Stránky jsou určené odborníkům ve zdravotnictví.
Čtvrtek 05. srpen 2021 | Svátek má Kristián
  |  Politika  |  Komentáře  |  Finance  |  Kongresy  |  Z regionů  |  Tiskové zprávy  |  Legislativa  |  Rozhovory  |  COVID-19  |  

INFORMACE

PŘIHLÁŠENÍ
Registrovaný e-mail:
Heslo:
 

Dopad COVID‑19 na psychiku a rozvoj závislostí v ČR

Foto:shutterstock.com

Dopad COVID‑19 na psychiku a rozvoj závislostí v ČR

Medical Tribune 13/2021
19.06.2021 14:40
Zdroj: MT
Autor: kol
Dnes již víme, že existuje řada nepřímých dopadů pandemie COVID‑19. K těm často diskutovaným patří nárůst psychických problémů, ale v téže době přibylo i závislostí. Na nepřímé dopady epidemie na zdraví populace byly zaměřeny hned dvě vstupní přednášky, které zazněly 9. května u příležitosti zahájení XXIX. výročního sjezdu České kardiologické společnosti.

S tím, jak v uplynulém roce onemocnění COVID‑19 změnilo obraz adiktologie v ČR, seznámil účastníky prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze. Situaci přiblížil na základě tří recentních studií.

Zmapováním prevence ve školách a vlivem koronaviru na výskyt rizikového chování u dětí se zabývala studie SEPA 2020 – dopady epidemie COVID‑19. Jak prof. Miovský uvedl, studie SEPA 2020, do níž je nyní přihlášeno v ČR již 1 778 základních a středních škol (33 % z celkového počtu škol v ČR), potvrdila z dat sebraných v listopadu 2020, že přesun do virtuálního prostoru s sebou přinesl obrovský nárůst kyberšikany, problémy s kyberbezpečností a nelátkovými (online) závislostmi. „Právě tyto problémy se staly tím, co v uplynulém roce výrazně dominovalo v rámci obou vln epidemie i mezi nimi. Současně se také ukázalo, že v prevenci jsme nebyli dostatečně připraveni na tak rychlý přesun do online prostoru, a narážíme i na to, že velká část preventivních intervencí je virtuálně nepřesunutelná. Infrastruktura škol sice dostačovala tomu, aby probíhala online výuka, ale pro cokoli speciálního to již nestačilo,“ uvedl prof. Miovský.

Samotné provádění preventivních programů v průběhu sledovaného období naráželo na některé překážky, zejména nedostatek času, postupů a nástrojů v online prostoru. Jednotlivé organizace, které doručují preventivní programy školám, měly obrovské problémy s převodem programů do online prostoru a po celou dobu zde byl značný nedostatek materiálů určených pro rodiče. Za zajímavé považuje prof. Miovský zjištění, že i pro spoustu pedagogů bylo problémem zvládat jednotlivá pravidla přechodu do virtuální výuky a limitovanou možnost využití dosavadních běžných nástrojů výuky.

Podle výsledků studie lze za hlavní překážky realizace prevence rizikového chování považovat nedostatek času, postupů a nástrojů v online prostoru. Problémy u dětí narostly během distanční výuky, ale ukazuje se, že školy nejsou dobře připraveny na návrat do běžného provozu. Často chybí plán rozběhu, upravené programy, příprava krizových scénářů směrem k dětem, rodičům, ale i pracovníkům škol. I proto se ve zprávě pro MŠMT ČR vypracované na základě této studie uvádí, že pozornost při návratu do škol bude potřeba věnovat nejen dětem, ale i pedagogickým a dalším pracovníkům škol a navazujících organizací.

Další prezentovaný průzkum směřoval na dopad epidemie na vzorce užívání a spotřebu alkoholu a dalších návykových látek u majoritní populace. Jednou z největších prací na toto téma je Evropský průzkum o alkoholu a COVID‑19, který byl realizován v návaznosti na mimořádnou situaci, kterou celosvětově způsobila pandemie COVID‑19. Sběr dat probíhal od dubna do června 2020. Díky společnému úsilí výzkumníků v oblasti alkoholu v celé Evropě a s využitím různých technik výběru vzorků se podařilo v krátké době oslovit přes 30 000 respondentů (za ČR přes 1 500 dotazníků).

Jak prof. Miovský uvedl, data ukázala, že v ČR, stejně jako ve většině států Evropy, bylo zaznamenáno mírné snížení užívání alkoholu v rámci první vlny pandemie COVID‑19. Na tento výsledek mělo vliv snížení fyzické a cenové dostupnosti alkoholu v důsledku společenských uzávěr, negativní stres a snížení příjmů, které na Evropany v této době působily. Mírné snížení ukazují všechny tři ukazatele: frekvence, kvantita alkoholu i počet epizod těžší opilosti. S těmito daty korelují i data o tabáku a jiných návykových látkách.

„Stejně jako ve většině Evropy, i v ČR došlo v rámci první vlny k mírnému snížení konzumace alkoholu, což bylo ovlivněno zejména uzavřením restaurací. Současně je třeba zmínit, že velká část populace udává, že zvyklosti příliš nezměnila, případně přenesla do domácího prostředí. Někteří své pití omezili, jiní naopak zvýšili, nicméně celkově se situace příliš nezměnila. Snížení spotřeby uváděli častěji lidé s vyššími příjmy. Omezená dostupnost sehrála zřejmě větší roli než další faktory, minimálně v začátcích pandemie,“ uvedl prof. Miovský.

Ve třetí části své přednášky se zabýval dopady epidemie na rizikovou část populace s klinickými a veřejnozdravotními důsledky na síť služeb. Zde je zatím dat méně, k těm prvním patří reprezentativní šetření Second European Alcohol Survey probíhající v rámci projektu DEEP‑SEAS, do něhož bylo zapojeno i Veřejnozdravotní centrum pro výzkum alkoholu Kliniky adiktologie.

„Právě ve skupině s největším dopadem COVID‑19 na vzorce užívání alkoholu z hlediska sledovaných parametrů jsou v ČR lidé v kategorii škodlivého užívání (cca 1–1,2 mil. osob), jejíž jádro je tvořeno lidmi v kategorii rizikového užívání alkoholu (cca 700 000 osob). Tyto dvě skupiny byly nejvýrazněji zasaženy a současně u nich byl nárůst velmi výrazný a patrný i ve službách,“ uvedl prof. Miovský.

Jako zásadní rizikový faktor označil jednak sociální situaci, dále pak nižší vzdělanostní úroveň. Nicméně se ukazuje, že zcela zásadní negativní vliv byl zaznamenán na rodiny, zejména rodiny s dětmi ve škole. Průzkum pracovníků v pomáhajících profesích a službách v oblasti duševního zdraví a psychiatrie ukázal, že zásadní je také související nárůst domácího násilí a dalších negativních doprovodných fenoménů (Nadace Sirius, 2020).

Dopady epidemie COVID‑19 se projevily na samotném systému adiktologické péče z hlediska nárůstu počtu pacientů, který byl zaznamenán již během první vlny (NMS, 2020). „I přes nárůst kapacit ambulantních služeb (vznikem nových provozoven) je dostupnost ambulantní péče zhoršená a výrazně více kriticky se na jejím provozu projevila opatření zejména v oblasti sociálních navazujících služeb. Častěji se nyní setkáváme s mladšími pacienty, do našich služeb nepřichází jen typická skupina 40 či 45+, ale mnohem častěji lidé mezi 30–40 lety. V rámci aktuální situace jsme také zaznamenali zásadní nárůst komorbidních komplikací, zejména úzkostných a depresivních poruch a agresivního chování,“ uzavřel prof. Miovský.


Postcovidové psychické následky aneb „longcovid“

„Tím, co nás trápí, nejsou jen akutní potíže vzniklé v době covidu, ale zejména tzv. postcovidové následky. Již ve chvíli, kdy ještě nebyl COVID‑19, bylo zřejmé, že evropská populace stran psychického zdraví strádala, celých 38 procent populace trpělo nějakou formou duševní poruchy před tím, než přišel covid. A je otázka, jak to bude vypadat dále,“ uvedl svoji přednášku doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D., přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Jak se podle něho již nyní ukazuje, právě tzv. postcovidové následky budou zřejmě daleko vážnější.

Dosavadní práce zaměřené na psychické příznaky u dlouhodobých následků covidu jasně ukazují nárůst řady problémů, např. poruchy pozornosti (27 %), poruchy paměti (16 %), úzkost, deprese, poruchy spánku atd., které doprovázejí především následné období po prodělání onemocnění COVID‑19.

Jak doc. Anders připomněl, SARS‑CoV‑2 je velmi komplexní agens působící jak v oblasti srážení krve, tak různých kardiologických a imunologických parametrů, ale také se ukazuje, že se „propisuje“ i do funkce mozku. „Především působením v dalších fázích, v době, kdy začíná být produkováno velké množství cytokinů, dochází k ‚propsání‘ akutní infekce do psychických funkcí. Vlivem akutního postižení covidem dochází k edému mozku, ke snížení saturace kyslíkem, což může mít u již predisponovaných jedinců vliv na některé psychické funkce. Ukazuje se, že konečný dopad budeme zřejmě sčítat i na molekulární a biologické úrovni. Jedna z posledních hypotéz hovoří o tom, že covid dokáže svým působením narušit funkci mitochondrií, a pak se samozřejmě dostat i do dalších orgánových systémů,“ vysvětlil s tím, že aktivita zánětu se může dotýkat i složení mikrobiomu, a dokonce se ukazuje, že dokáže interagovat s genomem. Právě to se zdá být jedním z momentů, který může být klíčem k tomu, proč je covid chronické onemocnění, které bude pacienty pravděpodobně trápit delší dobu, než známe u běžných infekcí.

Za jednu ze zajímavých hypotéz označil doc. Anders „zamlžené myšlení“ (brain fog), zabývající se otázkou působení koronavirové infekce právě v oblasti mitochondriálního metabolismu. Dochází ke snížení kognitivních funkcí. Někteří autoři se dokonce domnívají, že toto postižení kognitivních funkcí je jedním z momentů, proč se COVID‑19 v akutní fázi tak snadno šíří – lidé, kteří mají snížené kognitivní poznávání, nerespektují doporučení a dále nemoc snadněji rozšiřují.

I když v ČR zatím z oblasti psychiatrické péče nemáme přesná čísla, již nyní se ukazuje, že na rozdíl od adiktologické péče došlo k velmi výraznému snížení počtu hospitalizovaných s duševními poruchami, a to až do té míry, že je aktuálně potřeba řešit, jak finančně podpořit některé psychiatrické nemocnice, aby toto období přestály a nemusely redukovat počet personálu.
Postcovidové následky v USA ukazují, že 90 dnů po prodělání infekce trpělo 18 procent pacientů nějakou formou duševní poruchy. Další studie pak ukázala, že v období šesti měsíců došlo k velmi výraznému navýšení počtu jedinců, kteří onemocněli nějakou formou duševní choroby, jednalo se o celých 34 procent, u 13 procent se jednalo o vznik zcela nového onemocnění. Ukázalo se také, že velmi výrazný vliv má závažnost prodělaného onemocnění COVID‑19. U pacientů hospitalizovaných na JIP s umělou plicní ventilací byl výskyt těchto komplikací až padesátiprocentní.

Z psychiatrických ambulancí ani od praktických lékařů v ČR sice zatím není podle doc. Anderse hlášen žádný zásadní nával, ale první signály se již objevují a je to asi otázka času. „První pacienti již přicházejí s poruchami spánku, poruchami soustředění a ‚lehčími‘ problémy, které se mohou vyvíjet do těch závažnějších,“ dodává s tím, že důvod, proč se psychické následky objevují až po překonání akutní fáze onemocnění, vysvětlují zjištění, že především v druhé fázi nemoci dochází k uvolňování cytokinů, které dokáží interagovat s metabolismem mozku, a dnes již je i přesně známo jak.

„Všichni jsme si všimli, že pacienti, kteří užívali psychoaktivní látky v době, kdy onemocněli covidem, měli (částečně i pocitově) lehčí průběhy onemocnění. Nedávná práce ukazuje, že pacienti užívající antidepresiva mají daleko nižší riziko, že u nich bude COVID‑19 v závažnější formě a že skončí na JIP, nebo dokonce úmrtím. Myslím si, že jedním z klíčů, který toto vše propojuje i do kardiologie, je otázka nízkoaktivního zánětlivého procesu. A my dnes přesně víme, která antidepresiva dokáží tento zánět omezovat, dokonce známe antidepresiva, která zastaví produkci cytokinů, a mohou tak ovlivnit průběh některých onemocnění včetně kardiovaskulárních. Tato zjištění se odrážejí i v novém paradigmatu ‚Inflamed mind‘. Koncepce vychází z toho, že zánětlivé procesy mají co do činění i s činností mozku, našimi pocity, emocemi, a to je přesně průnik i do oblasti kardiologie. Jsem přesvědčen, že psychický život pacientů je nedílnou součástí komplexní péče,“ uzavřel doc. Anders.



Copyright © 2000-2021 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK).
All rights reserved.  Podrobné informace o právech.  Prohlášení k souborům cookie.  

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví. Informace nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Potvrzuji, že jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou oprávněnou léčivé přípravky vydávat.
Beru na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny laické veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům, a to se všemi riziky a důsledky z toho plynoucími pro laickou veřejnost.
Pro vstup na webové stránky je potřeba souhlasit s oběma podmínkami.
ANO
vstoupit
NE
opustit stránky