Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Pondělí 01. červen 2020 | Svátek má Laura
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Niemannova‑Pickova choroba typu C

Niemannova‑Pickova choroba typu C

Medical Tribune 1/2013
31.01.2013 09:05
Zdroj: Medical Tribune
Autor: MUDr. Věra Malinová, Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN, Praha

Niemannova‑Pickova choroba je závažné onemocnění, které řadíme do skupiny lyzozomálních střádavých poruch. Vyskytuje se panetnicky, je autozomálně recesivně dědičná a zahrnuje několik subtypů, které se odlišují jak etiologií, tak průběhem a klinickými příznaky.

Od začátku 80. let minulého století byla heterogenní skupina Niemannovy‑Pickovy choroby rozdělena do dvou zřetelně oddělených jednotek na základě jejich metabolické poruchy: deficitu sfingomyelinázy včetně historických typů A a B, a poruchy transportu lipidů odpovídající Niemannově‑Pickově chorobě typu C, která není způsobena ani deficitem lyzozomálního enzymu, ani jeho kofaktoru.

Typ A má nejvyšší prevalenci v populaci aškenázských Židů a je vzácný v ostatních etnických skupinách. Typ B se naopak vyskytuje častěji v jižní Evropě, severní Africe, Turecku a na Arabském poloostrově. Příznaky jsou nejvíce vyjádřeny v kojeneckém a dětském věku, v pozdějším věku je symptomatologie méně nápadná a progrese obtíží pomalejší. Díky lepší informovanosti kliniků a dostupnosti diagnostických metod je správná diagnóza stanovena u stále většího množství pacientů, takže původně odhadovaná panetnická incidence Niemannovy‑Pickovy choroby typu C (NPC) 1 : 150 000 se ukazuje jako podhodnocená.

Niemannova‑Pickova choroba typu C je způsobena poruchou trafikace cholesterolu uvnitř buněk. V důsledku deficitu transportních proteinů NPC1 nebo NPC2 je cholesterol retinován v lyzozomech postižených buněk, hromadí se a vede k narušení jejich normální funkce. Cholesterol je nezbytný k mnoha pochodům zajišťujícím správné fungování organismu, například k myelinizaci nervových vláken, kde jeho deficit způsobuje závažné poruchy. NPC1 protein je zároveň nezbytný pro transport sfingosinu, který se hromadí v postižených buňkách spolu s cholesterolem a prohlubuje poruchu jejich normální funkce.

NPC se vyskytuje ve všech věkových skupinách, příznaky jsou heterogenní a závislé na věku. Již prenatálně může dojít k těžkému poškození plodu, potratu či předčasnému porodu, u novorozence bývá přítomen ascites, hepatopatie, protrahovaný ikterus, cholestáza, hepatosplenomegalie, průběh může být fatální.

V kojeneckém věku bývá nápadná hypotonie, neprospívání, psychomotorická retardace a splenomegalie. Plicní postižení s respiračním selháním je typické pro NPC2, tento typ NPC onemocnění je méně častý, vyskytuje se přibližně u 10 % všech nemocných. V časném dětství je většinou přítomna splenomegalie nebo hepatosplenomegalie, hypotonie, neobratnost, ataxie a časté pády. Ve školním věku může být prvním příznakem neobratnost, zhoršení prospěchu, paměti, změna chování, porucha spánku, mozečkové příznaky jako ataxie, dále dysartrie, dystonie, porucha polykání, jež může vést k opakovaným aspiracím. V této době se nejčastěji objevují i klasické příznaky typické pro toto onemocnění – paréza vertikálního pohledu a takzvaná gelastická kataplexie, tedy krátkodobá náhlá ztráta svalového tonu vyvolaná většinou emočním podnětem, nejčastěji smíchem. Mohou se objevit i záchvaty křečí s rozvojem sekundární epilepsie.

V adolescenci či dospělosti je nejčastějším projevem psychóza – schizofrenní projevy – sluchové, zrakové halucinace, paranoidní stavy, agrese, deprese, bipolární poruchy, často se vyskytuje rychle progredující neurologická a mentální deteriorace vedoucí až k demenci. Neurologické projevy jako tremor, dysmetrie, ataxie, poruchy řeči a další jsou často mylně považovány za vedlejší účinky léčby antipsychotiky. Viscerální projevy – organomegalie – ani paréza vertikálního pohledu se v dospělosti již nemusejí vyskytovat.

Podle údajů shromážděných v mezinárodním registru jsou nejčastějšími příznaky u NPC pacientů neobratnost a problémy s učením, a to u 87 % z nich. Ataxie se vyskytuje u 83 % pacientů, paréza vertikálního pohledu a dysfagie jsou popisovány u 80 % pacientů, dysartrie u zhruba 70 procent. Přibližně u 50 % je zaznamenána gelastická kataplexie, respirační problémy – nejčastěji v důsledku opakovaných aspirací – a epilepsie. Méně často zjišťujeme další příznaky jako poruchy spánku, jimiž trpí 42 % nemocných, psychiatrické projevy u 28 % či náhlou ztrátu sluchu u 15 % pacientů.

Jedinou dostupnou léčbou je v současnosti takzvaná substrát redukční terapie, což představuje podávání miglustatu, který blokuje syntézu glukocerebrosidu, prekurzoru nutného pro syntézu glykosfingolipidů. Tím je následně redukováno střádání těchto substancí v buňkách. V současné době je možno specifickou léčbou zmírnit průběh NPC onemocnění, zpomalit jeho progresi. O vyléčení bohužel nemůžeme hovořit, nejedná se o kauzální léčbu, která by spočívala v nápravě genetické informace vedoucí k normální produkci NPC1 či NPC2 proteinů. Přesto je léčba miglustatem v současné době jedinou možností, jak průběh onemocnění příznivě ovlivnit. Samozřejmě je nutno přistupovat k jednotlivým pacientům individuálně. Nelze ovšem očekávat zázraky, zejména je‑li léčba zahájena pozdě, to znamená již v době rozvinutých neurologických příznaků či mentální deteriorace. Protože se jedná o komplexní, multiorgánové postižení, je nutno poskytovat pacientům s touto diagnózou také komplexní péči. Jedná se nejen o symptomatickou terapii jednotlivých doprovodných příznaků, ale i o komplexní péči zahrnující spolupráci neurologů, ortopedů, chirurgů, ORL lékařů, nutričních poradců, psychoterapeutů a psychiatrů. Nezbytné je genetické poradenství v postižených rodinách a pomoc při řešení mnohdy obtížné sociální situace rodin.

Diagnostika v České republice je na velmi dobré úrovni, v porovnání s vyspělými zeměmi jsme na tom v poměru diagnostikovaných pacientů s NPC na počet obyvatel dokonce mnohdy lépe. Díky spolupráci s laboratoří molekulární genetiky v Ústavu pro dědičné metabolické poruchy máme možnost ověřit diagnózu NPC na DNA úrovni potvrzením specifické mutace. Velmi dobrá je i spolupráce s dětskými neurology, kteří jsou v rámci postgraduálního vzdělávání seznamováni s projevy typickými pro dědičné poruchy metabolismu včetně střádavých lyzozomálních onemocnění. Nyní se snažíme o užší spolupráci i v rámci dospělé neurologie a psychiatrie, a to formou seminářů, kde uvádíme základní informace o tomto onemocnění a o možnostech jeho diagnostiky v různých věkových skupinách.



Copyright © 2000-2020 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky