru General Medical Council, mnoho rodičů se stále ještě zbytečně obává této neodůvodněné spojitosti.

Nikdy se vědecky neprokázalo, že by mezi očkováním a autismem nebo epileptickými záchvaty, cukrovkou či GB syndromem byl příčinný vztah. Neexistují žádné důkazy o tom, že by jakákoli vakcína způsobovala cukrovku, autismus či epilepsii.

Jaké nežádoucí účinky se mohou po očkování u dítěte objevit? Jsou tyto nežádoucí reakce časté amohou být pro miminko nebezpečné?

Reakce po očkování se dostavují za různě dlouhou dobu, záleží na typu očkování. Může to být už v den či následující den po očkování, u živých vakcín za 6-12 dnů. Tuto informaci vám sdělí lékař při očkování.

Mezi nejčastější lokální nežádoucí účinky patří zarudnutí vmístě vpichu, mírná bolest či otok. Dále se po očkování může objevit horečka, bolest hlavy, zvracení, průjem nebo únava. Pokud se vyskytnou, bývají drtivou většinou přechodné sdobou trvání max. 3 dny a odezní samy bez nutnosti léčby a bez jakýchkoliv následků.

Proč je součástí hexavakcíny i očkování proti hepatitidě B? Je známo, že se tato nemoc přenáší krví či sexuálním kontaktem. Není to pro dítě jen zbytečné trápení?


Očkování proti hepatitidě B v raném dětství je doporučováno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) aje součástí rutinního očkování kojenců a starších dětí ve 20 z 27 zemí EU. Žádná zezemí, ve kterých bylo očkování kojenců proti hepatitidě B zavedeno, nepřistoupila kjeho rušení. Třeba vUSA, kde je veliký důraz na bezpečnost a efektivitu vakcinace, se 1. dávka HepB vakcíny podává ještě před propuštěním novorozence zporodnice.Právě pro nejmenší děti bývají následky nemoci nejtěžší. Nákaza hepatitidou Bv dětství vede smnohem vyšší pravděpodobnosti kchronickému nosičství a riziku rozvoje rakoviny jater.

Hepatitida B se může přenášet i vběžném kontaktu, napříkladpředměty denní potřeby kontaminovanými krví nebo tělními sekrety infikovaných osob, i vmikroskopickém množství (sdílení ručníků, zubních kartáčků, holení…).

U malých dětí se navíc dosahuje velmi úspěšné proočkovanosti, která se v útlém dětství blíží 100 %.

Rozhodně to pro malé děti není žádné trápení navíc. HepB je součástí hexavakcíny, pokud vní nebude HepB složka, bude dítě muset někdy jindy dostat tři injekce navíc. HepB složka vhexavakcíně se nijak podstatně nepodílí na nežádoucích reakcích vakcíny. Jinými slovy, pokud bychom dávali místo hexavakcíny pentavakcínu, počet nežádoucích reakcí bude stejný.

Není pro děti šetrnější podávat jednotlivá očkování obsažená vhexavakcíně samostatně (v průběhu několika let), a zmírnit tak zátěž pro dětský organismus?

Při rozdělení vakcín by se musely dodržovat jisté rozestupy mezi nimi, celé očkování by se tedy velmi natáhlo aneúnosně by se prodloužila doba, po kterou miminko není chráněno (3úmrtí na pertusi ukojenců, 2005,2007,2009, všechna u miminek s nedokončeným očkováním!)

Rozdělit stávající vakcíny na další dílčí dávky přináší jisté komplikace související s nutností aplikovat minimálně 6vpichů navíc. Zvláště u miminek, která bývají často nemocná, aočkování jim tedy nemůže být aplikováno, by další očkování představovalo komplikace: nedodržování schémat očkování či nedokončení kompletní vakcinace. Další nevýhodou by byla nutnost častěji navštěvovat lékaře.Dále by pak i kojenci byli vystavováni stresu zvakcinace mnohonásobně častěji. Je přirozené, že dítě na očkování reaguje pláčem, tedy stresem, není důvod, proč by ho mělo podstupovat častěji. Seskupení očkování do jedné vakcíny je pro očkované dítě šetrnější. Výskyt nežádoucích účinků po jednotlivých /méněvalentních vakcínách odpovídá výskytu po podání hexavakcíny.

České děti jsou hexavakcínou očkovány od roku 2007. Zkušenosti zklinických studií idosavadní praxe ukazují, že její používání je bezpečné. Antigenní zátež vsoučasné hexavakcíně je řádově nižší než zátěž po jediném očkování proti pertusi dříve (celobuněčná vs. acelulární).

Proč je u řady vakcín nutné použít posilovací dávku, tzv. booster (tj. nechat dítě přeočkovat)?


Ochrana po očkování, stejně jako po mnoha onemocněních, není celoživotní. Sčasem klesá, „vyvane“ a pro její udržení je nutný booster. (např. očkování proti pertusi chrání 3-12 let, po prodělané pertusi je ochrana 4-20 let). Booster imunitě „připomene“ příslušný patogen a znovu nastolí ochranu. Booster navozuje obvykle vyšší imunitní odpověď než základní očkování, na připomenutí stačí tedy jen jedna dávka (5x základní očkování proti tetanu vdětství, dále jedna dávka á10-15 let).

Na jakém principu očkování funguje? Je pravdou, že se vpíchne prostřednictvím vakcíny do těla živý virus nemoci?

Očkování v lidském těle napodobuje situaci, jako kdyby došlo k nákaze nemocí. Očkovací látky obsahují totiž složku získanou z původce onemocnění (bakterie či viru), která se nazývá antigen. Ten pak povzbuzuje imunitní systém ktvorbě ochranných protilátek, obranných bílých krvinek apaměťových buněk.Takové protilátky nebo krvinky dokážou mikroby, vůči kterým bylo dítě očkováno, rozeznat, označit a zničit samy nebo ve spolupráci s dalšími složkami imunitního systému. Antigen je tvořený neživými nebo oslabenými viry nebo bakteriemi, případně jejich částmi. Jde onaprosto přirozené a tělu vlastní procesy, nejde o žádnou mimořádnou zátěž. Každé očkování tak vlastně příznivě stimuluje imunitní systém člověka. Ochranné protilátky akrvinky mohou existovat v těle očkovaného dítěte po dobu mnoha let, a přitom si uchovávají stále stejnou obrannou schopnost vůči odpovídajícím mikrobům. Cirkulují krevními cévami vtěle a čekají na kontakt spůvodcem nemoci. Pokud očkovaný jedinec přijde do kontaktu spůvodcem (může být i bakterie nebo jenom toxin)nemoci, proti které je očkován, imunitní systém si „vzpomene“. Paměťové buňky začnou rychle tvořit velké množství protilátek. Díky reakci vlastního imunitního systému se tak jedinec ubrání rozvinutí nemoci.

Jak je bezpečnost a účinnost dětských vakcín testována?


Každá nová léčivá látka, včetně vakcín, je před uvedením na trh velmi pečlivě testována akontrolována. Po preklinických studiích se provádí čtyřfázové klinické studie. Fáze I probíhá na zdravých dobrovolnících ke kontrole bezpečnosti vakcíny a cest působení vtěle. Je-li všechno vpořádku, ve fázi II se zjišťuje její účinnost a nejlepší dávka. Ve fázi III se vakcína podává většímu množství subjektů ze skupiny budoucích uživatelů, většinou jako dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie, kzískání klíčových informací obezpečnosti a účinnosti. Klinické studie mají velice přísná pravidla a jsou striktně kontrolována nezávislými institucemi. Pokud je nová vakcína uznána za bezpečnou aúčinnou, je povolena její registrace a dostane se kpacientům. I vcelém dalším průběhu jejího používání je povinnost hlásit všechny závažné nežádoucí účinky Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, aby mohly být včas podniknuty kroky při zjištění jakýchkoliv rizik.

Je lepší spojit očkování proti pneumokokům sjednou zdávek hexavakcíny, nebo je pro miminko šetrnější očkovat každou zvakcín zvlášť?


Ve většině klinických studií se pneumokoková vakcína a kombinovaná vakcína (vnašem případě hexavakcína) podávají současně. Při současném podání je o něco vyšší riziko nezávažných nežádoucích reakcí, např. horečky. Současnou aplikaci obou vakcín je možné považovat za standardní péči. Na druhou stranu je možné podat vakcíny odděleně vrůzné dny, za cenu dvojnásobného počtu návštěv spojených sočkováním.

Vakcínu proti pneumokokům lze výhodně spojit i spodáním dalších dětských vakcín, jako například MMR nebo očkování proti rotavirům. Jednotlivé injekce současně podávaných vakcín musí být aplikovány do různých míst těla. O vhodném očkování, včetně možné kombinace vakcín, se poraďte se svým lékařem.

Je potřeba, aby bylo dítě před očkováním stoprocentně zdravé?


Dítě nemusí být úplně zdravé. Doporučuje se neočkovat při závažném akutním horečnatém onemocnění, ale lehké onemocnění, např. lehké nachlazení, rýma, průjem bez horečky, lehké projevy sezónní alergie atd. nejsou překážkou očkování. Rozhodnutí o podání vakcíny je vždy na očkujícím lékaři.

Jaké znepovinných vakcín jsou pro děti do dvou let vhodné? Jak nepovinné očkování nejlépe zkombinovat spovinným očkováním?

VČeské republice jsou pro děti do 2 let „povinné“ jen 2 očkovací látky. Tzv. hexavakcína, proti tetanu, záškrtu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě („žloutence“ B) a bakterii Haemophilus influenzae Ba 3-vakcína proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. Další očkovací látky nejsou sice povinné, ale jsou pro malé děti vhodné. Včasném kojeneckém věku by se měla podat pneumokoková vakcína, která není povinná, ale její důležitost vočkovacím kalendáři vyjádřily zdravotní pojišťovny tím, že toto očkování hradí ze zdravotního pojištění.Nejmenší děti do 24/ resp.26 týdnů věku je také vhodné chránit perorální vakcínou („do pusinky“) proti rotavirům. Vakcína proti chřipce je indikována od 6měsíců věku. Dalšími vakcínami, které lze doporučit vdětském věku,jsou např. vakcína proti hepatitidě A, planým neštovicím či klíšťové encefalitidě.

Očkování proti TBC dlouho patřilo mezi povinná očkování a bylo nakonec zrušeno. Jak rodiče poznají, že některé další povinné očkování není dnes už také zbytečné?


Přestože je výskyt tuberkulózy vČR minimální, není vmnoha zemích světa tato nemoc stále zcelapod kontrolou. Argumentem pro její vyjmutí zpovinného očkovacího kalendáře byly potíže, které toto očkování způsobuje i nutný odklad očkování hexavakcínou do zhojení „chráničky“ vedoucí ke zvýšení rizika pro nechráněné kojence (3 úmrtí na pertusi 2005,2007,2009 u kojenců bez dokončeného očkování hexavakcínou). TBC je živá oslabená vakcína. Nežádoucí účinky iuzdravých dětí – lokální abscesy, kolikvace spádových lymfatických uzlin. Často dlouhé hojení snutností odkládat hexavakcínu až do zhojení, třeba až po 6. měsíci.Odborníci z MZd aktuálně sledujíefektivitu povinného dětského očkování iepidemiologický vývoj výskytu nemocí, proti kterým se očkuje. Zrušení očkování proti TBC je výsledkem jejich činnosti asnahy držet povinný očkovací kalendář co nejaktuálnější tak, aby zajistil nejlepší možnou formu prevence. Proto není rušení dalšího očkování na pořadu dne. Naopak vroce 2010 došlo k zpřístupnění očkování proti pneumokokům, které nepatří mezi povinná očkování, ale je plně hrazeno zprostředků zdravotního pojištění.



Copyright © 2000-2017 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky